I umění je láska

18

Hned mě obejmuli, já je taky ale jak mě objali dotkli se těch modřín a ty boleli. Bill se mi chtěl podívat na tu ránu ale rychle jsem cukla rukou a šla do třídy. Sedla jsem si na na svoje místo, a připravila se na hodinu.
Celej den jsem nepromluvila, když skončila škola tak jsem šla do tělocvičny. Vzala jsem si na své tepláky a mikinu. Nechci aby to viděli kluci. Pustila jsem hudbu a snažila jsem se tancovat ale při každém pohybu mě bolelo tělo. Chtěla jsem přestat, až jsem musela, kluci na mě hleděli.

Gu - Co se děje? Teď jsi byla celá v křečích.
N - Nic...jen jsem se asi špatně vyspala.

Na to mi nic neřekli, kluci začali zkoušet a já je pozorovala. Nechtěla jsem domů. Ale když dotrénovali tak byl čas jít domu ze všema jsem se rozloučila a jela jsem domů. Bála jsme se, přijela jsem domů, pozdravila jsem babičku a tetu. Jen strejda hned na mě vystartoval kde jsem byla.

N - Na tréninku...musím trénovat.
St - Ty jsi tu zbytečná! Nic tu neděláš!
N - DRŽ HUBU!

Zas mi vybuchlu nervy, běžela jsem k sobě do pokoje ale on mě následoval s zas mě zbil. Vyhýbal se obličeji aby to nikdo nepozmal. Když skončil klepala jsem se, nemohla jsem se hýbat. Nešlo to takhle, věděla jsem že to budu prožívat každý den. I když mi to láme srdce musím tu babi nechat samotnou, ale má tu tetu ta jí pomůže. Zbalila jsem si rychle jen fakt málo věci. Zamkla jsem pokoj a sedla jsem si na motorku a jela jsem je dvojčatům. Přijela jsem k nim, a zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi Bill.

B - Ahoj, děje se něco?
N - Ahoj...můžu u vás na pár dní zůstat?
B - Určitě! Co se děje?
N - Kde je Tom řeknu vám to obou najednou.
B - Ve svém pokoji, půjdem tam.

Šli jsme k Tomovi do pokoje, když mě viděl vedle Billa tak chvilku nechápal co se děje.

B - Tak co se děje?
N - Nedokážu to říct..radši to ukážu.

Začala jsem se před nima svlékat až jsem byla ve spodním prádle. Než viděli moje modřiny tak nechápali co dělám. Ale když si všimli mého zmláceného těla tak byli ještě víc v šoku.

N - Prosím...můžu tu zůstat? Na pár dní prosím..
T - Ani se neptej...ale kdo to udělal?
N - Strejda..

Když jsem se obléhala tak jsem začala brečet. Kluci mě opatrně obejmuli.

B - A proč to dělá?
N - Včera jsme se pohádali a já mu plivla do tváře a on mně zmlátil..a dneska taky...já se ho bojím. Poprvé v životě se někoho bojím.
T - Už ti nikdo neublíží to ti slibuju...

Po chvilce jsme se šla osprchovat..zapomněla jsme si pyžamo tak jsme si nasadila jen kalhotky a obmotal si ručník a šla za Tomem jestli mi nepůjčí tričko.

T - Tady máš a otočím se aby si nemusela pryč.
N - Děkuju...
Vzala jsem si tričko a nasadila si ho.
N - Tome..pojedeš zítra se mnou k nám? Potřebuju si vzít pár věcí a nechci tam jéct sama...

Tom ke mne přišel a opatrně mně obejmul.
T - Pojedu, to se neboj. A pojede Bill taky, zítra nepůjdeme do školy aby sis odpočinula.

Zas jsme začala brečet, Tom mě opatrně položil do postele a obejmul mně a utěšoval. Cítila jsem se tak poníženě.

N- Ponížil mně..
T - Ne neponížil tebe ale sebe že na tebe stáhl ruku. Asi bych ho zabil..ne asi ale určitě.
N - Dokud tam bude já se tam nevrátím.
T -Můžeš tu zůstat tak dlouho jak budeš chtít, nedovolím aby na tebe zase sáhl. Jinak mu zlámu ruce.

Furt mě hladil po hlavě a po chvilce usla v Tomově náruči.