Skleněná princezna

20. Těžká minulost

Lenka se na Petra šokovaně dívala a snažila se pobrat to co jí teď řekl. Myslela si celé roky, že to bylo kvůli jeho práci. Pak jí sice Sid naznačila, že to celé bylo jinak, ale tohle nečekala. "Víš už po tom zasnoubení Adélky s Láďou jsem nebyl v pohodě. Ještě před tím svatba Štefana. Pak ten aktuální případ a pak Adam požádal Sid o ruku. Strašně jim to všem přeju, ale prostě dostalo to na povrch vzpomínky, které jsem myslel, že jsem pohřbil už dávno." "Petře je mi to moc líto a proč si to proboha neřekl rovnou? Mohli jsem to nějak vyřešit, chápu tě moc dobře a vidím, že o tom nechceš mluvit se mnou, ale proč jsi to neřekl ostatním?" "Protože bych si musel přiznat vlastní selhání. Tahle těžká minulost je tu pořád a nezmizela ač jsem si to myslel." Petr pozoroval Lenku jak jí jeho slova zasáhla a přemýšlel, že má v něčem pravdu, protože měl to všem asi říct dávno. Jenže to bylo tak těžké a nechtěl nikomu kazit tu úžasnou náladu posledních měsíců. "Petře asi by jsi měl něco vědět. To já Adama tehdy do toho vztahu uvrtala. Miloval jí, ale nechtěl to posouvat dál a já na něj tlačila. Jak si asi myslíš, že mi pak celé ty roky bylo. Viděla jsem co s ním ta zrada udělala, zničila ho a nebýt Sid je pořád tam kde byl." Petr poslouchal a došlo mu, že ona se tím musela trápit celé roky.

Lenka původně tohle Petrovi ani nechtěla říct, ale on musel pochopit, že nic z toho nebyla jeho vína. "Adam za nic nemohl byl jen oběť, tak jako ty. Pokud tě podváděla tak ta špatná byla ona a ne ty." "Já vím, že máš pravdu, ale byla v tom i další věc a ta snad byla ještě horší. Dost jsem na tom všem pochopil Adama a to co se stalo jemu." Lenka Petra poslouchala jak jí vypráví o boji o majetek a udělalo se jí zle. Boha jeho ta ženská byla doslova mizerná a odporná čarodějnice. Proto se Petr tak moc stranil všech a vlastně to měl a očividně do teď má jako Adam. Tím jí jen potvrdil, že u něj nikdy nebude mít šanci. "Pak jsem se po rozvodu zaměřil na práci, loni mě povýšili a vůbec se mi pracovně dařilo. Jenže pak se začaly vynořovat všechny tyhle vzpomínky a já začal o všem pochybovat. K tomu jsme měli ten poslední případ a já si najednou nebyl jistý ani tou prací." "To asi souvisí i s tím jak jsi žil a stravoval se poslední dobou, dost mě to vyděsilo." "Nejen tebe, ale i Adama a pochopil díky tomu i proč chci z Prahy. Nejsem pyšný na svoje chování k tobě a opravdu mě to mrzí."

Celou dobu ho Lenka poslouchala a přemýšlela, že je tu pořád něco co jí nechce říct a souvisí to asi s tím co se mu stalo. "Omluva přijata a prosím nemusíš kolem mě chodit po špičkách a vyhýbat se mi. Stačí když se mnou budeš normálně mluvit. Nechci se s tebou hádat a nechápala jsem co jsem ti udělala." "Vážně mě to mrzí a budu se snažit, jen prostě občas nemám svůj den no." "S tím žít dokážu, koneckonců zvládla jsem devět let Adama." Tomu se oba zasmáli a Petr pak sledoval jak šla Lenka dát dělat oběd. "Koukám, že jsi ve vaření v předstihu." "Rozhodně nejsem a upřímně ani nevím, kdy přesně to Sid připravila." Lenka dala oběd do trouby a přemýšlela co se dneškem změní. On se snad bude chovat jako dřív, ale ona si musí dát pozor, aby si nevšiml nikdo krom Sid co k němu cítí. Tak ráda by ho bývala objala, když mluvil o minulosti. Jenže to nemohla a věděla, že jí to nikdy nebude dopřáno. Petr si uvědomil, že je sice rád, že jí řekl pravdu, ale u něj se nic nemění. Musí teď jen přežít tento týden a pak bude v bezpečí svého bytu. Sice jí bude dál vídat, ale ne tak často. Nesmí dát průchod tomu co cítí, protože ona si zaslouží někoho blíž jejího věku a někoho kdo nemá minulost jako on.

Petr pomohl Lence prostřít a taky si otevřeli víno. "Tohle je vlastně jediná věc co mi trochu chyběla kvůli těm lékům a dietě. Nepiju nijak moc, ale býval bych si rád dal panáka." "Tady nepije vlastně skoro nikdo, občas pivo nebo víno, ale to je tak všechno. Pamatuju si na tátu, ten míval rád skotskou a vždycky byla karafa jak v pracovně tak v obýváku." Lenka si uvědomila, že by měla po obědě někam zmizet, tedy přesněji z Petrovi blízkosti. Nevěřila si, když byl takhle poblíž a pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Nakonec se rozhodla, že jen hovor o něčem jiném odvede její myšlenky. "Petře a už mají nějaké stopy o tom co se ti stalo?" "Ne nic nového, pořád jen to co jsem už říkal. Předpokládám, že to skončí jako nevyřešený případ." "Vždyť se střílelo na policistu, to přeci nemůžou odložit." "Pokud nejsou stopy nic se s tím dělat nedá a inspekce na to dohlédne." Lenka si všimla jak se Petr ztvářil a došlo jí, že je tu něco co nikomu neříká. "Myslím si, že něco víš, ale nechceš mi to říct." "Nejde o tebe, ale o mě. Vlastně jde i o tebe a všechny ostatní, je to složitější." "A řekl jsi to alespoň Adamovi?" Petr se na Lenku díval a došlo mu, že život s Adamem jí hodně dal. Měla možnost nahlédnout do světa vojáků a toho jak myslí. Takže se rozhodl, že tady je lepší alespoň část pravdy. "Adam ví o co jde." Lenka se na něj dívala a uvědomila si, že tohle asi nemůže vydržet na to k němu cítila až příliš.