Sladká válka ✔️

21. kapitola

,,Rawy?"

,,Hm?"

Posadila jsem se na posteli a snažila se rozkoukat. ,,Kde jsi?"

,,Tady," zamumlala a zvedla ruku.

,,Proč ležíš na podlaze?" zeptala jsem se zděšeně a naklonila se přes okraj postele.

,,Protože jsi mě shodila," postěžovala si a já se zamračila. ,,Proč bych to dělala?"

,,Protože jsi měla neklidné spaní. Celou noc jsi jedla mušličku s párkem a masovými koulemi. Nebo něco takového..."

Zrudla jsem jako rak a neohrabaně se vysvobodila z peřin. Pak jsem si protáhla záda a zasténala.

,,Copak? Bolí tě snad záda?" zeptala se Rawy sarkasticky a já jí věnovala omluvný pohled. ,,Promiň. Proč sis nelehla na gauč?"

,,Protože jsi jako bonus byla náměsíčná a chodila jsi po bytě. Měla jsem strach."

Zasmála jsem se. ,,Nezlob se, já to občas dělám. Vím to od Coryho."

,,No jo... Cory. Jak se vlastně má?"

Pokrčila jsem rameny a odebrala se do koupelny. ,,Nevím, od toho posledního rozhovoru jsem s ním nemluvila. Ale má vztah, takže asi dobře."

,,Hej, počkej! Musím akutně na malou!"

,,Tak se vyčůrej do vany!" zakřičela jsem a omyla si obličej vlažnou vodou.

,,Ta je taky v koupelně, ty chytrá!"

Zaculila jsem se a otevřela jí. ,,No jo, promiň. Chovám se, jako by mi to tu patřilo."

,,Proč mě to nepřekvapuje?" 

**

Po zbytek pracovního týdne jsem se Seanem nepromluvila. V práci jsem naschvál pracovala přesčas a ze čtvrtka na pátek jsem strávila noc na pohovce ve své kanceláři. Vůbec se mi nechtělo být k němu tak blízko, jako jsem byla už několik měsíců. Bůhví, že jsem k němu ale chtěla být blízko jako naposled, když mě tak ponížil. Prostě se k němu přitisknout a zapomenout, jaký je to kretén. Jenže takovou radost jsem mu nemohla udělat.

**

Když jsem se v pátek večer vracela do svého bytu, bylo mi už o něco líp, ale stejně jsem se od jeho dveří držela tak daleko, že jsem se bokem třela o zeď. 

Aspoň nějaké tření nastalo.

S povzdechem jsem se opřela čelem o chladné dveře, otevřela je a... ,,Co se tady válíš, sakra?"

Sean ležel na mé posteli, jednu nohu hozenou přes druhou a s rukama za hlavou se na mě mračil. ,,Už jsem ti chtěl natisknout parte."

,,Co to meleš?"

Vstal z postele a postavil se mi do cesty, takže jsem nemohla utéct. ,,Kde jsi byla celou včerejší noc?"

,,Co je ti do toho?!" zavřeštěla jsem, až sebou trhl. ,,Nic... Já jen myslel, když jsem si z tebe udělal legraci, žes třeba..."

,,Že bych si kvůli tomu, jak jsi mě ponížil, chtěla ublížit?"

Pokrčil rameny a ve tváři měl frustraci. ,,Možná, nevím... Jsi na to dost praštěná."

,,Když tě něco takového napadlo, tak proč sis ze mě vůbec dělal legraci? To by mě vážně zajímalo, co bys teď dělal, kdybys zjistil, že jsem si fakt nějak ublížila. A laskavě si tak nefandi! Nestojíš mi za nějaké ubližování, útěky a podobné věci."

,,Ale ty jsi utekla!"

,,Jen jsem se zdrže... Ne! Nic ti vykládat nebudu! Seber se a vypadni!"

,,Minie," začal, ale já do něj začala bušit pěstičkami jako profesionální bubeník.

,,Počkej, sakra! Chci se ti jen omluvit!"

,,Mě to ale nezajímá! Bylo to zatraceně přes čáru a tvoje kecy už nic nenapraví! Prostě jsi mě normálně ponížil a tak to necháme, protože se na to ani jinak dívat nedá," zavrčela jsem a popadla ho za límec.

,,Minie-"

,,Čiko, udrápej ho k smrti," řekla jsem vyděšenému kocourovi, když jsem Seana dotáhla do jeho bytu a obrátila se k odchodu.

,,Ne, počkej," popadl mě za zápěstí a zase mě přirazil na ty jeho zatracené dveře. 

,,Já už o tohle znovu nestojím," zašeptala jsem a mermomocí se mu snažila vymanit z jeho pevného sevření. Beznadějně.

,,Ale stojíš o mě," řekl tak tiše, že jsem přemítala, jestli jsem slyšela dobře.

,,Abys nebyl překvapený!" zavrčela jsem a znovu do něj začala bušit. Hrubě mě popadl za zápěstí a zabránil mi i v dalším nadávání, protože se jeho rty přitiskly na mé. Pak ode mě odstoupil minimálně na metr daleko a celý zadýchaný se na mě zadíval očima poznamenanýma touhou.

,,Dávám ti možnost. Jestli mě nechceš, tak prostě odejdi," řekl a totálně mi tím vzal vítr z plachet. S vyschlým hrdlem a rozdováděnou Spodní Minie jsem se zahleděla na jeho plný rozkrok a pak se mu podívala zase zpátky do očí. Žhnuly jako plameny.

Čiko, pomoc!