Skleněná princezna

32. Život není peříčko

Lenka seděla u jídelního stolu a poslouchala jak Petr s pomocí Adama uvádí strejdu do obrazu. Bylo pro ní důležité, aby věděl co se děje a jaké nebezpečí hrozí. Viděla moc dobře, jak Raula zasáhla informace, že v tom jedou lidé od policie. "Než se dostaneme dál mám jednu otázku. Sid drahoušku ten tvůj nápad, abych jel na ten výlet přesně teď byl náhoda, nebo je spíš správný můj předpoklad, že jsi to naplánovala." Sid se usmála. "Samozřejmě, že to byl plán a změna u mě a Adama taky. Původní cesta na jeden den zcela záměrně skončila víkendem." Raul se usmál a podíval se na Lenku a Petra. Takže Sid musela něco tušit a Lenka mu to následně potvrdila. "Uznávám zcela bez mučení, že nebýt Sid tak to takhle nedopadlo. Řekla jsem jí co k Petrovi cítím, ale myslela jsem, že nemám šanci. Takže zařídila abychom si tu mohli v klidu promluvit a doufala, že to pomůže." "No kdyby to nezabralo záložní plán jsem měla. Prostě bych vás v té knihovně zamkla a byl by klid." Raul se zasmál, protože mu došlo, že Sid to na Petrovi musela poznat a tak se odhodlala k tomu plánu. "Sid věděla jak to má Lenka a na mě to poznala i když jsem se vážně snažil to nedávat najevo." Raul nakonec poslouchal jak dokonce Sid vrazila Petrovi facku, když začala mít dost jeho chování k Lence, kterým se jí snažil odehnat.

Po jídle seděl Raul v obýváku a ještě si nechal doplnit některé další věci. Teď ho nejvíc zasáhla informace jak to celé měl Petr s rozvodem. "Chápu na jednu stranu, proč jsi nám to neřekl, ale dává teď i víc věcí smysl. Hlavní je, že jsi nedošel k počtu let co byl sám Adam." Petr poslouchal Raula a teď se začal strašně smát a všiml si, že ho všichni pozorují. "Pardon, ale tohle je dost přesný a Richard mi něco podobného taky říkal." "To bylo jak jsi s ním mluvil než jsi odjel z Prahy při stěhování?" "Ano sešli jsme se a on mi kladl na srdce ať v žádném případě nehodlám trhnout tvůj rekord v tom jak dlouho být sám." Tomu se všichni zasmáli a Adam pozoroval jak se Lenka na Petra dívá. Nemohlo to dopadnout lépe. Lenka nakonec se Sid na chvilku zmizela, protože odjely na nákup a tak měl s Petrem a Raulem čas si promluvit o tom co ho trápí. "Strejdo je tu něco co bych od tebe potřeboval. Petr bude od pondělí u sebe na bytě, ale bude pořád i tady. Pokud by se ptal i jen někdo ze skláren tak sem prostě chodí do bazénu, protože mu to doporučili na rehabilitaci."

Petr poslouchal Adama a došlo mu, že za dobu co byli s Lenkou na Šumavě nezahálel. "Myslíš že by někdo od nás mohl..." "Nemyslím si, že úmyslně, ale spíš mezi řečí by se to mohlo řešit. Otevřeně se mluvilo o přijetí na Břéťovo oddělení a že je tu u nás jen, aby se zotavil." "Díky Adame, takhle to bude nejlepší, vážím si toho." Adam se na Petra usmál. "Ještě je tu jedna věc, nechal jsem přidat dvě malé kamery na střechu vily. Obě míří na ulici, ale dá se nimi otáčet na jiné směny a nechám je tam dokud to neuzavřeme." Raul poslouchal Adama a došlo mu, že se děje ještě něco o čem neví. "Teď mi asi něco uniklo." Raul poslouchal jak mu Petr vypráví o autu co ho v Praze sledovalo. "Tohle byla vlastně ta poslední věc co mě utvrzovala, že se mám od Lenky držet dál, nechtěl jsem jí ohrozit a pořád se toho bojím." Adam položil Petrovi ruku na rameno. "Nech to být, nikomu se nic nestane. Všichni nám pomůžou a dobře to dopadne." "Adam má pravdu, život není peříčko, ale společně jsme silnější." Raul nakonec nechal ty dva a šel na chvíli k sobě. Sedl si do křesla a díval se do zadní zahrady, která byla zasypaná sněhem. Byl moc spokojený, protože už kdysi ho nadlo, že by se ti dva k sobě hodili. Pak se ovšem Petr oženil, následně rozvedl a Lenka plánovala studium v zahraničí. Osud někdy hraje svoje hry nenápadně, ale přesto má svoje karty ve hře. Nejvíc ho těšilo, že Sid to všechno poznala a pomohla těm dvěma ke společnému štěstí.

Adam si s Petrem ještě povídal a taky se dostal k tomu co našel. "Petře nechtěl jsem tě tím zatěžovat, když jste byli pryč, ale prošel jsem ten záznam. To ráno jak tě prostřelili se ten osobák u věznice objevil hned dvakrát." Petr poslouchal a došlo mu, že jeho podezření bylo opravdu správné. "Sakra myslel jsem si to. Tak strašně mě to štve, ale snad nám teď pomůže, že si všichni myslí, že jsem to celé vzdal. Díky za ty kamery tady, prostě budu klidnější." "Mluvil jsem o tom se Sid a ona zastává stejný názor. Prostě je nepravděpodobné, že by se tu někdo objevil, ale není to nemožné." Petr poslouchal jak mu Adam připomněl setkání se soukromým detektivem, kterého si před pár měsíci najali rodiče Sid. "No zítra to řekněme ostatním a protože víc hlav víc ví tak nám snad potom pomůžou najít nějaké možnosti jak Lenku i nás všechny ochránit. Hlavně uvažuju, kolik důkazů může mít třeba Pokorný v tom svém počítači co pořád nosí." "Jak víš tak mám člověka, který se vyzná v počítačích. Nepracuje pro policii, je stále v armádě. Zabývá se kybernetikou a navíc je to špičkový hecker. Jakmile budeme vědět co chceme zjistit tak nám pomůže." Petr se usmál a konečně začínal věřit, že díky pomoci všech opravdu najde pravdu, ale hlavně ochrání Lenku a všechny ostatní.