Sladká válka ✔️

45. kapitola

,,Proč se na mě tak koukáte? To Sean vás opustil! Já prostě jen odjela s ním."

Sean byl už dvě hodiny v práci a jeho stranu postele zabírali dva chlupatí společníci, kteří se ode mě drželi co nejdál a odmítali přijmout mou teorii.

Nadzvedla jsem obočí a pomalu se k nim začínala přisouvat. Dědovi a Čikovi vstoupila do očí smrt, ale nehodlali riskovat, že bych se dostala do jejich kočičího zorného pole, takže důstojně sletěli z postele a já se rozvalila napříč. Společně zasyčeli a já vyprskla smíchy. 

Tohle by mohla být zábava na celé odpoledne.

Jenže nebyla. Objednala jsem si pizzu, kterou jsem spořádala v rekordním čase a pak našla v kočičích zavazadlech misky a granule. Dvě obří koule usnuly u velkého okna ještě dřív, než stačily spolknout poslední sousto. Bylo načase si opět zahrát na Seanovu zvrhlou sestřičku.

**

,,Nevím, proč bych vám měla něco vysvětlovat! Zavolejte dolů mého bratra. Pokud mě pošle pryč on sám, tak půjdu, ale jinak mě ani nehne!"

Ta fůrie, co tu seděla už předešlý den, zase zvedla telefon a propalovala se do mě pohledem. Vypadala jsem úplně stejně jako včera. Černý jarní kabátek, podpatky a blonďaté rozpuštěné vlasy.

,,Pane Parkere? Je tu zase vaše sestra. Mohl byste se sem dostavit a vysvětlit jí, že na našem pracovišti žádné návštěvní hodiny neexistují? Je velmi neústupná."

,,Je velmi neústupná," mumlala jsem si pod prsty a šklebila se u toho.

,,Ano, dobře," řekla a položila telefon. Pak už jsem od ní neslyšela jediné slovo. Jen tam seděla a hypnotizovala monitor počítače.

,,Minie, sestřičko!" ozvalo se mi po minutě čekání za zády. S úsměvem jsem objala svého zvrhlého bratříčka a hrudníkem se mu otřela o sako.

Ten pohled ženy za přepážkou, když mě Sean vedl k výtahu, jsem si mohla jen představovat.

,,Mám hodně práce, Minie, musí to být rychle."  

,,Jak si pán přeje," zavrněla jsem a stiskla tlačítko stop, protože výtah se už stihl rozjet.

Sean na mě pohlédl s fascinovaným úsměvem a já mu ho oplatila jen patrným. Pak jsem mu nařídila, aby zůstal opřený v protějším rohu a přešla ke dveřím. ,,Víš, není to tak dávno, co jsi mě pěkně naštval."

,,Ale! Vážně?"

Přikývla jsem a začala si pomalu rozepínat kabát. 

,,Nějaký zlobivý soused mi onehdy v noci vnikl do bytu..." - s každým slovem jsem rozepnula jeden knoflík, až jsem nakonec odkryla zničenou látku - "...a udělal mi tohle!" 

S tím jsem odhodila kabát na podlahu a Seanovy oči spočinuly na mém oblečku. Byly to ty drahé šaty, ze kterých mi Sean vystřihl dva kusy látky ve tvaru koleček, a já je teď měla na sobě.

S úsměvem jsem pohlédla na svá obnažená prsa, která vykukovala z těch dvou výstřižků a pevně je zmáčkla v dlaních. ,,Víš, jak se říká, že pokud ti život nadělí citrony, máš si z nich udělat limonádu?"