Skleněná princezna

101. Láhev skotské

Petr si byl jistý tím, že rozhodně nechce, aby se tu Iva objevila, ale zase jí nemohl úplně odbýt a tím dát najevo, že možná něco ví. Když mu volala tak jí dal adresu sem do baru, že se tu můžou i najíst. Byl rád, že je tu krom Jitky i Alena a cítil se tak mnohem pohodlněji. Nikdy ho Iva ani jen nepřitahovala a vážně nechápal její zášť. Ovšem nápad Lenky byl opravdu skvělý a on se tedy bude muset přemoci a dát Ivě malou naději, že by mohla uspět. Teď se tu objevila a tak jí přivítal a sedli si zpátky k jeho stolu. "Ahoj moc ráda tě vidím a vypadáš dobře. Je fajn jak rychle jsi se uzdravil." "Taky tě rád vidím a měl jsem hlavně dost štěstí i na skvělé lékaře. Takže ty chceš jít do Ostravy? Myslel jsem si, že jste v Praze spokojení." Petr záměrně použil množné číslo jako narážku na jejího manžela. "Je to teď složitý a stejně je jedno z jakého depa bude vyjíždět. Je to fajn nabídka a možnost postoupit. Jako chápu, že máš tady vyšší post, ale nechápu, že jsi se zahrabat v takovém zapadákově. Vždycky jsi měl Prahu přeci rád." Petr se usmál a snažil se ovládnout, naštěstí Jitka se přišla zeptat co si dají k jídlu a nemohla si pomoct, aby mu nedala ruku na rameno. Ivy reakce byla okamžitá. "Aha takže záhada vyřešena, chápu proč jsi tady." "To asi těžko, protože její přítelkyni by se to nelíbilo."

Petr si tohle s Jitkou záměrně připravil, aby donutil Ivu se odkopat a to se mu teď povedlo. "Já jsem sám spokojený nechci žádný trvalý vztah. Na tomhle se za ty roky po rozvodu nic nezměnilo, ale možná je čas to přehodnotit." Iva se teď uklidnila, protože ta místní servírka jí naštvala. Naštěstí Petr byl pořád sám a ona teď měla šanci, že by ho mohla dostat minimálně do postele, protože to co říkal znělo dost nadějně. "Děláš si to moc složitý jsou i jiný možnosti než trvalý vztah." Petr se na Ivu díval a měl pocit, že z jídla co jim Jitka přinesla nedokáže nic sníst. "Nad tímhle sem nedávno přemýšlel, ale každá svobodná ženská chce víc než sex." Iva se snažila svoje nadšení trochu zamaskovat jídlem. Rozhodně to vypadalo na velký posun, ale ona ho moc chtěla nejen do postele. Ovšem nejdřív si může užít to a pak ho ulovit na stálo. "Jsi moc úzkoprsý a mimochodem fakt nechceš zpátky? Marek teď taky bude končit, což je ten důvod proč chci pryč." "Nechci, už mě tam nic nedrží. Všechny případy jsem měl uzavřené u toho mého se pachatel nenašel a já se v tom nechci dál pitvat. Tady je klid a možná časem třeba zakotvím v Plzni nebo Brně. Možná ani ta Ostrava nezní špatně."

Petr si všiml jak se u Ivy střídají emoce a teď se hodně uklidnila díky jeho prohlášení, že nechce zpátky a je smířený s tím, že se u té střelby nic nezjistili. "Je na nic, že to museli odložit, ale víš jak to je. Kde nejsou stopy tak se prostě dál nedá pokračovat." "Já to tak taky beru a nikomu nic nevyčítám. Za ty roky jsem zatkl spoustu lidí a jsou už i venku z basy, mohl to být kdokoliv z nic." Petr se rozhodl hrát její hru a viděl, že uspěl. Bylo to mnohem snazší než si myslel. Jen malá naděje, že by byl svolný k něčemu víc a Iva si přestala dávat pozor. "No já si teď myslím, že život přináší spoustu možností a je třeba se jim věnovat." "V tom máš asi pravdu a když budeš mít cestu tak se tu můžeš zase stavit." Petr si všiml jak se Iva zářivě usmála. "No proč ne, uvidíme jak budu mít čas." Petr se usmál a věděl, že mu spadla do sítě i s navijákem. Nakonec se zvedla s tím, že musí jet, ale objala ho víc než mu bylo milé. Naštěstí si dávala pozor protože nebyli v soukromí. "Určitě se brzo uvidíme." "Potěšení bude určitě oboustranné." Iva vítězoslavně opustila zdejší bar a byla nadšená z tohoto vývoje. Měla Petra pěkně na háčku a věděla, že až přijede příště tak ho do postele dostane.

Po jejím odchodu Petr chvíli počkal a došel k baru. "Kdybych mohl tak si dám tak láhev skotské, fuj tajbl je mi zle." "Ta ženská je magor a je jedině dobře, že tohle celé Lenku napadlo, protože tak jsi v bezpečí. Pokud by jsi jí znova odmítl tak by byla nebezpečná." "Ála má pravdu a ty jeď domu, tam se ti určitě dostane potřebné medicíny." Petr se zasmál tak jako Alena s Jitkou, obě objal a vydal se do vily. Vzal to dost rychle, ale zároveň bezpečně. Nechápal proč si těch signálů od Ivy nikdy dřív nevšiml, ale odpověď byla jasná, nikdy ho nezajímala. Navíc poslední měsíce měl plnou hlavu práce a Lenky. Ta byla jediná žena po které toužil a tehdy si myslel, že je to úplně marné. Zajel do garáže a vystoupil z auta, když se tu okamžitě Lenka objevila a skočila mu do náručí. "Tohle přesně jsem teď potřeboval." Petr přitiskl Lenku ke stěně garáže a začal jí líbal a rukou ji zajel pod sukni. Lenka zasténala a prohloubila jejich polibek. Petr ač nerad se za chvilku odtáhl a díval se na ní. "Jsem rád, že je po všem a je pryč, moc jsem nedal ani večeři a mám hlad." Lenka se usmála. "Sid ti jídlo schovala a jak Alena volala bylo nám jasné, že to nebylo pěkné. Teď jsi u mě a já se postarám, aby jsi měl skvělý zbytek večera." "Ten už mám od doby co jsem tě uviděl." Nakonec se vypravili do obytné části domu.