I umění je láska

54

Je začátek Listopadu..já s Billem Georgem a Gustavem trénujeme na moje vystoupení. Tom je tam vždy s náma, půjčil mi kytaru že se bude hodit. Trošku jsem se v tom zlepšila v hraní na kytaře. Bill mi pomáhá trénovat s tím zpěvem, kdy mám zvýšit hlas a kdy ne. Furt mi říká jak umím nádherně zpívat, což mě překvapilo že se jim to líbil jak zpívám.

B - Natašo..musíš to zpívat víc vysoko.
Ge - A trošku se ti motají prsty u té sloky jedné.
N - Promiňte kluci.
T - Pomůžu ti, s tou kytarou.

Než jsem cokoliv řekla tak stál za mnou, a chytl moje ruce. A začal je vést, měla jsem husí kůži po zádech jak stál za mnou a dýchal mi na krk. Proč teď jsem při jeho přítomnosti tak...jiná? Však jsem mu furt neodpustila.
Každý den mám větší a větší zmatek v sobě.
Vedl ty ruce jako by byli jeho.
Pak jsem to zkusila to zahrát sama, a šlo mi to mnohem víc najednou. Když jsem to dohrála tak jsme se rozhodli to dneska ukončit. Sbalila jsem si věci a rozloučila s klukama kromě Toma. Ten zas koukal zničeně.
Jela jsem domů, babi byla u bráchy přes víkend. Takže mám menší klid, uvařila jsem si špagety s omáčkou. Vzali si to k televizi a koukala na simpsonovi. Po jídle jsem se převlíkla

Už topíme tak tu je fakt celkem horko. Pak jsem furt koukala na telku. Ale volal mi Tom co chce? V 22:45?

N - Ano Tome?
T - AHOJ NaTašo..Co DĚláš?
N - Ty jsi opilej?

Proč se ho ptám? Však je to poznat podle hlasu. Ale musel toho vypít hodně.

T - No šel jsem do lesa jak chodíme a trošku jsem si napil.
N - Čekej tam. Jedu pro tebe.
T - Ale ty se zlobíš.
N - Jo ale nechci aby se ti něco stalo.

Vzala jsem na sebe tepláky a mikinu, šla jsem do auta a jela za Tomem. Jo neodpustila jsem mu ale nechci aby se mu něco stalo.
Jela jsem k němu, a on tam seděl s láhví vodkou. Jak jsem vystoupila z auta hned za mnou šel a ubejmul mě.

T- Ty jsi FaKt pro mně PŘijela?
N - Ano, a pojď.
T - Nemůžu u teBe přespat? Bill by mě zabil v tomhle stavu mě zabil.
N - ...Fajn, máš štěstí že není doma babi.

Šli jsme k autu on si sedl vedle mě, já si sedla na místo řidiče a jeli jsme domů.
Přijeli jsme domů, motali se mu nohy jak svině.

T - Nemám nic na převlečení...asi nemáš nic na pučení.
N - Mám tady ještě nějaké tvoje věci, můžeš si je pak vzít.

Šli jsme ke mně do pokoje..je to už automatické ani jsem si to neuvědomila. Sedl si na postel a jediné co se zmohl bylo že si sundal čepici a šátek. Ale pak ze sebou lehl do postele. Začala jsem mu sundavovat oblečení.

T - Mrzí mě to...
N - Tome..nebudem se o to bavit.

Dala jsem mu pyžamové tepláky a sundala tričko. Já se svlékla a nechala si na sobě co jsem měla předtím. Přikryla jsem Toma a šla jsem pryč ale chytl mě za ruku.

T - Prosím...zůstaň tu se mnou..prosím.

Zadívala jsem se mu do očí, prosil mě očima. Nikdy nepovolím...ale jak jsem se na něj koukla  tak se ve mně něco povolilo.

N - Fajn..ale nezvykej si.

Lehla jsem si k němu, zády a on si mně automaticky přitáhl k sobě nechala jsem ho bejt. Ale pak mi dal pusu do vlasů. To se mi zrychlilo srdce jako o závod.
Cítila jsem jak naše srdce rychle buší.

T - Omlouvám se..a chybíš mi.
N - Tome spi..
T - Můžu se tě na něco zeptat? Pak půjdu spát.
N - No?
T - Mrzí tě to? Co se stalo?
N - Ano mrzí...ale ty si to vyhrotil...mrzí mě co se stalo. Něco se ve mně zlomilo...víc si pokládám otázky. A někdy si myslím že šílím a že jsem blázen.

Najednou si mě otočil k době, hleděli jsme si do očí.

T - Jaký otázky?
N - Různý...proč tu jsem, kdy umřu? Ukončím to já?

Proč mu to vůbec říkám?
Jeho pohled, byl vyděšenej. Že nad tímhle přemýšlím. Pohladil mě po tváři, a dal mi jemný polibek na rty. Bože..mě to tak chybí.
A já začala spolupracovat. Proč sakra? Najednou mi vytekla slza z oka, trošku se mi ulevilo. Nikomu jsem to neřekla..ty moje myšlenky.
Oddělili jsme naše rty, a hleděli jsme si do očí.

T - Proč pláčeš?
N - Je to úleva..někomu říct.

Pohladil mě po tváři a víc mě k sobě stiskl. A já v klidu usnula.