Skleněná princezna

127. Nečekaná návštěva

Petr seděl ve své kanceláři v práci a uvažoval co teď vlastně chce udělat. Byl pátek a on měl mít o víkendu volno. S Lenkou si zajdou někam společně a v neděli si užijí báječný rodinný oběd. Ovšem dneska ráno se ozvala minulost v podobě v jaké jí nečekal. Volal mu Honza, že všechny výslechy jsou uzavřené a díky všem informacím uzavírají další staré případy, nebo je naopak otevírají. Ovšem nejdůležitější věc co mu chtěl byl vzkaz od Šádka. Ptal se jestli by s ním mohl mluvit a on pořád nevěděl jestli se rozhodl správně. Nakonec souhlasil s tím, že si ho vyslechne pokud by byl ochotný přijet sem. Věděl od ostatních, že prodal starožitnictví a dům v Praze. Koupil si jen malý byt mimo Prahu, nechal si trochu úspor a všechny ostatní peníze dal svoji dceři. Honza mu řekl, že s dcerou navázal vztah, ale je to tam prý hodně složité. No osud si možná řekl, že za pomoc kterou jim poskytl mu dá ještě alespoň malou šanci na poklidný konec života. On sám si taky teď život užíval a rozhodně to bylo skvělé. Ta možnost jít s Lenkou jen ta obyčejné ven, nebo jí vyzvednout v práci. Návštěva kina, nebo restaurace byli přesně ty věci, kterých se teď nemohl nabažit. Tolik si toho prožili a on věděl, že je skutečně šťastný.

Z dalších úvah ho vyrušilo zaklepání a objevil se Břéťa, který mu přivedl hosta. Šádek vypadal jako by zestárl tak o deset let. "Kdyby cokoli jsem vedle." "Díky Břéťo." Petr pokynul muži před sebou, aby se posadil. "Díky, že jste si udělal čas. Vím moc dobře, že jste mě mohl odmítnout a zasloužil bych si to. Jen jsem se vám chtěl ještě jednou hluboce omluvit. Nezasloužím si odpuštění a je to tak naprosto v pořádku. Mám štěstí, že po tom všem jsem na svobodě a mám šanci vidět dospět dceru. U syna už tohle štěstí nepoznám a lituju u něj tolika věcí. Rodiče by nikdy neměli pohřbívat svoje děti. Je to něco s čím budu žít až do konce života. Budu žít s vědomím, že mám na jeho smrti taky svůj podíl a že jsem bezmezně věřil lidem kteří ho o živit připravili." Petr Šádka poslouchal a svým způsobem mu ho bylo líto. V tom co řekl bylo totiž hodně pravdy. On si bude do konce života vyčítat synovu smrt a to je pro něj horší trest než vězení. Ten pocit, že na tom má svůj podíl. "Přijímám vaší omluvu a pokud přijmete tak máte i moje odpuštění. Za to co jste si o mě myslel jste nikdy nenesl odpovědnost. Využili ztráty vašeho syna a doby kdy jste trpěl, aby si vás udrželi a využili vás."

Vaclav Šádek se díval na muže před sebou a strašně se styděl, protože čestnějšího může nikdy nepotkal. Bude muset žít se studem a vinou, ale je to víc než má jeho syn. Ten zemřel i kvůli němu a to ho bude vždycky trápit. "Díky tomu co jsem ve válce zažil vím, že si to sám nedokážete odpustit, ale musíte se soustředit na přítomnost a nehrabat se v minulosti." "Děkuju za všechno a za to, že jste si našel čas. Já teď pojedu, mám sraz s dcerou. Je na mě pořádně naštvaná, ale dala mi druhou šanci a snad jí nezklamu." Petr mu padal ruku a sledoval jak odešel. Za chvilku se tu objevila Lenka, která musela přijet po tom co s ní o tom mluvil a na Břéťu kývl a usmál se než Lenka zavřela dveře. Vzal jí do náručí a objal jí. "Jsi v pořádku?" "Ano jsem, víš asi to bude znít zvláštně, ale docela mi to pomohlo. Chtěl se mi ještě jednou omluvit. Víš on si nikdy neodpustí synovu smrt a bude s tím muset žít." "Udělal nakonec správnou věc a postavil na stranu dobra. Teď musí jen žít a snad se mu to povede." Lenka se vytáhla na špičky a políbila Petra. Pak tam ještě chvilku stáli v objetí. "No já tě asi budu muset nechat pracovat." "Asi ano, ale doma na sebe budeme mít dost času. Leni miluju tě a jsem strašně moc šťastný." "Taky tě miluju a vím jistě, že jsi láska mého života."

Lenka jen kývla na Břéťu když odcháleza a vydala se na pracovní schůzku. Trochu jí ta dnešní návštěva vyděsila, ale nakonec bylo všechno v pořádku. Prostě to byl asi dobrý krok pro ně oba. Šádek trpěl ztrátou syna a to je obrovský trest pro každého rodiče, zvlášť když svým způsobem na tom máte podíl. No každopádně teď bude na nějakou dobu klid, než začnou soudy. Podle toho co všichni říkali to ložná bude až a konci léta. Po pracovní schůzce dojela domů a zjistila, že je tu sama což bylo nezvyklé. Nakonec se rozhodla si jít zaplavat a musela uznat, že bazén byl skvělá věc. Kdysi nechápala proč Adam na tom tak trval. Vybudovat suterén zabralo spoustu času a peněz. Jenže časem musela uznat, že to má jen samé výhody. Velké technické zázemí pro celý dům tu bylo ukryté a hlavně mohli bazén používat celoročně. Zatímco plavala uvažovala, že se Sid promluví o možnosti co se zadní zahradou. Najednou se lekla, protože jí chytili silné paže a ona se ocitla v Petrově náručí. "Říkal jsem si kde jsi." "Chtěla jsem si trochu protáhnout tělo." Lenka se usmála když si uvědomila jak si Petr tohle prohlášení vyloží a měla pravdu. Za chvilku už ležela na pohodlném lehátku a užívala si příval vášně z jejich milování. Tuhle jejich vzájemnou touhu a vášeň si bude vždycky užívat. Pak mu zmáměně odpočívala v náručí a užívala si tenhle úžasný okamžik.