Skleněná princezna

14. Tajemství pohledů

Pár dní po poslední výměně názorů s Lenkou se šel Petr poprvé projít na delší cestu, než jen kolem domu. Zamířil do zoo, protože usoudil, že potřebuje klidnější místo kde si srovná myšlenky. Střety s Lenkou ustaly a to hlavně protože se mu začala vyhýbat. Ve většině případů to sváděla na práci, nebo začala trávit víc večerů mimo domov. Možná si někoho našla a Raul na to téma už dneska ráno žertoval. Uvědomil si, že ho to bolí a vadí mu i jen ta představa. Teď zahlédl u jednoho z výběhů Láďu a došel pomalu k němu. "Ahoj marode, koukám jak jsi si vzal včerejší slova doktora k srdci." "Čau, no snažím se, ale pořád to není ono. Jenže nemůžu se jen válet u Adama doma. Říkal jsem si, že se tu chvíli projdu a pak půjdu zase pomalu domů." "Tak dobře, ale pokud se nebudeš cítit tak zavolej a někdo z nás tě domů odveze, jasný?" "Beru na vědomí." Petr se s Láďou rozloučil a vydal se pomalu k expozici Madagaskar. Musel uznat, že pavilon je krásný a takto dopoledne ve všední den tu nebylo skoro nikdo. Díval se na želvy a uvažoval jak se zkusit Sid zeptat na případy pašování. Minimálně se za ní teď zkusí stavit a na chvku sii u ní sedne, protože cítil, že si musí odpočinout.

Našel jí v pavilonu plazů jak něco vysvětluje a počkal až bude sama. Usmála se na něj a vzala ho k sobě do zázemí, aby si mohl sednout. "Myslela jsem, že doktor říkal trochu delší procházky. To neznamená, že máš hned chodit několik kilometrů pako." Petr se musel usmát. "No vždyť teď odpočívám a klid Láďa už mi kladl na srdce, že mě když tak potom odveze domů on, nebo Adélka." "To je jedine dobře, ale jsem ráda, že máme čas si promluvit. Vím od Adama, že tu chceš zůstat na stálo." "Předpokládal jsem, že ti to řekl. Prostě už se do Prahy nechci vracet. Těch důvodu mám víc, ale to co se stalo mi jen potvrdilo, že musím pryč." Petr viděl jak Sid poslouchá a zároveň si asi tvoří vlastní teorii co za tím je opravdu. "Tak dobře, nechám na tobě, aby jsi mi někdy řekl celou pravdu. Teď z jiného soudku, chceš prodat byt v Praze a tady si něco najít?" "To je plán, ale zatím jsem o tom nemluvil ani s Adamem." "Tak už to neřeš, mám tady pořád svůj starý byt a za čtrnáct dní bude volný. " Petr poslouchal o bytě Sid a o tom, že kolega co tam teď bydlí odjíždí zpátky do Afriky a bude tam zase volno. "To by bylo super a byl bych za to moc rád." "Tak domluveno."

Lenka dneska neměla dobrou náladu, ale schůzka v zoo s Robertem jí pomohla. Sid to zařídila a Robert jí připravil spoustu fotek pro novou kolekci zvířátek. On z toho byl taky moc nadšený a ostatní ošetřovatelé taky. Bylo to něco čemu se teď mohla věnovat a díky tomu se mohla zdržet v práci, nebo doma zavřít v pokoji. Jen tak mohla nějak zvládnout to co bylo mezi ní a Petrem. On jí doslova pohrdal a ona nechápala proč. Tak se mu prostě začala vyhýbat a jen Sid znala pravdu. Té zase včera brečela v náručí a nechápala proč si takové chování od Petra zaslouží. Sid se jí snažila uklidnit, ale ona její optimismus nesdílela. Prý je to teď pro Petra těžké období a muži neradi žádají o pomoc a ještě hůř jí přijímají. Teď stála u výběhu hyen a dívala se na ně. Bylo dneska teplo a tak byla některá zvířata venku ze zázemí. Sid vyšla z pavilonu a na cestě zahlédla Lenku, která se zřejmě vracela ze schůzky s Robertem. Chtěla na ni už zavolat, když si všimla Petra. Stál stranou v zákrytu stromů a Lenka ho nemohla vidět. Pozoroval jí a ona konečně získala jistotu pro svoji malou teorii. Někteří muži si uměli báječně šlapat po štěstí a Petr byl jedním z nich. Jenže tajemství pohledů je vždycky prozradí, tedy pokud člověk ví co hledá. No ještě chvíli to nechá být a bude stát na Lenčine straně, ale pokud to bude dál jako teď tak zasáhne.

Petr stál u stromu a sledoval Lenku, nečekal jí tu a byl v šoku, že jí vidí. Jenže ona byla tak krásná a on si uvědomil, že to jak se mu teď začala vyhýbat mu vadí. Dívala se do výběhu na zvířata a zdála se být smutná a on nevěděl proč. Mohl by k ní jít, ale zase by to mohlo skončit špatně. Nakonec se rozhodl jít za Láďou a poprosit ho, aby ho odvezl domů. Lenka měla takový zvláštní pocit a nevěděla co přesně se děje. Nakonec se rozhodla zajít za Sid, ale když se otočila viděla jí na cestě za sebou a tak se usmála. "Jak dopadla schůzka s Robertem?" "Skvěle mám spoustu fotek a tak se do toho v pondělí hned pustíme." "Leni nechci, aby jsi se trápila, ale možná by jste si s Petrem měli prostě promluvit. Nebo si s ním můžu promluvit já a zkusit zjistit co se děje a ono se určitě něco děje." "Myslím, že ho trápí ten případ, ale hlavně on mě prostě vedle sebe nechce tak to tak necháme. Vydržím to než se odstěhuje a pak to snad bude lepší." "Nemůžeš být pořád večer v baru, už i Aleně to může přijít divné." "Mám tě ráda a děkuju, že při mě stojíš. No já půjdu do práce." Sid sledovala jak odchází a přemýšlela jak těm dvěma pomoct.