I umění je láska

6

Chvilku jsem si ještě s klukama povídala ale pak se mě Bill zeptal jak je to dlouho co máma umřela. Tak jsem jim řekla jak to je.

N - Máma, neumřela opustila mě. Ona si mě pořídila v 15 nevím kdo je táta. A jestli to věděla to nevím, ale brala drogy. Tak si mně prarodiče vzali k sobě a vychovali mně. Mámu jsem za celej život neviděla, nikdo o ní nevíme nic a upřímně to asi nikoho netrápí. Jsem ráda u dědy a babi, máme menší statek by se dalo říct. Kde máme krávy a slepice. A finančně se nám daří, hodně lidí si kupuje od nás mléko, sýr a vajíčka.

B - A ty ses nezajímal kde je máma?
N - Ne, hele když vás zradí člověk kterému máte už od prvního okamžiku na tomhle světě věřit. Tak to nejde.
T - Ale je fajn že jsi šťastná u prarodičů.

Ještě chvilku jsme si povídali, když jsem chtěla jít tak furt pršelo a v tom dešti se mi fakt nechtělo. Tak jsem si chtěla zavolat taxík ale Tom se nabídl že mě hodí autem. Tak jsem souhlasila. Rozloučila jsem se s Billem a šla jsem s Tomem do auta. Celou cestu jsme si povídali, nakonec se z něho vyklubal fajn kluk s kterým je sranda. Přijeli jsme ke mě před plot, chtěla jsem se rozloučit ale chytl mě za ruku a stáhl dolů.

T - Bez obejmutí neodejdeš.
N - To jako vážně? Jsi jak malej.
T - Se snad nebojíš.
N - Ne nebojím jen toho nasereš moc.
T - To děláš ty, už jsi mohla být dávno doma kdyby jsi mě obejmula.

Jen jsem protočila očima, a obejmula ho. A rychle jsem šla domů abych nezmokla ještě. Doma jsem pozdravila babi která něco zapisovala, a děda něco maloval tak jsem se šla kouknout.

N - Co to maluješ?
D - Musíš počkat a uvidíš. A neměla si jiné oblečení?
N - Měla, ale zmokla jsem tak jsem šla s klukama k nim domů a Bill mi půjčil oblečení a Tom mikinu.
D - Asi jsou to hodní kluci.
N - Jsou hlavně Bill, jo Tom je taky hodnej ale člověk jo musí poznat líp, no já se jdu převlíknout a budu v pokoji.

Šla jsem se převléknout do tepláků a trička, sedla jsem si do postele a chvilku si psala s jedním kamarádem ( Simon) známe se od školky a hodně si rozumíme, měli by jsme už jít taky ven a vzít Kláru, to je moje jediná kamarádka kterou mám.  Po chvilce mi napsal Tom, že si dnešek užil a tak. Chvilku jsme si psali a já pak usla.

—-skipe time—
Blíží se konec Října a u nás ve škole je prý Halloween party. A s klukama tam půjdem kostým už mám vymyšlenej. Kluci se furt ptají za co jdu ale nechám je překvapit.

T - Notak řekni to! My ti to řekneme taky.
N - Tak vy první.
T - Já jdu za vlkodlaka.
B - Já za upíra.
Ge - Piráta.
Gu - Zombie.
N - No na mě musíte počkat zítra v pátek večer, prostě to bude překvápko.
T - Ty jsi hrozná, ale snaž se být aspoň originální.
B - Jo, každá holka co šla na hallloween, tak jim pomálu lezli kozy ven a prdele..neříkám že to není hezký ale prostě ze sebe dělají sexy ďáblice atd.
N - Neboj tohle u mě nehrozí, jen zítra nepřijdu do školy abych se připravila na večer.
Gu - Dobře a máme tě pak k večeru vyzvednout?
N - Nene to je dobrý, děda mě sem hodí jen nemám odvoz domů.
T - Můžeš u nás přespat, bude tam Georg a Gustav.
N - Tak proč ne.

Rozloučila jsem se s klukama a jela jsem domů, připravila jsem si oblečení. Ale pak jsem si vzpomněla že si musím koupit plastovou brokovnici. Rychle jsem vzala helmu a peníze a jela jsem do města. Byla jsem u hračkárny koupila jsem brokovnici a vyšla z obchodu ale do někoho jsem narazila.

N - Dávej sakra bacha.
Zvedla jsem svůj pohled a byl to Tom který se směje nad tím jak tam sedím na zemi.
T - Taky tě rád vidím, proč máš tu brokovnici?

Podal mi ruku abych se zvedla a já jí neodmítla.

N - Uvidíš zítra, co tu děláš ty?
T - Šel jsem koupit sobě a Billovi barevné čočky.
N - Tak to jo, no ráda jsem tě viděla už musím.

Chtěla jsem jít ale zas mě chytl za ruku jen jsem se na něj otočila, nic nemusel říkat bylo mi jasné co chce. Tak jsem jo obejmula a ok jela domů. Přijela jsem domů hodila jsem si sprchu a převlíkla a pustila jsem si film u kterého jsem usla.