23. Nechci tě ohrozit

168 8 0
                                    

Lenka se nad ránem probudila a chvilku si zvykla na to, že jí objímá silná mužská paže. Měla položenou hlavu na Petrově ruce a jeho druhá ruka jí objímala kolem pasu. Byl to tak neuvěřitelný pocit a ona si na to pořád zvykala. Nemohla uvěřit, že to Sid celé na tento víkend nahrála a byla si úplně jistá, že to dopadne jak to dopadlo. Taky spousta věcí co jí v posledních dnech řekla dávala najednou větší smysl a pochopila, že Sid to na Petrovi prostě poznala. Náhlý strejdův výlet, Sid a Adam se nakonec rozhodli být v Německu přes noc. Nic z toho nemohla být náhoda a ona byla tak šťastná, že to Sid udělala. Najednou ucítila, že ji Petrova ruka jemně začala hladit. Jemně se přetočila na záda a jakmile to udělala dostala pusu. "Dobré ráno, doufám je, že jsem tě nevzbudil." "Už jsem byla vzhůru a i kdyby ne, tak by mi to, ale vůbec nevadilo." Lenka si všimla jak se Petr usmál a pak jí znovu začal líbat a všechno skončilo tím nejúžasnějším ranním milování jaké kdy zažila. Následně si dali společnou sprchu a pak se došli nasnídat. Lenka připravila jídlo a Petr zatím oběma uvařil kávu. Zároveň si všimla, že ho něco trápí. Tentokrát už věděla jistě, že to není tím co mezi nimi bylo předtím ani co je teď, ale něco ho trápilo.

Petr uvařil kávu a zároveň si plně uvědomil co udělal. Byl si jistý, že Lenku miluje a zároveň je i neskonale šťastný, že ona to má stejně, jenže bylo tady to ale. Neměl to dělat, protože jí teď zatáhl do svého života, který pořád mohl být v ohrožení a tím teď zároveň může vystavit nebezpečí i jí. Pokud ho Adam nezmlátí za to, že si začal s Lenkou tak za to, že ji může ohrozit ho zmlátí určitě. Opřel se rukama o linku a svěsil hlavu, proč si jen nedal větší pozor. Pokud se jí něco stane nikdy v životě si to neodpustí. Teď ztuhl, protože ho Lenka objala a on se na ni otočil. "Takže trápí tě teď konkrétně co. Pokud Adam tak s tím si starosti nedělej, mám ho ráda, ale tohle je můj život a moje rozhodnutí. Navíc Sid určitě bude na naší straně." Petr jí objal a dal jí pusu do vlasů. "Neměl jsem to dělat, neměl jsem, nechci tě ohrozit. Odpusť mi prosím." Lenka se na Petra šokovaně podívala a všimla si jak se mu zaleskly oči. Okamžitě ho znovu víc objala a chvíli ho tak držela než poznala, že se trochu uvolnil. Trochu se tedy znovu odtáhla, aby na něj viděla. "Petře dívej se na mě. Jde o ten případ a o to co se ti stalo? Nebyla to náhoda a rozhodně to není uzavřené ani kdyby to někdo řekl, je to tak?"

Pár dlouhých vteřin Petr jen stál a díval se Lence do očí. Nevěděl teď co má dělat, byl tak zmatený, ale musí ji to zkusit vysvětlit. "Nebyla to náhoda a je to hlavní důvod, proč jsem se nechal přeložit sem. Nevěřím lidem z jiného oddělení, nevěřím části lidem z inspekce. Promiň mi to Leni, neměl jsem právo tě ohrozit." "Zatím se ohrožená necítím, ale chápu co se mi snažíš říct. Chápu asi správně, že myslíš, že můžu být v ohrožení, protože jsem s tebou?" Lenka sledovala jek Petr přikývl a pak si jí přitáhl do náručí a jen jí pevně držel. Nakonec ho přiměla k tomu, že si šli sednout na pohovku. Opírala se zády o jeho pokrčená kolena a tak na něj dobře viděla. "Tak moc jsem se bála, že mě nikdy nebudeš vnímat jako ženu, ale vždycky jen jako Adamovu mladší sestru. Pak jsem nechápala proč mě odhádníš, ale teď naprosto chápu, proč se o mě bojíš. Pokud jsem něco za Adamovu vojenskou kariéru pochopila, tak je to fakt co to znamená bát se o někoho blízkého. Petře lhala bych kdybych řekla, že nemám strach, ale větší bych ho měla kdyby jsi mi neřekl pravdu a já nevěděla co se děje." Petr jí pohladil po tváři a pochopil, že získal víc než si kdy uměl představit. "Víš já už mám celkem slušnou představu co se stalo a i kdo za tím může stát, ale bude trvat týdny, než se mi to podaří dokázat a do té doby..."

Lenka ho poslouchala, ale nenechala ho domluvit a dala mu pusu. "Předpokládám, že Adam tohle všechno, nebo většinu ví?" "Ano ví to, ale jen on, protože dokonce ani Břéťa to ještě neví. Lásko já jen nechci, a se ti něco stalo. Vlastně, aby se komukoliv ještě něco stalo." "Dobře, takže zaprvé miluju tě a za druhé teď jsme na to dva. Taky máme rodinu a přátelé kteří tě v tom nenechají, ale musíš o tu pomoc požádat." "Taky tě miluju, ale upřímně teď mi asi největší starost dělá, že mě Adam mlátí hned jak přijedou se Sid domů." Lenka se začala strašně smát, protože ne, že by už jí něco podobného nenapadlo. "Pořád nechápu proč by ti měl chtít Adam ublížit." "Leni zlatíčko, jsi jeho mladší milovaná sestra, jsem mnohem straší než ty, navíc jsem rozvedený." "Adam vždycky chtěl jen, abych byla šťastná a to jsem. Mě nikdy nezajímalo kolik je mezi námi let a to je i to poslední co bude trápit Adama. Ty jsi za ten rozvod nemohl a tak to není nic co by mělo trápit kohokoliv." Na konci se natáhla a políbila ho a byla šťastná když jí začal polibky vracet. Nakonec se se smíchem nechala odnést nahoru a strávili zbytek odpoledne v posteli. K večeru sešli dolů a Petr si uvědomil, že je vážně nervózní. "No tak, všechno bude v pořádku." "Doufám, že máš pravdu." Cokoliv dalšího přerušilo auto, které vjelo na pozemek. Adam byl doma a on teď zjistí jak moc naštvaný na něj bude, že si začal s jeho sestrou.

Skleněná princezna Kde žijí příběhy. Začni objevovat