Skleněná princezna

124. Cesta domů

Lenka dobalila poslední věci a zavřela kufr a Petrou sportovní tašku. Byla neděle ráno a oni se chystali jet domů. Úžasný čas tady jim oběma hodně pomohl a hlavně měli čas jen na sebe. Rozhodnutí bydlet trvale ve vile jim oběma pomohlo se posunout zase dál. Oba byli z toho rozhodnutí stejně nadšení a Lenka si uvědomila, že to pro ní strašně známená. Budou s rodinou a přitom mají i dost soukromí, taky pokud se zadaří bude moct pomáhat Sid v těhotenství a pak s miminkem. Ona a Petr neměli kam spěchat, ale sama si musela přiznat, že by se miminku nebránila. Petr teď dole kontroloval zda tam nic nenechali a pak odnese věci do auta. Když tu byli naposledy bála se návratu domů, protože věděla, že je čekají těžké časy. Teď jim už nic nehrozilo a zároveň už mohli nerušeně žít svůj šťastný život. Kdo by to byl loni touhle dobou řekl. Jenže život je nepředvídatelný a osud má vždy rozehranou svoji vlastní hru. Oni s Petrem si za pár měsíců prošli hodně věcmi a jejich vztah to jen posílilo. Teď je čekala cesta domů. Těšila se jak Sid pokročila s přestavbou a snad se to brzo dodělá. Od posledního hovoru s ní nemluvila, protože Sid jim kladla na srdce ať si s ničím nedělají starosti, že všechno zařídí a oni mají odpočívat. Tohle místo jí vždycky bude blízké a byla ráda, že sem můžou pravidelně jezdit.

Petr všechno zkontroloval, zamkl dřevník a uklidil terasu a věci z ní do chodby. Vypnul přístroje a odpojil ledničku, protože teď sem chvilku nikdo nepojede. Všichni budou chtít být poblíž až Adélka začne rodit. Hlavně tedy všechny ženy, bylo to vlastně legrační, ale chápal to. Užili si tu úžasný čas a teď ani nelitoval, že odjíždí, protože jedou domů. Vila teď bude jejich útočiště a budou tam skutečně šťastní. Oba mají práci co miluji a zároveň mají svoji lásku, kterou už nemusí skrývat. Všechno teď bylo v rovnováze. Pomalu došel nahoru pro věci a všiml si, že se Lenka ještě dívá z okna. "Lásko můžeme jet?" Lenka se na něj otočila a usmála se. "Samozřejmě že ano, mám všechno hotové." Petr jí dal pusu a vzal věci. Lenka šla za Petrem dolů a pak poctivě zamkla jak hájenku tak vstupní branku. Taky zapla alarm, který tu vždy byl, jen se při rekonstrukci dal modernější. Nikdy se tu nic nestalo, ale jistota je jistota. Dívala se jak dal Petr všechno do auta a čeká ní. "Víš minule se mi od tud nechtělo, protože jsem věděla co nás doma čeká, ale teď se vracím ráda." "Lásko mám to úplně stejně a jsem rád, že budeme ve vile je to místo kde jsme doma oba." Petr dal ještě Lence pusu a vyrazili domů.

V zoo seděla Sid v zázemí a jen si přečetla zprávu od Lenky, že jedou domů. Poslala jí Adamovi, aby byl v obraze a těšila se jak se jim bude líbit co doma upravili. Díky Adamovým známostem stihli všechno během dvou dnů. Nová pracovna, přestavěná knihovna a úprava ložnice Lenky a Petra. Alena s Jitkou a Raul jim pomohli všechno předělat. Teď se zadívala na hodinky a zjistila, že čas neubíhá tak rychle jak by potřebovala. Měla podezření už pár dní, ale chtěla počkat jestli si to jen nevsugerovala. Koneckonců zpoždění měla jen pět dní a ona občas ve stresu neměla cyklus pravidelný. Včera byla odpoledne v Hradci a stavila se v lékárně tam, protože tady by si někdo všiml co si kupuje. Chtěla mít jistotu a pak to teprve říct Adamovi. Teď se znovu podívala na hodinky a byl čas zjistit pravdu. Otočila test a pak už se jen s úsměvem dívala na dvě jasné čárky. Byla těhotná, její největší přání se jí splnilo. Nemohla tomu pořád uvěřit, samozřejmě bylo ještě brzo jásat, ale snad bude všechno v pořádku. Takže zavolala své lékařce a objednala se na příští týden. Bylo to něco úžasného, prostě malý zázrak, který vzešel z její a Adamovi lásky. Zatím si to nechá pro sebe a počká až to bude mít potvrzené od doktorky. Tohle všechno byl její sen a všechno se jí splnilo. Našla tu lásku, rodinu a nekonečné štěstí. Byla obklopená báječnými přáteli a kolegy. Příchod sem jí dal do života úplně všechno.

Petr sledoval jak na ně v garáži už čeká Adam. Zastavil tedy a on i Lenka se s ním přivítali. "Jsem rád, že jste doma. Jen rovnou Petře tamhle máš krabice o kterých jsme se bavili, ty si vážně musíš projít sám." "Jasně a je to fajn, že to nikde nezabírá místo. Upřímně už ani sám nevím co v nich je." Tomu se všichni zasmáli. Petr je balil ještě v Praze a byli tam věci z pracovny co nepotřeboval a nějaké věci ještě po jeho rodičích. Prostě takové ty věci o kterých si vždy člověk říká, že jednou to přebere. "Tak pojďte a asi budete trochu překvapení." Lenka se na Petra podívala, ale šli za Adamem. Musela uznat, že měl pravdu, protože všechno tady dole bylo hotové. Obě pracovny teď byly připravené na své nájemníky a zároveň ona i Sid sem budou moct taky kdykoliv zajít. "Jo máš už tu i trezor na zbraně, přesně tak jak jsme se bavili." "Skvělé, protože sem ho opravdu neměl rád v ložnici." "Mě tam tedy ale nevadil. Klidně jsi ho tam mohl mít dál." "Lásko takhle je to lepší a já jsem s tím spokojený." Lenka mu dala pusu a šli s Adamem do obýváku, kde na volné štěně, byla knihovna a vypadala jakoby tu byla vždycky. U téhle zdi je před mnoha týdny Adam fotil, když šli na svatbu Adélky a Láďi. Zároveň musela uznat, že je teď obývák vlastně mnohem útulnější, prostě to byl domov.