Skleněná princezna

65. Věčná láska

Sid se vznášela na obláčku štěstí, protože dnešní den byl splněním všech jejích snů. Měla pohádkovou svatbu a vzala si muže, kterého bezmezně milovala. Stála teď stranou a dívala se na páry před sebou, urskávala šampaňské a užívala si dobré jídlo. Kluci z baru se jako vždy překonali. Teď se zadívala jak se Láďa dojemně stará o Adélku jestli není unavená a nutí jí si sednout. Bylo to krásné a ona sama si začala uvědomovat, že by na to byla ráda brzo stejně. Ne teď hned, ale s Adamem už o tom několikrát mluvili. Adélka vypadala jako nastávající maminka moc šťastně, ale občas už si v práci začala stěžovat na únavu. Koneckonců byla už na konci pátého měsíce a porod se začal pomaloučku blížit. Přemýšlela kdy s radostnou novinkou přijde Kristýna a Štefan. Věděla od Kristýny, že tomu nechávají volný průběh. Život je někdy složitý a komplikovaný, ale ona a Adam si našli svoje štěstí. Teď ještě vyřešit případ Petra a pak už se budou moct věnovat jen šťastným a příjemným událostem. Zatím to Petrovi neřekla, ale od rána má složku z Ústí. S Adamem se domluvili, že to opravdu nechají na zítra a tak jí jen zandal do trezoru. Podívala se na Lenku, která tančila s Petrem a vypadala tak moc šťastně. Doslova zářila a jejich vzájemná láska byla teď přímo hmatatelná.

Adam se na chvilku zastavil u Raula a zároveň pozoroval dění v domě. "Jsem tak moc šťastný Adame. Víš dlouho jsem si vyčítal, že jsi kvůli mojí neochotně být víc zapojený do firmy musel převzít její řízení. Pak jsem si roky vyčítal, že se věnuješ práci místo aby jsi pořádně žil. Nakonec se objevila Sid a já si konečně mohl začít odpouštět." Adam se na strejdu podíval a objal ho. "Víš dobře, že jsem ti to nikdy nevyčítal a ani nikdy nebudu. Byl to osud, který zařídil všechno tak jak to mělo být. Měl jsem čas vybudovat impérium a teď ho můžu jen udržovat. Mám Sid a jsem moc šťastný s životem jaký teď máme. Mám na ní dost času a zároveň mám čas na práci, všechno je ve správné rovnováze. Mám tě rád strejdo." Adam viděl, že Raul je opravdu dojatý. Nechal nakonec Jitku, aby ho vytáhla na parket. Řekl mu pravdu nikdy mu to nevyčítal, protože on sám se rozhodl jak se rozhodl. Roky to možná nebylo tak jak by si ostatní přáli a on sám taky občas pochyboval, ale stálo to za to. Teď má Sid a život s ní už skoro nemůže být lepší. Její láska a obětavost, schopnost ho chápat a stát mu po boku bylo jen zlomkem toho co na ní tak miloval. Teď se rozhodl si dopřát s ní znovu tančit.

Během tance si Sid užívala jak jí k sobě Adam tiskne a byl to úžasný pocit. Nakonec se zpráva o jejich svatbě začala šířit a tak před hodinou zavolala Robertovi a ten rychle upravil dvě fotografie ze svatby, aby je mohli poskytnout tisku. "Takhle jsem úplně šťastná. Miluju tě můj skleněný králi." "Jsi pro mě vším. Tak moc tě miluju moje skleněná královno." "Jen se teď přiznám, že bych moc ráda už zmizela." Sid se na Adama lišácky usmála a on se zazubil. "Pravda je, že bych moc rád zjistil co máš pod těmi šaty." "Je slušné utéct z vlastní svatby?" "Myslím si, že se nikdo zlobit nebude a Lenka s holkama se o všechno tady postará." Sid se začala smát a to přilákalo pozornost ostatních. "Tak hele hrdličky jestli chcete zmizet tak do toho, tohle je čas jen pro vás a zařiďte se jak uznáte za vhodné." "Díky Álo, chci vám všem moc poděkovat, že jste tu dnes byli s námi a sdílíte s námi naše štěstí. Je to pro Sid i pro mě moc důležité." "Máme vás všichni rádi a věčná láska, kterou spolu sdílíte nám ukazuje, že život může přinést spoustu překážek, ale nakonec si osud svoji cestu najde." "Petr má pravdu a oba to teď víme úplně jistě. Někdy osudu trvá než si tu cestu najde, ale o to víc se pak snaží dát člověku šanci na štěstí a lásku." Adam se na Petra a Lenku usmál a za smíchu ostatních vzal Sid do náručí a vydal se s ní nahoru do ložnice.

Sid se nechala odnést nahoru do ložnice a jakmile s ní Adam prošel dovnitř oba zůstali v němém úžasu. Adam opatrně postavil Sid na zem a díval se po pokoji. "Absolutně nevím kdy to stihli, ale je to úžasně." "Nevěděla jsem, že něco chystají, další část naší svatební pohádky." Sid se dívala na ložnici jemně osvětlenou spoustou svíček. Na zemi ležely okvětní lístky růží a na nočním stolku měli šampaňské a sladkosti. Bylo jí jasné, že je to Lenky práce a musela uznat, že se vážně překonala. "Je to úžasné, ale teď bych moc rád zjistil co přesně máš pod těmi šaty, když jsi mi to před tím odmítla ukázat." Sid se zasmála a začala Adama líbat. Opatrně mu sundala sako, sundala kravatu a rozepla košili. On jí zatím obratně rozpustil vlasy a vysvobodil z nich závoj. Adam velice opatrně uvolnil Sid vlasy a pak jí rozepnul šaty, které se jí snesly k nohám. Byla tak nádherná a jemu se tajil dech. "No musím přiznat, že se mi to moc líbí, protože ta krajka ti moc sluší. Ovšem teď bych moc rád v tom svlékání pokračoval." Sid si užívala Adamovo laskáni a nakonec jí zvedl ze země a jemně jí položil na postel. Sám se zbavil zbytku oblečení a pak velice pomalu začal líbat každý kousek její volné kůže. Nakonec jí zbavil i prádla a pak už si jen vychutnávali tu úžasnou směs něhy, lásky a vášně. Milování je nechalo bez dechu a pak jen odpočívali ve vzájemném objetí.