I umění je láska

24

—-skipe time—-
Jsem u kluků už 5 dní a dneska je pohřeb, poprosila babi zda nebude vadit kdyby jeli kluci se mnou. Že bych to nezvládla, a jí to nevadilo. Prý je chtěla sama pozvat.Už jsem se jen upravovala a vzala si na sebe oblečení.

Přišel ke mně Bill s Gustavem a koukali na mě.
Gu - V pohodě?
N - Jo...můžem jít.

Šli jsme k autu kde seděl Tom za volantem a vedle něj Georg. Všichni jsme byli v černém nečekaně, ale bylo zvláštní vidět kluky v košilích a v kalhotech a Toma bez jeho čepice, dredy měl sepnuté v culíku.
Tom nastartoval auto a jeli jsme na pohřeb, po hodině jsme dojeli. Už tam byli všichni, znala jsem všechny jen tam byla paní kterou jsem v životě neviděla...asi nějaká příbuzná.
Všichni jsme šli do obřadní místnosti, už se mi chtělo brečet...Vedle mě byl Georg který mě chytl za ruku, a Tom za druhou. Ignorovala jsem že strýc na mě koukal znechuceně, jsem tu abych se rozloučila s dědou ne kvůli němu. Pustili se oblíbené písničky co měl děda rád a zazněla tam naše písnička. Can you fell love tonight, to už mi tekli slzy proudem. Ale i kluci brečeli. Když obřad skončil tak jsme jeli k nám domů ( k babi). Měli tam jéct jen nejbližší ale jela i ta neznáma paní co furt na mně koukala.
Přijeli jsme k nám a šlo se dovnitř, zeptala jsem se babi jak dlouho tu ještě bude teta a prý týden a pak jedou konečně pryč. Vůbec neví co se stalo.
Chtěla jsem jít za klukama ale ta neznáma žena mě zastavila.

X - Ahoj Natašo...ráda tě vidím po takové době...strašně si vyrostla zlatíčko.
N - Mohu vědět kdo jste?
X - Tvoje maminka...

Jak to řekla sevřelo se mi hrdlo...přede mnou stojí moje matka? To snad ne, nevěděla jsem co říct a co dělat. Měla stejné vlasy jak já...černé jen je měla vlnité. Já je mám rovné, a stejné oči jsme měli. Modrošedivé.

M- Mrzí mě že se vidíme po takové době v téhle situaci...

Stála jsem tam jak kámen, přišli kluci a koukali na nás.

N - Teď nevím co mám říct.
M - To chápu...víš chtěla bych ti nabídnout zda by si nechtěla žít se mnou s tvou malou sestrou? Byli by jsme už spolu.

Tohle nemyslí vážně? Skoro po 18 letech se ukáže a tohle na mě chrstne? Kluci zaregistrovali jaká je situace.

N - To nemyslíš vážně?
M - Myslím..ani nevíš jak moc si vyčítám že jsem tě opustila...odpustíš mi?
N - Odpustit?....to nemyslíš vážně? Skoro po 18 letech za mnou přijdeš. Když umřel děda, a teď mi říkáš ať se k tobě nastěhuju? Myslíš že zahodím to jak se mi děti smáli že nemám mámu? Že moje máma byla sfetovaná puberťačka? To jak si pro děti do školy chodili jejich mámi? Jak to mám odpustit? Ty jsi měla být máma, když jsem se narodila tak jsem už hned tobě věřila. A ty si mně opustila! JÁ MATKU NEMÁM. Ani jednou jsi mi nepopřála k narozeninám, nezajímala ses o mně.
M - Vím že se zlobíš ale poch-
N - Nemluv na mě. Jsi pro mě mrtvá, moje máma je babi.

Odešla jsem od ní a šla jsem ke klukům, kývla jsem na ně ať jdeme ven. Že na tohle potřebuju čerství vzduch.

N - Taková drzost..
B - Mysleli jsme že ti to došlo když jsi viděla jak jsme přijeli že to je ona.
N - Já vůbec nevěděla kdo to je.
Ge - Když jsme viděli ty oči tak nám to došlo.

Tom si vytahoval cigaretu a já mu jí vzala a zapálila si. Ten na mě koukal s vykulenýma očima.

N - Prosím mlč..tohle jen tak nerozdejchám.
T - Nic neříkám ale byla to moje poslední.
Gu - Na.
T - Dík.
N - Po 18 letech si myslí že s ní budu žít? A s nějakým děckem ? Že mám sestru? Holka neví co naše "matka" je zač. Takhle mě v životě nikdo nevytočil.
B - Přijdeš mi klidná.
N - Mám cígo, a kdyby nebyl pohřeb tak jí hlavu omlátím o zeď...pizda.

Doukouřila jsem kluci taky a šli jsme zas zpátky, šla jsem za babi že jedu.

Ba - Počkej bude se číst závěť.
N - Přečtu si jí pak dokud tu je moje "matka" která si myslí že jí skočím do náruče tak tu nebudu. Kdyby si potřebovala pomoc s něčím zavolej mi, a vrátím se až tu nebude strejda. Pa.

Rozloučila jsem se s babi a šla jsem do auta za klukama. A jeli jsme domů. Tohle budu dlouho rozdýchávat svojí "matku".