Téměř skryté tajemství

Třídní zná pravdu

Poslouchal každé mé slovo, které jsem vypustil z pusy. Ze začátku ho nejdřív zarazilo, že jsem kluk, ale postupem času, mu začala docházet některá fakta, a hlavně jsem změnil hlas z dívčího na svůj chlapecký. „No a když se včera vrátil, vybil si na mě svou zlost, jelikož mi nevěřil, že mi kluci pomohli". „Vybil? Jak jako vybil?" Najednou někdo zaťukal na dveře, které se ihned otevřeli. „Pane učiteli, nemůžeme najít Juntu-". Jen jsem letmo na ně pohlédnul a opět sklopil pohled. „Je tady". „Díky bohu", oddechl si Honza s Ondrou. „Skočím si pro batoh". „Ne, zůstaň sedět. Ondro, Vojto, skočte pro Junty batoh". „Jasně", zavolali jednohlasně a zmizeli z kabinetu. „Na co ho potřebuješ?" „Abych Vám ukázal, jak si to na mě vybil". Jen se zaraženě opřel o opěradlo a čekal, až se ti dva podivíni vrátí. Říkám jim podivíni, ale jsou fajn, samy to víte.

Znovu někdo zaťukal a ve dveřích se znovu objevil Honza s Ondrou, který drží můj batoh převzal jsem si ho a na pokynutí učitele znovu odešli.

Vytáhnul jsem odličovací prostředky a začal si smývat všechen make-up.

„Proboha". Zakryl si pusu a jen sledoval mou poničenou tvář. „Tohle ti udělal tvůj táta?" „Ano. Abych byl upřímný, tohle je ještě dobré, znám i horší bolest". „Co může být horší, než aby tě mlátil otec?" Na tváři se mu označila nenápadná nevěřícnost. Vstal jsem, ustoupil o kousek dál a sundal si triko. Mlčky vstal a přešel blíž. Protřel si oči, zda vidí správně a já se pomalu k němu začal otáčet zády. „Už se obleč", zvolal po chvíli ticha. Udělal jsem, jak řekl a znovu se posadil. „Co si provedl, že sis tohle zasloužil?" Smutným tónem zvolal, spojil ruce a opřel do lokty o kolena. „Záleželo na jeho náladě. Mnohdy to byla i malichernost, ale nedávno jsem dostal trest za blbost". „Jaké malichernosti? A jakou blbost si provedl?" „Malichernosti, jako třeba špatně upravený pokoj, nebo i jen o trochu více osolené jídlo". Ztěžka jsem polknul a setřel si osamocenou slzu. „Dostal jsem tak, jako za celý život teď nedávno, když mi otec jednou řekl, abych se ve škole s žádným klukem nebavil, to jsem dostal jen pár facek. Druhý den jsem se domluvil s kluky, aby semnou nevycházeli, neměli s tím problém, jenže jsem nečekal, že za mnou poběží Marek. Otec už soptil vzteky, nacpal mě do auta a doma mě sbil natolik, že mi potom zůstala velká jizva přes bok". „Junto". Zarazil se a mírně se narovnal. „Tedy, můžu ti tak říkat, že ano". „Marek mi vymyslel nové jméno, a ještě k tomu mužské, za což jsem rád. Nikdy jsem se nechtěl jmenovat Junta". „Dobře, jak ti mám říkat". „Kasem, prosím". „Dobře. Kaseme, tohle se musí řešit. To je domácí násilí, týrání dětí a omezování svobody". „Jenže já nevím, co s tím dělat a pokud se otec dozví, že někdo jiný zná pravdu, i když on sám si to nepřipouští, zešílí". Z jeho výrazu jsem usoudil, že začal pečlivě přemýšlet.

„Viděl bych to takhle. Zavoláme policii a domluvíme se s nimi. Jiná možnost není". Mlčky jsem přitakal a jen sledoval, jak se natahuje pro telefon.

Zatímco jsme čekali, učitel odešel vyřídit třídní záležitosti.

Sotva pět minut uběhlo a ve dveřích se objevili dva policisté. Chvíli tam hleděli po kanceláři a pak se zahleděli na mě. „Dobrý den", zvolal jsem svým dívčím hlasem a pomalu se postavil. „Dobrý den". „Dobrý den, hledáme učitele Vávru, nevíš, kde by mohl být?" „Šel něco zařídit, hned se vrátí". Jen kladně přitakali a prohlíželi si nadále kancelář. Ustoupil jsem stranou, přisunul druhou židli a dal je vedle sebe. „Posaďte se prosím", mírně jsem je pobídnul, aby se posadili. Nejdřív koukli na sebe, přikývli a posadili se. „Děkujeme", vřele se usmáli a já jim úsměv oplatil. „Jak se ti staly ty modřiny? Popral ses?" Než jsem stihl odpovědět, znovu se otevřeli dveře a v nich se objevil učitel. Policisté vstali a začali natahovat ruce učiteli. „Dobrý den, jsem Petr Vávra, třídní učitel". „Dobrý den, jsem Tomáš Zajíc a tohle je můj kolega Adam Langner". „Dobrý den". Navzájem si podali ruce a na vyzváni učitele se opět posadili. Mě podal židli od jiného učitele, takže jsem seděl vedle policisty. Připadal jsem si jako trestanec.