Skleněná princezna

15. Skládačka zločinu

Ve vile byl nezvyklý klid a Petr toho využil a sedl si do obýváku s dokumenty ze spisů, které pro něj Adam schoval. Jeho přeložení bylo včera schváleno a on už se byl za Břéťou i podívat. Kolegy tu znal a tak nebude jediný problém sem zapadnout. Ptal se jaké teď mají případy a co řeší. Břéťa se přesně podle jeho předpokladu zmínil o tom loňském nevyřešeném případu a on mu nabídl, že když je ještě pořád doma tak by se na to podíval. Jeho budoucí kolegové byli nadšení, jak řekli nový pohled by s tím mohl třeba pohnout. Takže teď tu měl celou složku a začal to procházet a psát si poznámky. Taky si vzal svoji časovou osu s vlastními případy z Prahy. Složka, kterou Adam zachránil z jeho bytu teď byla jeho největším pomocníkem. Měl tu všechno co by mu mohlo pomoct a hlavně se nemusel hrabat v policejní databázi. K tomu co vyhledávají mají na vedení přístup a on si pořád nebyl jistý jak hluboko je to prohnilé. Krátký měl dost kamarádů a měl i dost dlouhé prsty na GIBSu díky rodinným vazbám. Musí se držet hezky při zdi a naštěstí fleska, kterou ve složce měl obsahovala kompletní případy z Prahy. Měl tak i fotografie z míst činů. Pořád jen nevěděl jak si propojit všechny ty případy, měl spojení přes školu účastníků, ale nevěděl jestli mu to k něčemu bude. Znali se a to byla prostě první stopa.

Po třech hodinách dost pokročil a časová osa začala najednou dávat větší smysl. Taky si vypsal lidi, kteří museli dostat informace o jeho návštěvě ve věznici. Jedno jméno tam doslova svítilo spolu je jménem Krátkého a to byl plukovník Pokorný. Byl to šéf pražské kriminálky a Honzův přímý nadřízený. Neměl ho rád, byl to suchar a podle jeho názoru i pěkný pitomec, ale došlo mu, že on až moc tlačil na to uzavření posledního případu. Taky se mu ani jednou od té střelby neozval. Jasně nebyla to jeho povinnost, ale bylo to zvláštní. Pokud jsou ti dva spojenci tak má vážně velký problém. Znovu se zadíval na časovou osu a došlo mu, že nástup Pokorného a první loňský případ se zajímavě kryjí. On dostal tehdy vyznamenání za ten případ ačkoliv na něm skoro nepracoval. Jakoby někdo v pozadí potřeboval někoho jako on dosadit na tohle místo. Z myšlenek ho vytrhl telefon a byl to Marek. "Ahoj, jen tě chci zkontrolovat a zeptat se jak se máš?" "Ahoj, je mi celkem dobře, už nepotřebuji hůl a jsem za to rád. Občas ještě, když udělám prudší pohyb to bolí, ale jinak dobrý. Co vy, jak se máte?" "Znáš to, moc práce a případů a navíc se zdá, že Honza si vjel do vlasů s Pokorným." Petr zporozněl a poslouchal jak mu Marek vypráví, že se chytli kvůli vyšetřování té střelby na něj.

Skoro na konci hovoru dostal Petr informace které potřeboval. "Pokorný to chce nechat zatím odložit, protože mu Krátký řekl, že nemají další stopy. Bože je to střelba na poldu a oni to po měsíci chtějí odložit." "Pokud nemají stopy tak asi nic jiného nejde dělat, prostě se do toho hlavně s Ivou neplaťte. To mi vážně musíš slíbit, nezapomeň, že má Krátký kontakty na inspekci." "Tak fajn, ale nelíbí se nám to a ty se opatruj." Petr položil telefon a zapsal si další informace. Pokud to tak ryche chtěli zamést pod koberec tak je úplně jasné, že to smrdí. Musí si teď zkusit promluvit se Sid a zeptat se jí na informace. Navede to na ten starý případ od tud, aby jí zbytečně nepřidělával starosti. Porovnal si dokumenty a přemýšlel, že si objedná jídlo. V tom slyšel bránu a zahlédl Lenky auto. Tak tohle není dobré, protože jejich poslední setkání většinou vždycky skončila hádkou. Všiml si jak je v chodbě a pak vešla a měla v ruce tašku ze zdejší italské restaurace. "Přinesla jsem jídlo a pokud máš hlad je ho dost pro oba, ale pokud chceš být radši o hladu je to tvoje věc." Prošla kolem něj do kuchyně a on si uvědomil, že tenhle chlad z její strany ho ničí. Byla tak odtažitá, ale mohl si za to sám. "Ahoj, mám opravdu hlad a dám si to rád." Všiml si jak jen pokročila rameny a vyndala druhý talíř a příbor. Došel k barovémuu pultu a opřel se o něj.

Byla k němu otočná zády a tak viděl jen její dokonalou postavu a už zase měl chuť tak akorát utéct. Pak se k němu otočila a vypadala smutně. Beze slova před něj položila talíř s těstovinami a svůj si vzala do ruky, pravděpodobně chtěla odejít k sobě. "Ty nebudeš jíst se mnou?" "Proč bych jako měla, abych se dočkala dalšího tvého milého chování, nebo mě budeš zase jen přehlížet? Mě fakt zajímalo co jsem ti udělala, nikdy jsi se ke mě takhle nechoval. Pokud ti tak moc vadí, že ti chci pomáhat tak stačí říct." "Lenko takhle to přeci není, jen nemám rád tuhle přehnanou starostlivost." "Boha jeho alespoň mi přestaň lhát, nesnášíš mojí přítomnost a já to chápu. Jen jsem si myslela, ale to je jedno." Petr jí chtěl chytit za ruku, ale vysmekla se mu. "Leni, promiň já nechci, aby jsi byla naštvaná. Prostě toho teď mám moc." Všiml si jak se zastavila a otočila se na něj se slzami v očích. "Ubližuješ mi a to mi vadí. Každý máme složitý život, svým vlastním způsobem. Vyděsil jsi nás všechny, ale ty si prostě nechceš nechat pomoct. Chceš abych ti dala pokoj, fajn můžu být nějakou dobu u Aleny a vrátit se až se odstěhuješ." Petr už nestihl nic říct, protože doslova utekla. Pokud si myslel, že horší už to být nemůže tak se mýlil. Klapot podpadků upoutal jeho pozornost a pak stál tváří v tvář zuřící Sid. Než stihl něco říct na svoji obranu dala mu pořádnou facku.