Mafia-InfiniteLove

7.

Pohled Annastasie

Probudila jsem se ten osudný den a vše mě bolelo. Furt jsem byla mimo z toho večera. Překvapilo mě že se mě prakticky zastal a jsem za to ráda. Kdyby nestřelil tak mám právě teď vypálené oči nebo bůhví jestli bych ještě žila. Až dnes jsem se odhodlala otevřít tu krabičku kterou mi položil na postel.

Nacházel se v ní jemný stříbrný prstýnek. Vypadal přesně jako nějaký který bych si klidně i vybrala. Byl decentní což se mi na něm hrozně líbilo. Navlékla jsem si ho a oči přesunula na ty dokonalé svatební šaty. Jsem ráda že jsem aspoň trochu mohla zasáhnout do výběru. Včera mi jich služebné přinesly něco přes deset a já si mohla vybrat. Do pokoje vyšly služebné a začaly na zem pokládat různé krabice. Já jen zmateně stála uprostřed a nevěděla co se děje. 

,,Je váš den slečno." Usmála se na mě jedna ze služebných a já na tvář nahodila menší úsměv. Nevěděla jsem jestli se na to těším, musím hledat pozitivní věci. Takže je nádherný, má vypracované tělo teda přes oblek to tak vypadá a hádám že to bude pravda. Dál, po rozhovoru s Dmitrijm to vypadá že na svojí rodinu nejsou nějak zlí a váží si ji což mě překvapilo. Vždycky mi otec do hlavy vkládal úplně něco jiného. A podle toho večera kdy se mi matka a sestry snažili ublížit to vypadá že působí jako někdo kdo mě bude chránit.

V tu chvilku co mi služebné podaly bílé spodní prádlo a já jsem vydechla. Bylo nádherné, ale ta myšlenka na to že nejspíše bude chtít styk mě hrozně vyvedla z míry. Bojím se že to bude chtít nemyslím že je to něco na co jsem připravená. Nedobrovolně jsem si ho na sebe vzala a následně mě začaly navlékat do šatů.

Jedna ze služebných mi utáhla korzet až jsem zalapala po vzduchu. Do místnosti vešla nějaká kadeřnice nebo co to bylo zač a začala mi dělat účes, následně i makeup. Nahlédla jsem do zrcadla a na tváři se mi objevil úsměv. Vypadala jsem dokonale. Nazula jsem si bíle podpatky a navlékla si šperky. 

Sešla jsem po schodech dolů a celou dobu si hrála s prstenem abych se aspoň trochu uklidnila, moc to nepomáhalo. Svatba se koná v nějakém veřejném parku kde se svatby bohatších lidí v tomto městě většinou konají. Sešla jsem ven s bodyguardy v zádech  a spatřila mojí rodinu která mě nenávistně sledovala. Nasedla jsem do kočáru za mojí rodinou. Kočár táhlo šest nádherných koní a za nimi jelo několik bílých limuzín. Myslím že v nich jelo několik důležitých lidí a bodyguardi.

Všude v ulicích stáli bodyguardi se zbraněmi v ruce. Vypadalo to poměrně strašidelně. ,,Copak jsi nervozní?" Zeptala se posměšně matka. ,,Bojíš se že tě zabije až se staneš jeho děvkou?" Sestry se zachichotaly a já to celé ignorovala. Nebudu si náladu kazit ještě víc. Naštěstí to netrvalo dlouho a já se ocitla před obrovskou zahradou. Stály tu snad stovky lidí. Netrvalo dlouho a zahradou se rozezněla svatební hudba. Věděla jsem že je čas. Zůstala jsem tu jen s otcem a pár družičkami. Byly nádherně oblečené.

,,Právě nastal tvůj čas, zkus říct ne a říkám ti, že budeš trpět." Přecedil skrz zuby můj otec a já si znovu nandala závoj.

Byl můj čas.

_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3