Skleněná princezna

56. Výměna stráží

Ráno Lenku vzbudilo jak jí Petr jemně hladí rukou po boku, otočila se k němu a dala mu pusu. "Dobré ráno miláčku." "Tobě taky lásko." Lenka si uvědomila, že takhle je opravdu nejšťastnější. "Petře myslíš si, že bude Marek a teď hlavně Alena v pořádku?" "Oba budou, Alena ví jak na to a Marek se stáhl a jenom zkusí zjistit něco z drbů. S tímhle vším jsme počítali, byla tu ta možnost, že si budou chtít ověřit informace. Teď se upřímně bojím jedné věci a to je, že se někdo objeví tady." Lenka si sedla a bylo jí jasné jak to myslí i kvůli tomu jak sklesle se tváří. "Beru na vědomí, že dneska a možná i zítra budeš u sebe v bytě a sám." Petr se na Lenku díval a viděl jak se usmála. Bože ona to chápala, byla si vědoma toho co hrozí a že si teď musí dávat pozor. Objal ji a chvilku jí jen držel v náručí. "Mrzí mě to, ale asi by to bylo nejlepší. Možná vymyslíme jak se třeba zítra vidět během dne." "Ne, prostě to vydržíme, nic se neděje, teď je hlavní bezpečí." Petr sledoval jak šla Lenka do sprchy a on se ještě v posteli opřel a zavřel na chvíli oči. Byla tak úžasná v tom jak chápala jeho práci a to co se teď dělo.

Lenka se oblékla a sešla do kuchyně, kde snídali Sid s Adamem. Vzala si k nim kávu a nandala si snídani. Všimla si, že jí Adam pozoruje. "Prcku co tě trápí?" "Vlastně mě to netrápí, já se jen bojím. Petr říká, že Alena bude v pořádku, ale..." Adam se usmál. "Ona ví přesně co má dělat a nemusíš si o ní dělat starosti." Lenka se usmála asi to prostě jen potřebovala ještě od někoho dalšího slyšet. "Dohodli jsme se s Petrem, že bude dnes a zítra u sebe v bytě a já budu tady." Adam se na sestru díval a byl rád, že to bere tak v pohodě. "Bylo mi jasné, že s tím přijde a neboj třeba to nějak vyřešíme." "Ne, prostě je to potřeba a pokud to Petra uklidní tak jsem s tím v pohodě." Sid stiskl Lence ruku a usmála se na ní. Taky si všimla Petra, který zrovna přišel a musel je slyšet. "Dobré ráno, hele možná bychom ten zítřek nějak udělat mohli." "Bráško, nech to být minimálně než zjistíme novinky od Aleny. Navíc jsou to jen dva dny." Petr se na Lenku usmál a sledoval jak mu šla udělat kávu. Vyměnil si s Adamem pohled a věděl, že oba myslí na to stejné. "Bude to v pohodě vím to."

Adam byl na Lenku opravdu pyšný a to hlavně kvůli tomu jak chápe Petrou práci. Tohle bylo jablko sváru u jeho manželství, protože Jana absolutně nechápala jeho práci. Teď mu Lenka vynahrazovala tohle všechno. Byla mu oporou a zároveň ho podporovala v tom co dělal. "Snad se Alena nejpozději odpoledne ozve." "Já bych taky měla mít snad o víkendu k dispozici ty zprávy z Ústí. Je tam několik případů, máme štěstí, že tamní veterinář se zná s Anežkou a slíbil, že to pošle. Studovali spolu a přátelí se roky, takže je to bezpečné." "Pokud se to bude krýt s tím případem drog a umístěním lidí, tak máme asi další dílky skládačky." Petr se usmál, protože každý další případ který se jim podaří spojit je přivede blíž k odhalení toho všeho. Začalo mu dělat starosti kolik lidí je do toho zapletených. "Pořád si říkám, že je v tom tolik lidí a možná ještě o dalších nevíme." "Podívej až přijde čas to říct, tak pak můžou nasadit odposlechy a další věci. Tím se zjistí kam až to všechno sahá." Sid sledovala jak šla Lenka Petra vyprovodit a byla si jistá, že to všechno zvládnou a pak už bude jen dobře. Petr si v garáži ještě Lenku přitáhl do náručí a pořádně jí políbil. "Miluju tě Leni." "Já tebe taky a ty na sebe hlavně dávej pozor." Lenka sledovala jak odjel a byla si jistá, že to ty dva dny bez něj vydrží. Sice to bude těžké, ale půjde to.

Alena stála opřená u budově školky v Praze. Nikomu její přítomnost nepřišla divná a jen se s každým pozdravila. Během chvilky už se objevil ten na koho čekala. Setkali se už včera pozdě večer, aby se domluvili na dnešek. Marek dnes využil možnost a dovedl vnučku do školky. Byla to roztomilá holčička a vzhledem k tomu, že to dělal často to nevzbudilo žádné podezření. Za chvilku už byl zpátky a stáli spolu tak, že je nikdo nemohl z venku vidět. "Měla jsi pravdu to auto tam dneska ráno bylo zase, ale tentokrát jsem zahlédl řidiče. Starší muž s šedými vlasy v obleku, nějak vůbec nevím kam ho zařadit. Mimochodem ta blond ti sluší." Alena se zasmála, protože měla na hlavě parku z blond vlasů. "Mojí přítelkyni by se to nelíbilo, ale hlavní je teď, že víme jak to všechno je." "Pořád si říkám kdo to může být, ale nemám ani páru." "Zkusím to zjistit já a doma si taky dávají pozor, kdyby někoho napadlo jet tam. Teď je čas na střídání stráží ty se jen drž dál." "Provedu, jdu dneska na personální kvůli odchodu do penze a tam je to centrála drbů. Určitě se mi něco podaří zjistit jsem si tím jistý." "Páni jsem ráda, že u nás v práci se takhle nedrbe." Alena s se Markem rozloučila a nechala ho jít. Pak vyšla sedla si do auta z půjčovny, které měla ppro dnešek. Viděla jak Marek vyjel mezi paneláky a odjíždí. Ve stejnou chvilku pak vyrazilo další auto a to byl její cíl. Opatrně se na něj pověsila a hlavně si zapsala značku. Hra byla rozhraná a uvidí se kam je zavede.