I umění je láska

20

Pořád jsem se cítila poníženě, vždycky jsem byla ta holka co měla respekt. Nikdo mě nezbil...poprvé jsem byla poražená. Zlomil mě. Šla jsem do kuchyně, si vzít pití byl tam Tom a nějaká holka a povídal si s nima Bill. Tom měl asi nějakou tu návštěvu, jsem překvapená že jsem je neslyšela ale asi to je tím že jsem nikoho nevnímala. Hned jak mě viděl Tom tak se mu rozzářili oči. Usmál se na mě, já se snažila mu vrátit úsměv ale nešlo to.

T - Lucka měla bys už jít.
H - Já nejsem Lucka.
T - To je jedno.
B - Omluv ho, musíme něco vyřešit doprovodím tě k dveřím.

Bill šel doprovodit tu holku ke dveřím, a Tom ke mně přišel a chytil mě za ruce a koukal na mně.

T - Je ti líp?
N -..jo..

Řekla jsem bez emocí, zlomil mě strejda...děda by mně z toho vytáhl ale on je pryč..už na furt. Pustila jsem Toma a šla si pro pití, každý pohyb byl bolestivej. Jsem ráda že nepůjdu dva týdny do školy. Babi mě omluvila. Nepila jsem se a bez jakékoliv emocí jsem šla zpátky k Billovi.

Tomův pohled
Bolelo mě jí takhle vidět, nebyla...tak silná. To se mi na ní líbilo, když jsem na ní vystartoval ona se mně nebála. A mně se bojí každý. Ona se nebála ale, ona uměla nahnat strach svými modrošedivíma očima. Když jste se do nich podívali tak vás mohla vraždit pohled. V jejich očích jste mohli vidět nenávist, ale zas i nádhernou radost. Chci jí mít u sebe, trošku mi vadí že spí u Billa. Ale je to lepší, kvůli mích dívčích návštěv. Proč to dělám? Nevím. Neumím si odpovědět teď na nic, z mého přemýšlení mě vyrušil Bill.

B - Myslíš že budem mít tu naší Natašu zpátky?
T - Doufám...ta její odvaha, a to že se nikoho nebála jí dělalo jinou.
B - Výjimečnou, z nás byla nejvíc statečná ona.
T - Musíme něco udělat Bille...ale co?
B - Pojedu, nakoupit nějaké jídlo, pak nějaké věci na obličej a mast na bolest. Uděláme jí hezkej večer.
T - Dobře tak jdi s já jdu za ní.

Na to mi jen Bill kývl vzal klíče od motorky a batoh a jel. Já šel za Natašou, seděla v posteli a poslouchala písničky. Jen se na mě podívala a trošku se usmála. Šel jsem si k ní sednout, vzal jsem jí za ruce a koukal jí do očí. Byli prázdné. Chtěl jsem jí obejmout silně ale to by nepomohlo, všimli jsme si že byl pro ní každý pohyb bolestivý.

T - Princezno...slibuju ti že zas v tobě zapálíme ten plamen co v tobě byl.

Proč jsem jí řekl princezno? Proč to moje pusa vypustila?

N - Princezno?
T- Eh..ano jsi naše princezna.

To se na mě už trošku usmála, chtěla mně pohladit po tváři. Trochu jí bolela ta ruka, snad Bill přinese dost té masti.
Její malá ruka mě pohladila po tváři, když se mně dotkne tak nějak víc po ní toužím.
Vzal jsem její ruku co měla na mé tváři a políbil jsem její něžnou ruku. Lehl jsem si a naznačil jí aby si lehla na mojí hruď, lehla si na mě a já jí hladil po vlasech. A myslel na ní, ta holka mi zamotala hlavu. Najednou zaklepal Bill.

B - Ahoj jsem tu, hele tady máš mast na bolest. Za hodinu přijďte dolů jdu si dát sprchu.
T - Jasně.

Nataša si vzala tu mast začala si mazat ruce ale bolelo jí to.

T -  Namažu tě...pokud ti to nevadí.
N - Nevadí..asi to bude lepší ale čekej musím se svléknout...pomůžeš mi?

Kývl jsem hlavou a usmál se, pomálu jsem jí sundal tričko. Bolelo mě vidět to její tělo co hrálo všema barvama. Pomálu jsem jí sundaval tepláky, občas jsem po tomhle doufal že se to stane ale ne takhle. Seděla přede mnou ve spodním prádle. Vzal jsem mast a nejdřív jsem jí mazala ruce. Měla i modřiny na prsou...jen jsem se na ní koukl a ona na mě taky a jen kývla hlavou. Začal jsem jí mazat její ňadra, občas zavrčela bolestí. Přesunul jsem si k jejímu břichu. Lehla si aby jsem si líp dostal  na celé břicho, dostal jsem se k podbřišku. Zrychlil se mi tep trošku, pak. Byli na řadě stehna a nohy, měl jsem svojí ruku na její vnitřní straně stehna. Trošku se zachvěla...asi jsem první kdo se jí takhle dotýká. Byl bych rád ale jaká to je situace...není to ono. Už zbývali záda ty byli během chvilky. Potom jsem jí pomohl se obléct.