Sladká válka ✔️

1. kapitola

Probudila mě naprosto nezákonně hlasitá rána. Vymrštila jsem se na posteli a schovala si hlavu do klína. Venku lilo jako z konve a já měla pocit, že díky té zatracené migréně vybuchnu. To ale nebylo počasím. Včera jsem to trochu přehnala s alkoholem na počest svých pětadvacátých narozenin.

Jak jsem tak bojovala se svým zuboženým organismem, ozvala se další rána.

Tak moment.

Mňáu!

Trhla jsem sebou a rozhlédla se kolem sebe.

Tak moment! Kde je můj byt? Teda, chci říct, kde jsem já?

Ohlédla jsem se přes rameno akorát včas, abych viděla velkou chlupatou kouli, jak se nezadržitelně řítí z prolejzky pro kočky.

Mňáu!

Se zadrženým dechem jsem čekala, jestli to zvíře svůj ne zrovna pěkný pád přežilo. Nicméně jsem se bála úplně zbytečně. Tlusťoch se zvedl na packy, oklepal se, pak mě zpozoroval a ve vteřině se kolem mě začal promenádovat. Po chvíli se zastavil, olízl si tlapky a... přísahala bych, že na mě mrkl.

Nadzvedla jsem obočí a na chvíli zvažovala, jestli se nemám štípnout, abych se přesvědčila, že nespím. Měla jsem i horší kocoviny, ale nikdy jsem se neocitla v živým animáči, kde na mě mrkali tlustí kocouři.

,,Zrzku, máš tady někde nějakého pána?" pohlédla jsem na zmačkanou kravatu přehozenou přes uhlově černou pohovku. ,,Nebo paničku, která nosí kravatu?"

Kocour se na mě chvíli díval a pak si začal nezaujatě lízat jisté partie. Nakrčila jsem nos a otevřela okno, jednak abych se nadechla čerstvého vzduchu, ale především jsem potřebovala zjistit, kde jsem.

Zamračila jsem se, když jsem přes slabý déšť jasně rozpoznala okolí. Byla jsem v té části Manhattanu, kterou jsem obývala už dobrý rok. To mi připomnělo, že tuhle neděli budu mít se svým bytem výročí. Napadlo mě, že bych mu koupila nový botník.

Mňáu!

,,Krásně mňoukáš a jsi moc roztomilý, jenže já už musím jít," řekla jsem a zavřela okno. Pak jsem s botami v rukou vyšla na chodbu.

No jasně!

Zamlženě se mi vybavilo, jak jsem v noci omylem zapadla do protějšího bytu. Ani mě nepřekvapilo, že nebyl zamčený. Já ten svůj taky nikdy nezamykala.

Víte ale, co bylo úplně děsné si uvědomit? Že jsem strávila noc zrovna v jeho posteli. V posteli mého souseda. V posteli toho největšího vocase!

Ne, tohle tím nemyslím. Nikdy jsem jeho... ehm... klenot neviděla, ale tušila jsem, že je minimálně skvělý milenec. Říkala mi to tenká zeď, která spojovala naše byty.

Kde jsme to byli? Jo! Říkala jsem vám, že je to hroznej idiot! Vlastně je to jen poloviční definice. Sexy idiot je mnohem přesnější.

Zavrtěla jsem nad sebou hlavou, zabouchla dveře od jeho bytu a zapadla do toho svého.

Potřebuju šumák s vodou a něco k jídlu, pomyslela jsem si a odloudala se do kuchyně. K přípravě toastů jsem si zapnula plazmovou televizi a naladila pořad o vaření.

S velkým sebezapřením jsem do sebe dostala sklenici vody na ex a snažila se nepozvracet.

Vyndala jsem první talíř, který jsem v poličce našla, načež jsem na něj naaranžovala dva toasty a položila je na pult za sebe, kde jsem obvykle jedla. Chyběl už jen džem, který se na mě usmíval z lednice. Nemyslete si, že jsem přepíčená - měl na obalu samolepku se smajlíkem.

Se slinami v koutcích úst jsem se usadila na vyvýšenou stoličku a... byl tam jen jeden toast.

Mňáu!

,,Ááá, no do prdele!" přiložila jsem si dlaň na zběsile bušící srdce a zadívala se na kocoura, který si hověl u nohou stoličky a chroupal toast s naprosto blaženým výrazem.

,,Hele! Ty sis ho nezaplatil!" zakřičela jsem a přemítala, jak se sem proboha dostal. Nejspíš musel proklouznout na chodbu, když jsem si v hlavě promítala události včerejší noci a pak se vplížit do mého bytu.

Seskočila jsem dolů a vzala do náruče to stokilové zvíře.

Jak mohl vyskočit tak vysoko, aby ten toast dostal? To nechápu.

,,Prosím, řekni, že jsi toho svého idiotského páníčka snědl a vyplivl jenom kravatu," šeptala jsem, jak jsem se blížila ke dveřím. Pak jsem se ale zarazila.

Kroky.

Sakra!

Zívnutí.

Sakra ne!

Mňáu!

,,Ššš!"

Nalepila jsem se na dveře a šmírovala kukátkem.

No jasně, je to on...

Sakra, já blbá neurovnala peřiny!

Chlupatá koule v mé náruči mě čumákem zatahala za vlasy a věnovala mi pohled, jako by chtěla říct: ,,Kašli na peřiny. Máš větší problém, kotě."

V kukátku jsem ještě zahlédla Seanova záda a pak už se za ním zabouchly dveře. S panikou jsem se podívala zase na kocoura. ,,Co teď?"

Mňáu!

,,No to jsi mi pomohl!"