Skleněná princezna

4. Kruté zprávy

Sid seděla doma v obývacím pokoji a měla před sebou už druhý šálek čaje. Taky měla upečené koláče a anglické rohlíky, protože práce v kuchyni jí přinášela potřebný klid. S Adamem si užili úžasných pár dní do silvestra kdy měli dům jen pro sebe. Byli hodně doma, chodili na procházky, nebo si zašli do kina a na večeři do baru. Jakoby jim osud chtěl teď připomenout, že nic není jisté a může se stát cokoliv. Nevěděla jak bude vlastně schopná to všem ostatním říct a nenapadlo jí nic lepšího než všechny pozvat na snídani. Zprávy od Adama o zdravotním stavu jí dodaly klid, Petr byl na živu, ale pořád nebyl mimo nebezpečí. V tom se jí ozval videohor od Adama, seděl v autě někde mezi paneláky. "Lásko tak jak to vypadá?" "Miláčku teď čekám na Petrovi kolegy, abychom se podívali k němu domů. Jak je tobě?" "Pořád jsem vyděšená, nečekala jsem to a dělám si samozřejmě starosti i o tebe." Sid poslouchala jak jí Adam vypráví o setkání s doktorem Vyšermou. Znala to jméno jak od Adama tak od ostatních a předpokládala, že Petr možná jeho pomoc potom bude potřebovat. "Uznávám, že byl opravdu v šoku, když jsem mu řekl, že už nejsem sám. Sid miluju tě a neboj, on se z toho dostane. Možná to bude chvíli trvat, ale bude to dobrý. Teď jen nevím jak dlouho budu v Praze."

Sid si všimla jak se Adam tváří vážně a zároveň viděla jak ho mrzí, že nejsou spolu. "Lásko, zůstaň tam jak dlouho bude potřeba, pokud to bude nutné přijedu, nebo může přijet Láďa, nebo Alena. Nic z toho nemusíš řešit sám a on tě teď potřebuje." "Jsi úžasná a děkuju, že to všem řekneš, nechci jim to říkat po telefon, až moc dobře vím jak to bolí." "To je to nejmenší co můžu udělat, protože takové kruté zprávy je lepší říct osobně." Sid se nakonec s Adamem musela rozloučit, aby měla čas se připravit. Všichni tu budou do hodiny a ona věděla proč to Adam nechce řešit po telefonu. Tehdy se tak dozvěděl o smrti rodičů a té strašlivé nehodě. Taky se teď podívala ven a uvědomila si jak je všechno jinak než před pár dny. Nejednou jí napadlo, že možná by měla jít za Lenkou nahoru. Nemluvila s ní, ale podvědomě cítila, že ona má k Petrovi blízko. Nevěděla přesně jak a proč, ale musela jí to všechno říct v soukromí. Vydala se tedy nahoru a zaklepala na její ložnici, chvilku počkala a vešla. Našla Lenku už vzhůru jak sedí na posteli už oblečená do práce. Došla si k ní sednout. "Leni musím ti něco říct, Adam je v pořádku, o něj nejde." Sid si všimla jak na ni Lenka reagovala a tak jí potřebovala alespoň částečně uklidnit.

Lenka se dívala na Sid a všimla si, že plakala a je rozrušená. Ovšem Adam je v pořádku tak co se mohlo stát? Najednou cítila na hrudi strašnou tíhu a netušila proč. "Podívej já nevím jak to máš a nechci, aby jsi mi to musela říkat a úplně přesně nevím jak to vezmeš." "Sid proboha co se stalo, vypadáš hrozně." "Adam je v Praze, odjel v jednu ráno. Jde o Petra, postřelili ho." Lenka měla pocit, že jí někdo vytrhl srdce z těla. Ne tohle se nemohlo stát. Nechala Sid, aby jí objala a začala jí plakat v náručí. Tak moc to bolelo a zároveň pochopila, že Sid to ví. Možná neví všechno, ale vycítila to, pochopila, že Petr proto ní je víc než kamarád. Vždycky to tak bylo a ona si bláhově myslela, že už je ta láska pryč. Zamilovala se do něj jako mladá holka a věděla, že nemá šanci, pak zkusila doufat, ale on se oženil. Tehdy definitivně pohřbila city k němu a doufala, že jsou pryč už navždy. Roky si to namlouvala, ale od doby co je zpátky z Anglie si uvědomila, že ten cit k němu je tu pořád. Možná jí nikdy nebude milovat, ale to nezmění nic na tom, že ona ho má ráda a bojí se o něj. "Sid jak dlouho to..." "Ne dlouho, všimla jsem si toho, co ostatní přehlíží a věděla jsem, že by jsi asi nechtěla, aby to někdo jiný věděl."

Sid se na Lenku dívala a poslouchala její vyprávění. Jak se do něj zamilovala, ale nemělo to perspektivu a pak ho ztratila úplně, když se oženil. Tyhle mladé lásky jsou většinou bolestivé a Lenka si myslela, že už je to dávno pryč. Jenže poslední měsíce se víc vídali a hlavně se o něj začala bát, kvůli jeho práci. "Myslím si, že on mě bere jen jako Adamovu sestru, vždycky to tak bylo, ale já ho mám ráda. Prosím Sid nechci, aby to někdo věděl." Sid ji objala a pohladila po vlasech. "Nikomu to neřeknu neboj, ani Adamovi, tohle je jen mezi námi. Adam bude v Praze dokud to bude potřeba. Zatím nevíme přesně co se stalo, taky musíš vědět, že to pořád může skončit špatně." "Dobře já to zkusím nějak zpracovat. Tak moc jsem se snažila to v sobě nějak vyřešit, ale nešlo mi to. On mě prostě jako ženu nikdy nebral a já to chápu, ale..." "Nic z toho to neudělá snazší, víš já se na začátku strašně bála vztahu s Adamem." Lenka se na Sid podívala a nechápala jak to myslí. Nakonec jí Sid řekla o jejím ztrachu z toho jak jí lidé budou vnímat a myslet si, že je zlatokopka. "Leni žádný vztah není lehký, podívej teď si dej čas a pak přijď dolů. Všichni přijdou na snídani a budou tu tak za půl hodiny." Lenka si po odchodu Sid šla umýt obličej a tak zamaskovala stopy pláče.