Skleněná princezna

10. Plány na budoucnost

Adam sledoval jak se personál o Petra postaral a taky tu teď byl jeho ošetřující lékař. S jeho vlivem tady ve městě byl schopen Petrovi zařídit tu nejlepší péči a hlavně samostatný pokoj. Ten tu teď měl všechno co potřeboval, protože včera u něj doma zabalil jeho věci co bude potřebovat a přivezl je domů. Část nechal v pokoji kam po propuštění Petr půjde a část přinesly holky dneska sem. Měl tu všechno potřebné a zároveň potřebný klid, který v Praze neměl. Alena se ujistila, že je všechno podle jejich představ a nechala je samotné. Teprve tady Adam věděl, že si bude moct s Petrem opravdu otevřeně promluvit. Vzal si křeslo a přisunul si ho k jeho posteli. "Podívej mám o tebe strach a to nemyslím teď kvůli tvému stavu." "Já vím Adame a děkuju za všechno, chápu moc dobře, že ti nebylo příjemné tu složku schovávat. Jenže už jsi asi pochopil, proč to všechno bylo nutné." "Nevěříš lidem z oddělení organizovaného zločinu a vysloveně myslím, že hlavně tomu arogantnímu blbovi Krátkému." Petr se usmál, protože Adam tak jako vždy uměl číst mezi řádky. "Měl jsem jen podezření, ale po té střelbě už si jsem jistý. Počet lidí, kteří museli dostat echo o mojí návštěvě věznice je překvapivě krátký. Jen někdo z nich nebo z věznice to mohl vynést."

Adam poslouchal jak mu Petr líčí ten osudný den a nabyl dojmu, že má úplnou pravdu a zrada přichází zevnitř. "Co s tím teď chceš dělat? Obrátit se na GIBS?" "Ne a mám k tomu důvod, protože švagr Krátkého tam pracuje a dost si rozumí. Podívej já tě do toho nechci tahat, vlastně nikoho do toho nechci tahat. Možná se mi to ani nikdy nepodaří dokázat. Jediné co vím je, že musím přehodnotit plány na budoucnost." "Takže přeložení sem už beru tedy jako hotovou věc." "Nechám tomu ještě pár dní a pak podám žádost, Břéťa o tom už ví a je rád. Zatím si to nechal pro sebe a navíc mám čas i na rekonvalescenci, protože jeho zástupce odchází do penze k poslednímu únoru." "Tak dobře já si to tedy zatím nechám pro sebe. Doktor říkal, že pokud se budeš chovat slušně a poslouchat možná by tě za týden pustili. Předem říkám, že budeš dodržovat nařízení doktorů je to jasný?" Peter se začal smát, ale musel toho nechat, protože to pořád bolelo. "Blbče, já se nemůžu smát, bolí to. Neboj nemám v úmyslu nic uspěchat, navíc si všichni pak budou myslet, že odcházím abych měl klidnější místo práce." "Takže z toho uděláš krycí manévr, to dává smysl. Jinak počítač máš zkontrolovaný člověkem, kterému věřím. Tvůj starý telefon jsem na tvoji žádost zničil." "Díky Adame, měl jsem strach z toho kdo se k němu mohl dostat."

Petr chtěl ještě něco říct, ale přišla sestra a přinesla mu oběd. Upřímně se na něj moc netěšil, protože nemocniční dieta nebyla nic vzhledného a hlavně ani chutného. Setra si musela všimnout jeho výrazu nad tácem. "Nebojte se, tady si i na dietě pochutnáte. Před dvěma lety se tu stavěla nová kuchyň a máme nové stravovací plány." Petr musel přiznat, že měla pravdu, protože jídlo vypadalo skvěle. "Dobře máte mě, tohle jsem nečekal." "Nebojte chápu to, tohle není první nemocnice kde pacuju. Tak si nechte chutnat." Petr se pustil do jídla a musel uznat, že fakt je to první jídlo o střelby co mu chutná. "Tuhle péči jsi zařídil ty, nebo tady fakt takhle vaří?" "Absolutně v tom nemám prsty, měla pravdu v tom, že se to tady hodně posunulo. Rekonstrukce a hlavně nové vedení do kterého nemohl mluvit bývalý starosta udělali svoje. Teď patříme v regionu s nemocniční stravou ke špičce a chodí se sem dívat i od jinud. To, že musíš mít dietu neznamená, že máš být o hladu. Teď už tě nechám, ale večer se tu stavím." "Tak dobře tohle beru a Adame nechoď večer. Užij si večer se Sid, teď jsi byl kvůli mě v Praze a měl jsi být s ní." Petr si všiml jak se Adam usmál a nakonec ho nechal v klidu obědvat.

Později Petr mluvil s lékařem, který mu řekl jak bude vypadat následné zotavení. Ještě dneska bude mít klid a zítra by zkusili ho postavit s oporou chodítka. Pravda byla, že záda a břicho ho boleli pořád a tak dneska ještě klid uvítal. "Jinak pokud máte hlad tak stačí říct, tady v lednici máte věci, které smíte. Vaši přátelé se o to postarali, vím moc dobře, že někde se jaterní dieta jíst nedá, ale tady to neplatí." "No uznávám, že hlad mám protože ta den stará suchá veka k snídani fakt nebyla zrovna chuťovka." "Můžete hodně věcí jen s rozumem, stačí zazvonit na sestru. Chápu asi, že nechcete někoho zbytečně obtěžovat, ale jsme tu pro vás." "Díky vážím si toho, ten převoz sem jsem vážně uvítal." Po jeho odchodu se Petr zadíval z okna. Jemně cítil Adamův vliv na to jak moc se tady o něj chtěli starat, ale vlastně za to byl rád. Poslední dobou se i doma stravoval hrozně. To bylo něco na co se ho Adam ptal a on musel přiznat, že to poslední týdny s ním šlo vážně z kopce. Včera se za ním stavil v pokoji Richard, ale poprosil ho, aby se mohli vidět až jindy. Jeho pocit, že tam není v bezpečí byl prostě příliš silný. Vyslíchali ho, ale naštěstí se všichni spokojili s jeho tvrzením, že si je chtěl ověrit, že ty případy nemají souvislost. Důkazy, které nastražil v bytě tomu odpovídaly. Teď měl klid a čas všechno znovu zkontrolovat a hlavně byl v bezpečí. Ovšem slovo v bezpečí bylo relativní a pokud se tu Lenka objeví nebude v pohodě určitě.