Skleněná princezna

62. Ranní přípravy

Lenka si užívala zatím ještě poklidné ráno. Před chvilkou přijel kurýr se snídaní pro všechny. Petr a Láďa to byli převzít a všem to donesli přímo do pokojů. Prostě teď všichni ctili prostor dole a vyhýbali se mu. Ona a Petr teď seděli v křeslech u malého stolku v jejich ložnici. "Uznávám lásko, že jsi to naplánovala do posledního detailu. Jinak opravdu po mě teď nic nechceš? Můžu pomoct s čímkoli." Lenka se usmála. "Jediné co bude potřeba tak až přijede Věra, tak jí pomoct vyložit věci z auta. Tak nějak si myslím, že s ní stejně přijede i Jirka, protože teď ráno zjistí co se děje." Tomu se oba zasmáli. Petr si pomyslel, že to tak nějak asi bude. Jirka byl ve sklárnach dlouho a Adama měl opravdu rád. Byl nejen finanční ředitel, ale věděl toho hodně i o rodině. Lenka i Adam si ho moc vážili. "To je asi fakt, ale i tak s klukama pomůže jak bude potřeba. Vy se přeci jen budete chystat déle než my." "To je rozhodně pravda a jsem ráda, že máme všechno nachystané a po obědě se jen začneme chystat. Nejdůležitější je stejně Sid." Petr zabalil odpad po snídani a nechal Lenku si jít dát sprchu. On sám zatím došel vyhodit tašku do garáže. Když se vracel našel Raula jak stojí ve vstupu do obýváku.

Raul už byl po snídani a užíval si tyhle vlastně zatím hodně klidné ranní přípravy. Stál u obýváku a díval se na výzdobu. Včera byl dlouho u rybníku a vrátil pozdě, chtěl mít všechno v pořádku, aby tam až do pondělí nemusel. Teď byl totiž čas na oslavu. Tolik let se bál, že tenhle den mu nebude dopřán. Tak moc se Adam zklamal v lásce, že byl odhodlaný zůstat sám. Jenže pak zasáhl osud a Sid vstoupila do jeho života. Stejně tak jako vstoupila do života i jich ostatních. Dneska jí povede k oltáři a bude se s hrdostí dívat jak si s Adamem řeknou ano. Tak moc ho dojala, když ho o to poprosila. Původně si myslel, že půjde sama, ale ona si vybrala jako doprovod jeho. Zaslechl za sebou kroky a viděl Petra, který se vracel asi z garáže. "Vypadáš moc spokojeně a dojatě." "To taky jsem, víš Petře tohle je pro mě moc důležitý den. Pamatuju si jak tehdy Sid přišla na Aleniny narozeniny a my konečně viděli, že není Adam sám. Sid změnila všechno a já vím, že ne třeba hned, ale snad brzo se rozhodnou pro děti." Petr se usmál. "Myslím si, že mají čas, ale zároveň jsem si jistý, že nebudou dlouho čekat." Raul se usmál.

Lenka opatrně zaklepala na dveře ložnice Sid a Adama a pak vešla. Adam už byl oblečený do šedého obleku a košile s tmavě fialovou kravatu. Sid seděla u kosmetického stolku a dokončovala si účes. "Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat jestli není potřeba s něčím pomoct." "Já jsem ready a jdu dolů, ty prosím pomoz Sid. Lásko počkám v pracovně." "Dobře miláčku, neboj za pár minut jsem hotová." "V klidu nemáš kam spěchat máme dost času." Lenka šla pomoct Sid s drdolem, který bude mít teď dopoledne. Po obědě si jí pak vezme do parády Jitka a účes bude víc propracovaný. Za pár minut měla hotovo a Sid se zatím lehce nalíčila. Chtěli s Adamem vypadat hezky, protože jim všem bylo jasné, že se bude fotit. Sid byla ráda, že jí Lenka přišla pomoct, protože už se jí pomalu začala zmocňovat nervozita. "Ničeho se neboj máte dost času. Všichni budou nadšení a šťastní spolu s vámi." Sid vstala a Lenku objala. "Já vím, ale stejně si nemůžu pomoct." Lenka se usmála a pomohla Sid do tmavě finálových šatů. Měli jednodušší tylovou sukni pod kolena a střih vršku byl stejný jako u jejich svatebních šatů. "Vypadáš nádherně a teď už je čas jít." V chodbě už bylo celkem plno a Alena uvažovala, že je dobře jak velká vstupní hala tu je. Adam už byl dole a teď čekali na Sid. Ta se za chvilku objevila a všem vzala dech, byla oslnivá. Nakonec jí a Adama ještě Lenka nahnala do obýváku a Štefan jim udělal hromadu fotek. Nakonec oba jeli vyzvednout věci a objet sklárny a zoo.

Sid stála u recepce ve sklárně, kde se na prosbu Adama všichni dneska sešli. Byli tu všichni jak z kanceláří tak z výrobny a expedice. Nakonec Adam zvolil taktiku, která byla skvělá a poprosil Jirku, aby za nimi přišel na parkoviště, kde mu to řekli jako prvnímu. Jakmile se vzpamatoval ze šoku byl přímo nadšený. Pomohl jim odnosit spoustu krabic se zákusky a chlebíčky což všechny mile překvapilo. Následně si Adam vzal slovo. "Jsem rád, že jste tu všichni. Jak víte tak tady teď pár dní nebudu. Většina z vás ví, že má Sid dneska narozeniny, ale to není důvod toho proč jsme tu. Chceme, aby jste s námi dnešek mohli oslavit taky. Sid a já se odpoledne budeme brát." Adam už jen sledoval kolektivní nadšení a spousty gratulací. Všichni jim to moc přáli a on si uvědomil, že se rozhodli správně. Následně se jim podařilo odjet a zamířili do zoo, kde ještě včera Láďa zařídil, aby byli všichni před otevřením v infocentru. Sid napsala Bobovi a ten na ně čekal venku, aby jim pomohl. Jakmile vešli s krabicemi do infocentra tak si všichni mysleli, že se jedná o oslavu jejích narozenin. "Moc všem děkuji, že jste tady. Mám teď pár dní volno, ale chtěli jsme se tu dnes stavit. Jsem vám všem moc vděčná za to jak jste mě tu přijali a já tady našla báječné místo pro práci a zároveň úžasné kolegy. Takže chci, aby tenhle den byl i váš. Dneska odpoledne se s Adamem budeme brát." Sid se během pár vteřin ocitla v objetí kolegů a věděla, že tohle stálo za to. Možnost tento den sdílet se všemi a poslouchat jejich přání bylo úžasným začátkem tohoto výjimečného dne.