Skleněná princezna

114. Je čas jet domů

Pozdní odpoledne přineslo na Honzovo oddělení už tak potřebný klid. Měl toho už vážně nad hlavu a přemýšlel jak to celé uchopit. Taky se bude muset řešit nedostatek lidí na oddělení. Marek tu sice ještě chvíli bude, ale pak si bude užívat zasloužený důchod. Naštěstí Milan souhlasil s přestupem sem, jak řekl i jeho žena bude radši za pravidelnější pracovní dobu. Taky mu Petr vnukl myšlenku ohledně Soňi a jemu se to zalíbilo. Mluvil s jejím šéfem a dozvěděl se, že se chtěla loni hlásit na jejich oddělení, ale pak to vzdala kvůli tomu, že jí neseděl Pokorný. Takže prý bude stačit, když se jí zeptá a ona určitě ráda přestoupí. Na místo Pokorného se vypíše výběrové řízení a on sám zatím to místo dočasně obsadí. Teď došel do kanceláře k ostatním a poprosil Marka o rozhovor. "Mluvil jsem se šéfem Soňi a vypadá to, že sem půjdeme ráda. Taky tu bude Milan a jsem za to rád." "Je to fajn a naši nováčci jsou taky super. Pokud zvládli dnešek tak už zvládnou všechno." "Kde je vlastně Petr?" "Ještě na doplnění svojí výpovědi, holt tohle je na dlouho a věděli jsme to." "Lenka je tam s ním? Mimochodem moc jim to spolu sluší." "Jo teď se ti dva od sebe nehnou a má tam i Adama." Honza přikývl a byl rád, že Petr bude v pořádku, nic teď nebylo důležitější.

Lenka stála v chodbě u jedné z výslechových místností a čekala na Petra, který musel ještě doplnit svoji výpověď. Bylo to nutné zlo a ona si to uvědomovala, naštěstí tu sní byl Adam. Byla mu tak moc vděčná, že ho napadlo jí přivést. Uklidnilo jí to a zároveň to uklidnilo i Petra. "Adame víš chci ti ještě jednou poděkovat, nejen za dnešek, ale za ty poslední měsíce. Neměl jsi to s námi moc jednoduché." Adam se na sestru usmál a objal jí. "Leni vždycky tu pro tebe budu a stejně tak pro Petra. Máte ve vile svůj domov a my vždycky budeme vaše rodina." Lenka uvažovala jak moc blízko je Adam pravdě ohledně toho kde se cítí víc doma. "Já vím a jsem hlavně ráda, že máš Sid. Kdysi jsem si myslela, že náš život bude úplně jiný, ale naštěstí osud nám oběma dal šanci na velkou lásku a štěstí." "Přesně tak to je. Ještě si dopřejte volný víkend doma a pak v pondělí pojedete na Šumavu. Musíte si odpočinout." "Strašně se tam těším, ale je fakt, že se ráda nechám o víkendu trochu rozmazlovat od Sid." "To je naprosto v pořádku, navíc ona to dělá moc ráda." Lenka se usmála a pak dál čekali než Petr skončí.

Petr doplnil poslední detaily do své výpovědi a věděl, že pro dnešek je po všem. Možná ještě bude muset někdy do Prahy a pak určitě k soudům, ale teď bude mít čas jen na Lenku. Byl tu s ním i Zdeněk jen jako podpora a výslech vedl jeho šéf, aby se zabránilo střetu zájmů. "Tak za nás je to všechno a ještě jednou se omlouvám za to zdržování." "V pohodě já to chápu a počítal jsem s tím. Jen teď nebudu od pondělí k zastižení beru si dovolenou." "Vlastně o tom jsem s vámi chtěl mluvit. Po tom všem vám prezidium nabízí měsíc placeného volna a může to čerpat jak uznáte za vhodné do konce roku." Petr se usmál, upřímně tohle ho potěšilo. "To mě těší a díky za to." "Abych nezapomněl pan policejní prezident se ptal jestli nepotřebujete intervenčního psychologa." "Ne díky pokud to budu potřebovat mám psychologa, kterému věřím a navíc ho znám dlouhé roky. Je to vojenský psycholog." "Tím lépe a teď už vás nechám jít, myslím si, že vaše přítelkyně a váš kamarád na vás už netrpělivě čekají." Petr přijal podanou ruku a pak se Zdeňkem vyšel ven a objal Lenku. "Tak vyřízeno a tady už jsme skončili." "Tak super, protože já už se domů těším." Petr se rozloučil se Zdeňkem tak jako Adam s Lenkou a šli se ještě rozloučit k němu na oddělení. Břéťa už se rozloučil a odjel, Marek ještě musel zůstat, ale už se taky chystal na cestu za rodinou.

Petr držel Lenku kolem pasu a naposledy se podíval po svém starém psacím stole a kanceláři kde strávil tolik let. "No je čas jet domů." Lenka se na Petra usmála a pak se společně s Adamem vydali do garáží. Bylo moc fajn, že Adam měl na autě tmavá skla a tak mohli být s Petrem na zadních sedadlech v klidu. Před budovou totiž téměř doslova kempovalo několik televizních štábů a byla tu spousta reportérů. "Páni tady je pořád tolik lidí." "Prcku to hned tak neskončí, protože je to obrovský případ, ale teď je čas na volno a hlavně klid domova." "Adam má pravdu a pro mě je nejdůležitější, že můžeme odjet a hlavně, že jsi se mnou." Lenka držela Petra za ruku a asi za půl hodiny si všimla, že usnul a ona se mu ani nedivila. Nebyl unavený fyzicky na to nespat byl zvyklý, ale všechno ho to vyčerpalo hlavně psychicky. Adam se na ní ohlédl a přikývl. Teď se musí rychle dostat domů, tam si dá sprchu a půjde si lehnout. Pokud bude chtít večeři tak si ji dá nahoře v ložnici. Teď bylo nejdůležitější dát mu čas a prostor to všechno zpracovat. Petra vzbudila pusa od Lenky, ani si neuvědomil, že usnul. Byli už doma v garáži a Adam už v autě nebyl. "Musíš vstávat, sice bych tě klidně nechala spát, ale ne tady. Dáš si sprchu a lehneš si u nás nahoře." Lenka vzala Petra kolem pasu a došli nahoru. Adam šel říct Sid a Raulovi, že jsou doma a že si promluví až zítra. Nakonec Petr nechtěl ani nic jíst a jen si pak lehl. Lenka u něj seděla a byla ráda, že už jsou doma.