Skleněná princezna

86. Divný pocit

Petr seděl na terase srubu a s Adamem čekal než se vrátí Alena a Láďa. Vidět je takto společně nebylo nic divného a tak si ani tady nemuseli zatím dávat pozor. "Měli jste pravdu v tom, že Zdeněk je čestný chlap, který se teď ještě navíc potýká s tím co se stalo jeho sestře." "Jo máš pravdu a hlavně myslím, že sice byl hodně v šoku, ale zároveň ho některá jména vůbec nepřekvapila." Adam přikývl, protože měl Petr pravdu. "Jo hlavně u Soukupa nebyl šokovaný vůbec a jeho kontakty teď všem taky hodně pomůžou. Mimochodem vážně si myslíš, že by byl Šádek takový cvok a jel až sem?" "Nevím to jistě, ale mám už pár dní takový divný pocit." Petr se zadíval k lesu a viděl jak se blíží Alena a Láďa. Pak se obrátil zpátky na Adama. "Teď mám alespoň jistotu, že bych dostal včas varování." "No tak asi je jen dobře, že už začne sledování hlavních hráčů." Adam se posunul na lavici, aby si k němu mohla sednout Alena a Láďa sebou praštil do druhého křesla. "Všechno bylo v klidu akorát Alena by měla víc běhat, nějak nemá kondici." Petr se začal smát, když Alena po Láďovi hodila polštář. "Já mám náhodou dobrou kondici, ale ty jsi prostě musel běhat přes ty kořeny a polom stromů."

Tohle kamarádské špičkování Petrovi pomáhalo se se vším smířit. Teď poslouchal Adama jak předává další informace o tom co se tu dělo. On sám se teď zadíval k rybníku a nějak mu přišlo, že tohle místo je přesně to co teď potřebuje. Kdyby to šlo tak by tu pár dní rád zůstal, nebo byl na Šumavě. Jen oni dva s Lenkou a kolem nich příroda a hlavně klid a bezpečí. Teď ho z myšlenek vyrušil Láďa. "Hele vnímáš nás?" "Jo promiň, něj jsem se zamyslel. Pořád doufám, že to půjde rychle, ale zároveň vím, že důležitá je preciznost." Adam poslouchal Petra a došlo mu jak moc to chce uzavřít a určitě v tom velkou roli hrála Lenka. No rozhodně sem Richarda pozve a nejen pro Lenku. Petr si s ním musí taky promluvit, protože se trápí a hlavně se dle něj obviňuje, že je do toho všechny zatáhl. "No tak dneska to asi rozpustíme a uvidíme jak pokročí s vyšetřováním v Praze. Teď asi budeme řešit každý další den operativně." "V tom má Adam pravdu, teď se budeme řídit zprávami z Prahy a tím jak vyšetřování pokračuje. Ještě jednou vám chci poděkovat, že mi pomáháte." Petr byl rád jak ho přátelé drží nad vodou. Nakonec se rozloučili a on s Adam zamířili zpátky do vily.

Lenka byla sama v knihovně a uvažovala jak vysvětlit Adamovi svůj problém. Možná ho do toho nezatáhne vůbec a bude se řídit tím co řekl Petr a promluví si rovnou s Richardem. Měla otevřené dveře a tak slyšela hlasy z chodby a za chvilku se tu objevil Petr. Taky než zavřel dveře zahlédla Adam jak vešel do pracovny. "Ahoj tak jak to šlo?" Petr si klekl k Lence a dal jí pusu. Taky položil knížku co měla v ruce na stolek a vzal její ruce do svých. "Šlo to líp než jsme si mysleli a máme další pomoc, která se nám bude moc hodit." Lenka poslouchala co jí Petr vypráví a trošku se uklidnila. "Leni mluvil jsem s Adamem a dohodli jsme se, že sem pozve Richarda. Ty si s ním potřebuješ promluvit a upřímně po dnešku si víc než uvědomuju, že já taky." Lenka se na Petra dívala a pak si vyprostila ruce a objala ho kolem krku. "Děkuju, víš já jen nechci, aby tě to trápilo. Možná jsem to měla udělat už loni, když jsem bojovala s těmi věcmi kolem školy. Prostě je toho na mě za ten rok nejak moc. Já ti můžu nějak pomoct?" "Miláčku ty mi pomáháš tím, že tě mám. Tvoje láska je pro mě ten nejlepší lék. Jenže ona ta střelba byla jen vrcholek ledovce posledních měsíců a já to tehdy neřešil. Zároveň se mi vrátila i doba v Afghánistánu a to mi není po chuti." Petr si přitáhl Lenku k polibku a věděl, že snad návštěva Richarda jim pomůže.

Adam po návratu vešel do pracovny a uložil dokumenty. Taky si sedl a vzal si telefon. Po dvou zvoněních se ozval Richard."Ahoj Richarde a promiň, že tě ruším o víkendu." "Adame víš dobře, že ty můžeš volat kdykoliv. Jde o Petra?" "Ano i ne, je to hodně komplikované a já bych potřeboval, aby jsi sem přijel." "Teď mě trochu děsíš, ale mám čas v pondělí celý den tak můžu přijet, nebo pokud to spěchá tak si na zítra můžu přehodit směnu." "Pondělí bude stačit. Já ti to nemůžu vysvětlovat do telefonu, ale prostě tě teď potřebujeme." "Není problém a když už tam budu měl bych prosbu." "Sid je v pondělí doma a tak vás seznámím." "Skvělé, neber si to zle, ale ty fotky mi nestačili." Adam se zasmál a pak ukončil hovor. Byl rád, že sem Richard přijede a pomůže jak Petrovi tak hlavně Lence. Upřímně tak nějak si říkal, že sice se tomu vždycky vyhýbal, ale až tohle všechno skončí tak by s Richardem taky mohl dát řeč. Vyšel z pracovny a vydal se najít Sid. Lenka slyšela na chodbě kroky, ale nějak jí to bylo jedno. Teď zrovna si totiž užívala Petrovi doteky a polibky. Prostě se jim to nějak rychle vymklo z rukou a oni si dopřáli malou vášnivou chvilku. Později se dali oba do pořádku a Petr jí zrovna dával pramen vlasů za ucho. "Jsem ráda, že sem Adam nešel." "Lásko oni jsou se Sid stejní a tak ctí zavřené dveře." Lenka se na něj podívala a pak se taky začala smát. Nakonec si všichni užili příjemný zbytek dne.