I umění je láska

16

Ráno jsem se probudila v 6:30 to celkem brzo i na mě takhle. Tom spokojeně spal a držel si mně. Chtěla jsem stát ale on mě pevněji držel a něco zavrčel co jsem mu rozuměla bylo ,,nechoď,,. Tohle mě celkem potěšilo takové chování od Toma neznám. Je to ten drsňák co má holky na sex, je svým vlastní pánem a teď je tady jako malé koťátko.

N - A prej že jsi drsňák.
T - Jsem..ale kdo by nechtěl mít po ránu vedle sebe tak hezkou holku.

Tomův pohled
Bože co jsem to řekl? Však jsme kamarádi! Ale proč se k ní mám tak tolik? Proč s ní chci ležet? Proč jí chci líbat? Proč? Tyhle otázky plnili mojí hlavu. Kdybych se s ní vyspal poslal bych jí k vodě? Jak by to bylo? Tolik otázek jsem nikdy neměl. Ale z mého myšlení mě vyrušilo jak mě začala hladit po zádech.

N - Hezká říkáš?
T - Ano.

Dívala se na mě pohledem který neznám u ní, něco jako chtíč. Nehraje si se mnou ta holka? Proč je tak výjimečná? Je to tím jak se s ní život nemazlí od mala? Nebo charakterem? Nebo vším? Chci na to znát odpověď. Stal jsem z postele a šel do koupelny si dát sprchu ta mi bodne. Po sprše se mi trochu ulevilo, ale šel si dát ještě cígo. Venku už byl Simon který taky kouřil hned mě pozdravil a já jeho.

S - Hele Tome..tobě se líbí Nataša?
T - Sám nevím, teď mám spoustu otázek v hlavě.
S - Tak to jo, no jen doufám že se s ní nevyspíš a nepošleš do prdele. Bych tě zabil a to tě mám rád.
T - Hele sám nevím jestli bych to udělal. Ale nechci jí ublížit to se neboj.
S - O ní se budu bát vždy.

Chvilku jsme si ještě povídali, pak jsme šli zas vypustit krávy a slepice. Přišli jsme dovnitř a všichni byli vzhůru.

B - Natašo nebude vadit když za hodinu pojedeme? Musíme do studia něco nahrát.
N - Nevadí.
T - Kdyby jsi měla někdy čas tak se můžeš přijít na nás podívat.
N - Jo klidně budu ráda.

To se jen na mě usmála a já jí úsměv opětoval, byla tak roztomilá. Šel jsem si zabalit všechny věci, a dali jsme je do auta. Rozloučili se s Natašou a se Simonem a jeli jsme.

——-skipe time——

Máme Leden a s klukama jsme nerozlučná parta, i Simon se občas k nám přidá jen on má toho hodně ve škole. S klukama chodíme do klubu občas, nebo spím u nich nebo oni u nás. Prarodiče je mají rádi, kluci si rádi i s nima popovídají. Občas jdu s klukama na jejich koncert, a oni zas jdou na moje vystoupení co mám ve škole.

B - To je teprve úterý to vážně?
N - Jo je.
T - Ale už je poslední hodina.
B - Co děláš po škole Nataš?
N - Musím dneska vybrat vajíčka.
B - Takže zas makáš, a zítra po cvičení?
N - To bych mohla.

Začala hodina a my si jí v klidu odseděli, rozloučila jsem se s klukama a jela jsme domů. Přijela jsem domů a šla pozdravit prarodiče ale byla tam jen babi která brečela.

N - Co se stalo babi?
Ba - Zlato..dědeček měl infarkt a dost silnej...už tu není.
N - N-ne... to ne...

Nahrnuli se mi slzy do očí obejmula jsem babičku chvilku jsem tam s ní byla ale zvedla jsem se vzala helmu a jela do města. Zastavila jsem u první večerky, koupila jsem si dvě krabičky cigaret a jela jsem na svoje místo. Furt jsem brečela, nechtěla jsem věřit tomu že tu není.  Vytáhla jsem první cigaretu a vzdechla kouř. Slíbila jsem si že nebudu kouřit ale nemohla jsem. Koukala jsem na cigaretu a odrhnula jsem rukáv a típla si jí o ruku. Hned jsem si zapálila druhou, jen jsme brečela a cítila jak jsem totálně ztracena. Ignorovala jsem že někdo šel kolem.

Gu - Natašo? Co tu děláš?

Sakra byl to Gustav nemůže mě takhle vidět.

N - Jen jsem se chtěla projéct a šla jsem sem.
Sklopila jsem hlavu aby neviděl že brečím, a doufala že to nepozná na hlasu.

Gu - A kouříš? Něco mi tady nehraje.
Šel ke mně blíž, zvedl mi hlavu a viděl moje slzy v očích.
Gu - Co se stalo?
N - Děda měl infark...
Gu - To bude dobrý..dostane se z toho.
N - Nedostane...je mrtvej..

Jak jsem to řekla začala jsem víc brečet, Gustav mě obejmul a hladil po vlasech.