I umění je láska

69

Čekali jsme furt než vyslechnout Toma, ten byl poslední. Ale pak dovnitř přišel nějakej pár, koukala jsem na ně. Představili se mi, paní se jmenovali Anna a její muž Jacob. Byli to rodiče té druhačky jmenovala se Hana.

A - Ty jsi Nataša že?
N - Ano.
J - Natašo chtěli by jsme...aby jsi byla u soudu..ten parchant bude sedět. A chceme co nejdéle...
A - Informovali nás že se taky pokusil znásilnit tebe... Jsi naše naděje..prosíme tě, kvůli naší Haně..
N - Půjdu před soud... a mohu sebou vzít ještě 4 svědky..

Hlavou jsem ukázala na kluky.

B - Brácha je teď na výslechu, ale určitě půjdem svědčit.

Anna a Jacob se tam rozbrečeli, protože je větší šance že si půjde sednout.
Otevřeli si dveře a v nich byl Tom hned za mnou šel a obejmul mně. Řekla jsem mu že půjde k soudu jako svědek, on jen souhlasil.

A - A Natašo šlo by že by jsi šla za svou gynekoložkou a poprosila jí o výpis? Jak tě natrhl.
N - Ano.
J - Děkujem...děkujem vám všem.

Poté odešli a my čekali až nás pustí, přinesli málem nějaké papíry co jsme podepsali. A mohli jít. Měli jsme štěstí že ta stanice je kousek od školy. Dneska se tam nevrátíme. Sedli jsme na motorky a jeli k mé gynekoložce. Kluci čekali venku, já byla v čekárně. Hned jak mně zaregistrovala sestra tak řekla že na mně čekají. Prý je už policie informovala, moje gynekoložka mi řekla že jí to bylo divné co jsem jí řekla. Že to spíš naznačovalo na znásilnění.
Podala mi papíry, poděkovala jsem jí a odešla.
Šla jsem za klukama a ukázala papíry, tohle jako důkaz musí stačit...tohle se musí vyhrát. S klukama jsme pak jeli na oběd do jedné čínské restaurace. A furt jsme střebávali co se stalo..co Erik provedl... kvůli němu se zabila holka...

Gu - Jakej trest mu hrozí?
T - 20 let
N - To je málo...
B - Myslíš že třeba naše svědčení a tvoje papíry můžou napařit víc?
T - Můžou, může mu hrozit pak 30 let.
Ge - Musí se to vyhrát.
N - My to vyhrajeme...

Tom mně chytl za ruku a podíval se na mně a usmál se . Jeho úsměv umí uklidnit, dojedli jsme a poté zaplatili. Dneska toho je dost už...s klukama jsme se rozloučili. Jen Tom jel se mnou domů. Musím to říct babi, přijeli jsme domů a babi se divili proč jsme tu tak brzo.

N - Babi posaď se...

Babi se posadila a já se na ní podívala, nedokázala jsem to říct...musel to za mně říct Tom. Když jí to všechno řekl tak stuhla, a začala brečet.

Ba - Princezno moje...proč jsi nic neřekla?
N - Já nevím...nebýt kluků tak to dopadne špatně.

Obě jsme tam brečeli, ale přišla El a koukala na nás a ptala se co se děje. Tom jít řekl že nic že si půjde s ní hrát.
Oba odešli k El provizorním pokoje si hrát. Ještě chvilku jsem seděla v kuchyni ale pak jsem šla do pokoje....zas jsem si vzala zapalovač a prstama jsem přejížděla přes plamen. Tohle se nemohlo stát. Musí to být noční můra. Zas jsme byla ponořená ve svých myšlenek, že jsem si nevšimla že přišel Tom. Ten mi vzal zapalovač a koukal na mně. Já se mu podívala do očí a začala jsem zas brečet jako malé dítě. On mně jen obejmul, já jeho taky a začal s náma kolébat. Uklidnilo mně, podívala jsem se na něj. On svoje ruce dal na moje tváře a palcem otřel moje slzy.

T - Všechno bude v pořádku. Už se nic nestane, jsem tu a nikdy tě neopustím.
N - Miluju tě.
T - Jal tebe taky.

Oba jsme se políbili, uklidnila jsem se. Je mi líp. Je mi líp s nim. Miluju ho.