Sladká válka ✔️

6. kapitola

,,Beru si domů aspoň pět kousků," řekla Rawy a okamžitě se na buchtu vrhla společně s Everly.

,,Tuhle várku si klidně vezměte celou, ale tu druhou necháme jemu. Je to chlap, ne?"

,,To se mě ptáš vážně?" Everly na mě vyvalila oči s plnou pusou skořice a já dostala nekontrolovatelný záchvat smíchu.

Rawy si olízla povidlovou polevu z umělého nehtu a taky se zaculila. ,,Řeknu vám, máme to ale štěstí, že jsme tak žravé a přesto štíhlé."

S nyní už taky plnou pusou jsem pohlédla na své ploché břicho a s pokrčením ramen si do pusy strčila další sousto. ,,Afi o."

Everly se usmála a pohlédla na tu nálož sladkého. ,,Ale stejně si nedokážu představit, že tohle všechno Sean sní."

V hlavě se mi promítla scénka o několik hodin zpět. S rozbolavělou hlavou jsem seděla na posteli a sledovala tlustého Čika, který se přede mnou promenádoval.

,,Jeho kocour mu s tím pomůže," ujistila jsem je a úhledně naskládala buchty do krabice s kytičkovým vzorem. Už jsem se nemohla dočkat Seanova pohledu, až mě najde u svého prahu s tímhle.

Všechny tři jsme nadskočily, když se venku ozval hlasitý hrom.

,,Asi tu chvíli zůstaneme," navrhla Everly a zatáhla tu druhou do obýváku, kde se po chvíli ozvala televize.

A já můžu jít do akce, pomyslela jsem si a u dveří se ještě rychle upravila v malém zrcátku.

Ťuk, ťuk, ťuk. Ťuky, ťuky, ťuk. Ťuk, ťuk, ťuk. Ťuky, ťu-

,,Zdravím, Minie. Odkdy klepete, než vstoupíte do mého bytu?"

Skryla jsem podráždění a nasadila ten nejpřátelštější úsměv, jakého jsem v tu chvíli byla schopna. ,,Dneska jsem vás navštívila už dvakrát, takž-"

,,Ne, vy jste se sem vkradla, tomu se neříká návštěva."

Semkla jsem rty k sobě a pokorně přikývla.

,,Taky si to uvědomuju a chci to nějak odčinit," řekla jsem a podala mu krabičku, kterou jsem celou dobu držela za zády. Nejistě si ji ode mě vzal a odkryl víko. Oči se mu přivřely, když si přivoněl ke skořici a pak se... usmál. Asi si dokážete představit, jak na to Spodní Minie zareagovala.

,,A já se bál, že za těmi zády schováváte nůž," řekl neutrálním hlasem, ve kterém minimálně nebyla stopa žádné odtažitosti.

Tak tys naletěl rychle, chlape.

,,Ne, kdepak, mám jenom buchtu," řekla jsem a hned nato zrudla. Chvíli si mě měřil a pak se zakousl do teplého těsta. ,,Mmm! Máte výbornou buchtu."

Slyšíte, jak je perverzní?

,,Děkuju."

Špičkou jazyka si olízl koutky úst a Spodní Minie ho téměř prosila na kolenou, aby s tím přestal. Když na mě upřel ty zářivě modré oči, tak už vyloženě šílela a produkovala domácky vyrobenou polevu. Tenhle recept nechcete znát...

,,Takže příměří?" řekl a natáhl ke mně dlouhou ruku. Když do ní schoval tu mou, proběhlo mi tělem známé zachvění. Takhle jsem reagovala na muže, kteří mě přitahovali. Upřímně, nebyla jsem příliš šokovaná, že zrovna on do toho výběru patřil, ale přesto mě štvalo, že tam je.

,,Ano, příměří."

Mňáu!

Sean se zasmál a vzal Čika do náruče s takovou lehkostí, jako by byl jenom pírko.

,,Jak ho můžete tak snadno uzvednou?"

,,Chodím do posilovny. Což víte," řekl s úsměvem.

,,Ano, vím a... no... omlouvám se za ty řeči. Asi jsem vážně ještě mladé tele."

,,Nebo jsem já až moc výbušný?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou a zhoupla se na patách, protože jsem nevěděla, co mám říct.

,,Asi jsem vážně moc výbušný, ale taky starší a mám tyhle taktiky prokouknuté," řekl s přimhouřenýma očima a sjel si mě od hlavy až k patě. Ztuhla jsem a Spodní Minie usoudila, že ji tahle část rozhovoru vůbec nevzrušuje, takže šla spát.

,,Jak to myslíte?"

,,Jak to říkám. Ale přiznám se, že zase tak geniální nejsem. Sice bych tak či tak pochyboval nad vaším přátelským chováním, ale..." - zaťukal na bílou plochu - ,,...máme tenké zdi," špitl a já uvnitř celá hořela vzteky.

,,Ale za tu buchtu děkuji. Máte ji opravdu moc dobrou."

,,Vy hajzle."

,,Neblbněte, Minie, máme přece příměří," připomněl mi s širokým úsměvem a pomalu mi zavřel dveře před nosem.

,,No," zašeptala jsem a několikrát zahýbala ztuhlými rameny. ,,a já jsem asi nahraná."