Mafia-InfiniteLove

39.

Pohled Mattewa

Vše se vymklo kontrole a my dva jsme přivázaní k židlím. Nebyla šance se bránit. Mám na sobě několik škrábanců. Moji lidi tu už dávno měli být, ale nejsou tu. ,,Nečekal jsem že to bude až tak lehké." Hlasitě se zasměje Vasiljev a tím mě vytrhne z myšlenek. ,,Je tak lehké se tě zbavit, už bude zbývat jen pár tvých rodinných mužských příslušníku a až italská mafie padne mě budu mnohem silnější. Budu nezastavitelný." Rozesměje se tím jeho otravným smíchem. Ten asi třicetiletý chlap mě prakticky celou dobu sleduje. Občas nedočkavě něco hledá. ,,Zabiju tvého bratra a pak všechny tvé mužské příbuzné. Itálie pak díky mojí dceři padne mně, pak se zbavím i ji, ale to už je pouze detail." Ušklíbne se zlomyslně a při zmínce na ni se mi v žilách začne vařit krev.

,,Kreténe, nikdy se ti to nepovede." Vyplivnu ze sebe krev a Luco na mě hodí varovný pohled.

,,Nemá to cenu Mattew." Zašeptá tak abych ho slyšel jen já, má pravdu akorát nám tím beru čas. Moji lidi tu musí každou chvilkou být. 

,,Zbavím se tě jednou pro vždy nikdo ti už nepomůže." Nožem mi přejede po tváři a způsobí mi tím řeznou ránu. I přestože mnou projede bolest nezměním výraz ani na vteřinku. Z venku se ozve tichá rána a já jsem prakticky přesvědčený že dorazila hlídka. Vasiljev se zmateně podívá ke dveřím a začne tasit zbraň. Moji lidi za tu ránu přizabiju až mě odtud dostanou. Znají tolik způsobů jak zabít člověka a oni použijí nějaký který vydá zvuk. Zní to jako klepnutí po hlavě zbraní a následně pokus o chycení který se moc nevydařil. Hádám že se jedná o nováčka.

Netrvá dlouho a do místnosti se rozrazí dveře. První čeho si všimnu je pyšný úšklebek na tváři toho příbuzného mojí manželky. Pohled přesunu ke dveřím a spatřím to nejméně očekávané. Spatřím Ann v nezvyklém oblečení jak svírá zbraň. Nečekal bych že se mi někdy poskytne takový pohled.  Ale o můj bože, nejraději bych to z ní na místě rovnou sundal...  ,,Otče!" Vykřikne. ,,Odlož tu zbraň!" Okem ke mně na milisekundu zabloudí, ale pak pohled přesune k Vasiljevovi který míří zbraní na mě.

Až bude po všem zabiju toho vojáčka, že ji sem vůbec vzal a na ni budu naštvaný. Netuší do čeho se pouští, ale jedno musím přiznat nejspíš nám zachrání prdel. Luco si semnou vymění překvapený pohled.

,,Annastasie." Zazubí se na ni její otec. ,,Přišla jsi mi pomoc zbavit se manžela?" Ušklíbne se a ona nahodí ten její roztomilý úsměv. 

,,Přece si nenechám ujít jeho smrt." Sklopí zbraň a společně s mým vojákem se vydá blíž k nám. ,,Ani nevíš jak to s ním je hrozné." Hraje na city, ale já si jsem jistý že je to součást jejího plánu jak se dostat blíž k nám, nebo aspoň v to doufám. Prameny vlasů ji padají do obličeje. Vypadá tak nevině, ale vím že dávno není. ,,Přece jsem tvoje dcera nikdy bych se nepostavila proti tobě." Ruku si položí na jeho rameno. ,,Nikdy." Zamrká a přejde naproti mě. ,,Konec hry otče, polož zbraň." Zasyčí nakonec takovým tónem který jsem u ni nikdy nezažil. Dnes ji prakticky nepoznávám. Už jenom to jak je oblečená je někde úplně jinde od její osobnosti. Co si budeme, ale i v téhle situaci mám co dělat aby se mi nepostavil. Chvilku zabloudím myšlenkami k tomu jednomu večeru kdy se mi naprosto odevzdala. Od té doby už se to nestalo, ale nemůžu se dočkat až si to zopakujeme. Moje myšlenky rychle zaženu pryč a začnu se soustředit na situaci. 

_____________________________________________

Budu ráda za hlasy<3