Menší přespávačka část 2.

103 11 2
                                    


Převlečen a připraven jsem vyšel z koupelny, a ještě čekal na Marka, který ještě nevyšel. Sotva minutu jsem čekal na chodbě, dokud z pokoje nevyšel a já neuviděl jeho dost namakané tělo. „Můžeme?" Optal jsem se mile a podával mu ručník. „Jasně", zářivě se usmál a nechal mě jít prvního.

Nedivím se, že se nestydí s takovým tělem. Otevřel jsem dveře do krytého bazénu a rozsvítil světlo, abychom něco viděli. První do vody vkročil Marek. No, vkročil je slabé slovo, skočil tam totiž kufr. Jakmile se vynořil, hodil si vlasy dozadu a bavil se. „Nejdeš?" Zeptal se, když viděl, jak tam jen stojím s ručníkem u těla. „Jo, jasně, jen si sepnu vlasy". Řekl jsem, odložil ručník a začal si vázat vlasy do culíku. Nemohl jsem si nepovšimnout, jak mě Mára pozoroval. Culík byl uvázaný a já se fyzicky připravoval na trochu studenější vodu, byl jsem však příjemně překvapen. Voda byla opravdu příjemná, jen jsem ve vodě stál po kolena, ale rovnou skočil šipku.

„Ty se koupeš v triku?" Podiveně zvolal a pozoroval. „Jo, z osobních důvodů jo". „Dobře, nebudu se vyptávat". Chvíli se koukal kolem a poté se zářivě usmál „Příjemná voda, že?" Nechal se nadnášet vodou. „To opravdu ano, čekal jsem, že bude trochu studenější, ale tohle je fajn". „To ano". „Ty, Marku". „Hm?" Jen zvolal a odplaval na kraj pro menší balónek, který ho tam nějakou dobu hypnotizovat. „Proč si se ke mně ten první den chovat tak, jak to říct, hnusně". Koukal jsem na vodu, jako kdybych se ptal snad jí. „Myslel jsem, že jsi holka na chlapeckém oboru. Většina kluků by takhle reagovala, kdyby se jim ve třídě objevila holka. Teď si to prosím neber ve zlém, i kdyby si byl holka, jednou nebo později bych to přijal". Rychle začal zdůrazňovat některá slova, jako kdyby mi snad nechtěl jimi ublížit. „Jen, když jsem tě poprvé uviděl, moje první myšlenka byla, "Jestliže sem nastoupila holka a bude lepší než já, tak jsem k ničemu". Jo, zní to dost blbě a hodně povrchně. Jenže jsem pak zjistil pravdu a mě došlo, že nesmím soudit nikoho".

„Rozumím", pověděl jsem slabě a začal plavat sem a tam. „Nezlob se na mě, jak jsem se před tím choval. Byl jsem debil". Smutným tónem zvolal a mě to vykouzlilo úsměv na tváři. „Nezlobím se. Od té doby ses ke mně choval mile, navíc si ode mě dostal pěstí". „Jo, ještě teď mě někdy čelist zabolí". Zasmál se a chytil si tvář. „Teď pěkně kecáš". Začali jsme se tam handrkovat a u toho se nekontrolovatelně smály.

Chvíli jsme si házeli míčkem a pak se rozhodli vylézt ven.

„Tady máš něco na sebe". Podal jsem mu spodní část pyžama, jelikož horní nechtěl, ani jsem mu ji nedonesl. „Děkuju", pověděl s úsměvem a těsně, než zalezl do koupelny, jsem ho zastavil. „Nikdy u mě nikdo nespal, tak nevím, kde chceš spát. Můžeš spát semnou na posteli, ale jestli ti to není příjemné, tak na zemi. Dal bych ti tak karimatku a teplou deku". „Stačí na zemi". „Dobře". Přikývnul jsem a přešel do pokoje.

Mezitím co se sprchoval, já mu připravil spaní. Kouknu na mobil a tam zmeškaný hovor od táty. Sakra. Rychle vytočím jeho číslo a čekám až to zvedne. Do dvou pípnutí to zvednul a já uslyšel jeho naštvaný hlas. „Proč si mi nebrala telefon". „Promiň tati, byla jsem ve sprše a mobil nechala na nabíječce, nezlob se". „Dobře, jak ti to šlo ve škole". „Ve škole dobrý, za dva týdny budeme psát písemku, takže jsem se už začala učit". „To je dobře". Pověděl ještě lehce nabroušeně a já uviděl přicházejícího Marka, jak se nadechl a chtěl promluvit. Rychle jsem si dal prst před pusu a naznačil, aby byl ticho. „A jak to jde na služební cestě?" Pokračoval jsem nenuceně v konverzaci. „Strašný. Ani mi o ní nemluv. Pokusím se v neděli vrátit co nejdřív, ale dřív jak v šest večer mě nečekej". „Dobře, tak já ti připravím tvé oblíbené vepřové na přivítanou". „To budeš moc hodná", jeho hlas už zněl klidně. Alespoň že tak. „No, už budu muset končit, pěkně se mi vyspi". „Ty taky tati a dávej na sebe pozor". Položil jsem hovor a mobil odložil na stůl. „Vše v pohodě?" „Jo", lehce jsem popotáhnul a vstal. „No, jelikož si už po sprše, skočím se osprchovat i já". Marek jen přikývnul, usedl na část postele a pozoroval, jak odcházím. 

Téměř skryté tajemstvíKde žijí příběhy. Začni objevovat