Skleněná princezna

48. Pražská mezihra

Marek Kovář seděl v kanceláři a zrovna dokončil poslední hlášení. Byl tady už sám a krom Honzy u nich už nebyl nikdo. Iva měla práci jinde, protože byla na pár dní přidělená k jednotce organizovaného zločinu a on tu byl teď sám. Za dva týdny nastoupí dva noví policisté a pak už to bude lepší. Jenže zároveň on sám věděl, že dlouho tu s nimi nebude. Zaučí je a pak s klidným srdcem a svědomím odejde do důchodu. Jeho pětašedesáté narozeniny se blížili a to byl konec jeho práce tady. Původně uvažoval zůstat na zkrácený úvazek u odložených případů, ale vzdal to. Všechno ho donutila přehodnotit ta střelba na Petra. Jeden večer změnil úplně všechno a on věděl, že už chce pryč. Bude si užívat důchod s manželkou, bude si užívat rybaření, které miloval a hlavně pomůže dceři. Podíval se na fotografie na stole. Na jedné byl s manželkou Blankou a s nimi tam byla i jejich dcera Tereza. Na klíně jí seděla krásná malá holčička. Úžasná vnučka Anička byla jeho sluníčko a on si jí zamiloval od prvního dne, kdy ji viděl. Tereza si prošla ošklivým vztahem a on dodnes litoval, že jejího bývalého nezmlátil. Bydlela tehdy kvůli práci v Brně a domů jezdila málo. Naštěstí tehdy jeho instinkt zafungoval a jel za ní, protože se jim pár dní neozvala. Našel jí doma a ač byla v pokročilém stádiu těhotenství, tak byla zmlácená.

Zavřel na chvíli oči a uvědomil si, že tehdy ty dva měsíce byli strašné. Bývalý přítel jeho dcery nakonec skončil ve vězení, protože ještě stihl i další věci než ho chytili. On zatím vzal dceru domů a společně se ženou se o ní postarali. Tehdy byl moc vděčný Petrovi za doporučení psychologa, který jí pomohl. Uběhlo pět let a všechno bylo na dobré cestě. Vypnul počítač a vydal se domů. Holky pořád bydlely s nimi a jemu to vyhovovalo. Měli velký byt a tak to nebyl problém. Zároveň Terezka se teď snažila najít novou práci v administrativě. V aktuální firmě se jí přestalo líbit, kvůli ošklivým vztahům mezi kolegy. Zaparkoval před domem a zadíval se na temnou ulici. Tak moc ho to vrátilo o týdny zpátky do noci u věznice. Pořád mu ten případ nešel z hlavy a zároveň si uvědomoval jak Petr až pedentsky lpěl na tom, aby se do toho hlavně vůbec nepletl. Něco se dělo a on pořád nevěděl co. Co jen mu sakra unikalo a do toho teď navíc přišla ta Petrova prosba, aby přijel za ním. Domluvil se se snoubenkou Adama Hrušky, která ve dvorské zoo pracovala, že se bude věnovat holkám a on bude mít čas na rozmluvu s ním. Nejvíc ho ovšem zarazila prosba, aby v žádném případě nikomu neřekl pravý důvod jeho cesty do Dvora Králové.

V předsíni si odložil věci a vzhledem k tomu, že z koupelny se ozval smích bylo mu jasné, že se Anička koupe. V kuchyni našel Blansku jak mu zrovna nandavá večeři. "Už jsem se bála, že to budu muset znovu ohřívat." Marek ji dal pusu na tvář a sedl si k večeři. "Omlouvám se, trošku jsem se zamyslel a nevšiml si času." "Chceš mi říct co tě trápí? Jde o ten Petrův případ?" "Slíbil jsem mu, že se do toho nebudu plést, ale nelíbí se mi, že to odložili. Teď taky ta jeho prosba přijet za ním. Mám z toho všeho divný pocit." "To vidím, ale nech to být, on ti určitě řekne o co se jedná a my si užijeme zoo. Anička se těší, že uvidí želvy a hady, nechápu co se jí na tom líbí." Marek si užíval manželky smích a věděl, že má pravdu. "To je fakt vy si to užijete a já snad budu moudřejší až si s ním promluvím." Marek se v klidu najedl a pak si šel sednout do obýváku. Dávno si případy nenosil domů tak jako Petr, ale teď uvažoval, že měl ten případ zkoumat. Mohl zjistit něco co ostatním uniklo, ale Pokorný jim to nedovolil a to ho štvalo. Střelba na poldu a měla by zůstat nevyřešená? Tak moc to celé bylo divné a on se bál, že má něco přímo před očima a neví co. Nakonec zhasl světla a šel do ložnice.

Před domem kousek stranou parkovalo auto a něm sledovali dva lidé jak se ve třetím patře zhasla světla v jednom z bytů. "Vidíš říkala jsem, že vidíte trávu růst. Ten po ničem nejde, pořád se chová úplně stejně a není důvod si dělat starosti." "No dobře, ale jistota je jistota. Přišli jsme během pár měsíců o hodně zvířat a ta pěstírna loni taky byla velká ztráta." "Takové ztráty jste měli vždycky. Naštěstí Petr už je ze hry a to je dobře, protože do toho začal moc strkat prsty." "Ti tvoji kámoši od policie se moc nevyznamenali, protože měl zdechnout na místě a takhle přežil." "Nechápu co ti na něm furt vadí, doslova tě vytáčí a já se marně snaží zjistit proč." "Mám k tomu svoje důvody Ivo. Nic ti do toho není, protože náš vztah je vysloveně pracovní. Spíš si dej bacha, aby toho tvýho pitomýho manžílka nezačalo zajímat s kým se taháš." "Do mých vztahů ti nic není, já se taky o tvoji ženu nestarám. Teď mě laskavě hoď domů, tady už se nic dít nebude." Iva Malá se opřela a přemýšlela, že by byla radši v jejich skupině pracovala s někým jiným. Václav byl podivín, ale měl spousty peněz a velké rozhodovací pravomoci. Jeho nenávist k Petrovi nechápala, ale vlastně jí sdílela. Kdysi se ho snažila sbalit, ale on si jí nevšímal a to si brala hodně osobně. Po střelbě na něj se držela dál a vyšlo to, ale už začala mít Prahy dost, naštěstí už se tahle pražská mezihra chýlila ke konci. Nové místo už měla slíbené a těšila se, že od tud zmizí doo jiného města.