I umění je láska

39

Bylo 15:30 a já se rozhodla se převlíknout protože za půl hodiny půjdem do města.

Nalíčená jsem už byla tak jsem měla dost času. Když jsem byla ready, tak bylo 15:55 nejvyšší čas jít. Kluci byli taky připravený tak jsme vyrazili do města. Po cestě jsem si povídala s Gustavem probrali jsme úplně všechno snad. Nakonec naše cesta po městě skončila v hospodě, byli jsme u baru a kluci šli všichni na záchod...nedělají to holky že jsou spolu?  V klidu jsem seděla u baru když přišel ke mně nějakej chlap.

X - Ahoj jak se máš?

Chtěla jsem ho odpálkovat ale najednou jsem cítila ruku na svém rameni.

T - Máme se skvěle co ty?

Byl to tom který se na toho chlapa usmíval ale vraždil ho očima.

X - Jo fajn...no já radši půjdu.

N - Zvládla bych to sama.
T - Ale takhle to bylo rychlejší.
N - Proč skoro každého kluka vraždíš pohledem když na mě promluví?
T- Jsi moje, a nechci aby tě uspokojoval někdo jiný než já.
N - A to platí i u tebe? Že teď budeš spát jen se mnou?
T- Jo.
N - Tak to je jiná.

Jen nad tím protočil očima a dal mi pusu na tvář. Po chvilce přišli i ostatní a zas jsme pokračovali v naší konverzaci. Kolem 8 jsme se rozhodli jít do hotelu, byla jsem nějak unavená tak jsem se rozhodla si dát sprchu a hned si lehnout.
Bohužel se mi zas zdál ten sen...to není normální..celá jsem se klepala. Bylo 02:15 šla jsem se napít vody, ale nebyla jsem sama kdo měl mířeno do kuchyně. Byl tam Bill a díval se na mě.

B - Zas ten sen?
N - Jo...bojím se spát..
B- pocem.

Hned mě obejmul a hladil po vlasech. Cítila jsem se v bezpečí.

B - Mám s tebou spát?
N - Jestli ti to nevadil.
B- Nevadí.

Dal mi pusu na čelo. A oba jsme šli ke mě do pokoje. Bill si mě hned přitáhl do své náruče a hladil mě po zádech. A já pomálu usnula...nevím co bych bez něj dělala. Spíš bez nich.
Ráno jsem se probudila v 8:00 a Bill ještě spal, byl roztomilí. Zvedla jsem se a šla si udělá ranní hygienu a převlíknout se do tepláků a trička. Ke snídaní jsem si dala toust s marmeládou a čaj. Po chvilce přišel Tom celý rozespalí.

T - Nevíš kde je Bill?
N - Je u mně...večer se mi zdál zas ten sen, a šla jsem se napít a on tu byl tak se nabídl že bude spát se mnou.
T - Jak dlouho se ti zdá ten sen?
N - Nevím...3 dny? Možná 4.
T - Nechceš jít k odborníkovi? By ti mohl povědět víc.
N - Ne časem se to srovná.
T - Dobře, ale slib mi že pokud se to nezlepší tak tam půjdeš.
N - Slibuju.

Jen se na mě usmál a obejmul mě. Udělala jsem mu kafe a on si dal rychlou snídani. Pak se jen na mě podíval a řekl že jde do města, že musí něco koupit. Jen jsem mu na to kývla, zajímalo by mě co chce koupit?
V klidu jsem si pila čaj když přišel Bill který mě hned obejmul ze zádu.

N - Nějakej mazlivej ne?
B - Jo...a navíc jsi hrozně pohodlná.
N - A jinou matraci nemáš?
B - Ne.

Furt mě objímal a já ho nechala, s Billem máme mezi sebou takovej zvláštní vztah. Furt po sobě lezeme ale všichni ví a hlavně my dva že mezi náma nic není...prostě se máme rádi. Jako neříkám že si třeba na Gustava nebo na Georga nelehnu ale s Billem to je jiný. Po nějaké době přišli kluci, a ptali se na Toma kde je. Já jim řekla že šel do města pro něco, jen jak jsem to dořekla tak přišel.

N - Pro co jsi šel?
T - Něco pro tebe...vím že na tyhle věci věříš a možná ti to pomůže s tím snem.

Nechápavě jsem na něj s klukama koukali, když v tom z tašky vyndal nádherný lapač snů.

T - Jak jsme se včera procházeli tak jsem viděl obchod s těmahle věcma. A vzpomněl jsem si na něj tak jsem tam šel. Řekl té paní jaký máš problém a ta mi dala tenhle.
N - Děkuju moc Tome.

Hned jsem k němu šla pomálu mu skočila na krk, a silně ho obejmula a dala mu pusu. Je to od něj strašně hezký. A vážím si toho.