Mafia-InfiniteLove

6.

Pohled Mattewa

Společně s Lucem jsme jsme došli do pokoje kde teď pár dnů budu spát. ,,Nečekal jsem že si vybereš ji. Řekl bych, že tvoje volba je poměrně překvapivá." Vydechl a já se na něj zmateně podíval. ,,Neříkám nic je nádherná, ale řekl bych že to úplně není tvoje věková kategorie." Zamračil se a poměrně zvážnil.

,,Kolik ji je?" Zamračil jsem se i já a nedočkavě čekal co odpoví.

,,No, mh šestnáct jakoby." Řekl a já vykulil oči. Sedl jsem si na gauč a doufal, že si ze mě dělá prdel.

,,Vždyť je to teprve dítě. Proč jsem si to nezjistil sakra." Začnu docela stresovat. ,,Tohle nejde." Rychlostí světla vstanu a vydám se do kanceláře Vasiljeva. Nemůžu si vzít šestnáctiletou holku, je mi třiadvacet. Rychle se vydám po chodbě a v tu chvilku zaslechnu hlasitý výkřik. Na chvilku se zastavím a zpozorním. Ozve se to znovu a já se vydám k místnosti ze které to vychází. ,,Annastasie, sakra." Povzdechnu si když nakouknu do pootevřených dveří a vidím Annastasii, její matku a sestry. Ozve se další zoufalý výkřik když přitiskne svíčku na její bledou kůži. 

Z pásku vytáhnu pistol a jsem připravený jednat. Nechci aby někdo ubližoval mojí snoubence. V tu chvilku když se svíčkou začne přibližovat k obličeji a místností se rozezní hlasitý výsměch těch třech tak přestanu přemýšlet a sestřelím lampičku kousek od Anastasie. Všechny pohledy zamíří směrem na mě a těm třem upadne úsměv z obličeje. Koukne na mě i ona a na očích se ji mihne ještě větší strach. Je tak nádherná...

,,Vypadněte!" Zaječím a znovu stisknu spoušt pistole. Tentokrát trefím okno. ,,Něco jsem řekl nemyslíte?!" Zaječel jsem znovu a ty tři se rychle dostali pryč. Na postel kousek od ní jsem položil krabičku se zásnubním prstýnkem který jsem měl celou dobu v saku. Hodil jsem na ní poslední pohled a vyšel z místnosti přímo do kanceláře Vasiljeva. Zuřil jsem, doufal jsem, že její tvář uvidím až ten den, ale oni to posrali. Posrali tradice našich rodin a to mě neskutečně sere. Teoreticky jsem to porušil já, ale nemohl jsem ji tam jen tak nechat.

,,Benoni co to bylo, slyšel jsem výstřely a křik." Potkám při cestě vyplašeného Vasiljeva.

,,Do kanceláře!" Zaječel jsem. Měl bych se uklidnit jinak bůhví kdo bude další obět mého výstřelu, předtím to byla lampička a okno teď by to mohl být třeba Vasiljev a to by zrovna dobré nebylo. Vyvolalo by to válku a to vážně nikdo nechce.

,,Prosím?" Nechápe.

,,Řekl jsem do kanceláře kurva!" Vykřikl jsem a rychlým krokem se tam vydal, on šel zamnou. Sedl si za stůl do křesla a čekal co na něj vybalím

,,Mluv." Pobídl mě a já se zapřel o stůl. 

,,Nepřeju si aby se kdokoli dotkl znovu mé snoubenky a ubližoval ji je ti to jasné?" Zamračil se když jsem mu zatykal a následně protočil oči což mě nemile překvapilo. ,,Uvědomuješ si kdo já sem kurva?!" Bylo mi absolutně jedno, že mu tykám. Tenhle člověk si nezaslouží můj respekt. Je to někdo kdo dělá vážně nechutné věci, neříkám, že já ne, ale on je extrém. Jak může respektovat to co se děje jeho nejmladší dceři? je mi jasné, že tohle nebylo poprvé. ,,Nikdo na ni už ani nesáhne takže si laskavě zkroť manželku jinak to pro tebe nedopadne dobře." Zavrčel jsem nasraně a rychlým krokem opustil místnost. Nemám rád když semnou někdo vyjebává. 

V pokoji jsem praštil dveřmi a spatřil zmateného Luca. ,,Co se stalo?" Nadhodil když jsem vzal flašku nějakého alkoholu a sedl si na gauč. 

,,Vezmu si jí." Znovu jsem se napil z flašky a on na mě vykulil oči.

,,Hele nechci ti do toho kecat, ale to vážně není dobrý nápad." Zamračil se.

,,Já vím, ale něco mi říká že ji tu nechat nemůžu." Hodil na mě zmatený pohled a já pokračoval. ,,Je tak nevinná, nechci ji navždy nechat uzavřenou v ruské mafii. Zaslouží si víc, už teď vím, že má dobré srdce. Nemůžu ji tady nechat." Řekne a on na mě vykulí oči ještě víc.

,,Vždyť ji ani neznáš." Zase se začne mračit, ale já ho ignoruju.

,,Prostě ji tu nenechám, něčím mě přitahuje i přestože je tak mladá. Nebudu ji do ničeho nutit chci aby se u mě cítila dobře." Řeknu a on je ještě víc zmatený.

,,Jsi debil jestli jsi se zamiloval, strávil jsi z ní asi deset minut prosimtě." Normálně bych někomu za to, že mě osloví debile odstřelil hlavu, ale Luc je můj dlouhodobý kamarád.

,,Nezamiloval jsem se do ní jen ji tady nechci nechat." Řeknu se svraštěným obočím a sleduju pobavený úsměv Luca.

Je čas jít spát.

_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3