Sladká válka ✔️

14. kapitola

Píp!

,,Ne," zakňourala jsem do malého polštáře a natáhla ruku za sebe, abych nahmatala mobil.

Píp!

,,Do hajzlu, že tě vyhodím z okna, ty smrade!"

Píp!

S povzdechem jsem se uvelebila na gauči do tureckého sedu a utišila tu věc, která nutí lidi po ránu trpět. Pak jsem se s velkou námahou zvedla a potichu docupitala do ložnice, kde jsem našla ty dva. Čiko byl už vzhůru a packami se probíral páníčkovi ve vlasech. Měl jich vážně nekonečné množství a bylo až směšné, že jsem v tu chvíli záviděla nějakému zatracenému zvířeti, že mu do nich může strkat drápky.

Ušklíbla jsem se na něj a odloudala se do koupelny. Potřebovala jsem se namalovat a učesat. Zatímco jsem si dělala linky, vařila se mi v kuchyni káva. O několik minut později jsem ze skříně vytáhla pouzdrové šaty v tmavě šedé barvě, černé spodní prádlo s podvazky a sytě červené lodičky. S tím jsem odcupitala do obýváku a po cestě se zamračila na Čika, jenž sledoval každý můj krok.

To je strašidelné, pomyslela jsem si a v rekordním čase se oblékla do svého pracovního oblečení. Pak jsem se vrátila zpátky do koupelny a nalakovala si vlasy.

Ještě parfém!

No jo, dámička. Nevím, co jste čekali.

Už jsem se ani neobtěžovala s tichem. Byla jsem zvyklá, že než vyjdu do městského ruchu, vždycky se doma chvíli rozchodím na vysokých podpatcích, aby si nohy přivykly. A nehodlala jsem jen kvůli chlapovi s ranní opicí měnit své návyky. Takže jsem klapala.

Klap. Klap.

Vyndat termosku.

Klap. Klap.

Nalít kávu.

Klap, klap...

Sean nehnul ani brvou. Měl očividně pěkně hnusnou kocovinu. Nebo možná jen silný spánek. Nicméně jsem neměla to srdce nechat ho tu bez prášků na bolest, takže jsem z lékárničky v koupelně vytáhla Ibalgin, k němu přiložila sklenici vychlazené vody a pak popadla termosku společně s kabelkou. Byl čas jít do práce.

Poslala jsem kocourovi vzdušný polibek a... ten zmetek mi ho neoplatil.

Nemyslete si, že jsem se na Seana už nezlobila. Jasně, měli jsme si být vyrovnaní. Vlastně ne, to by u mě musel přespat ještě jednou. Každopádně to nebylo vůbec stejné, protože on na mě byl bezdůvodně protivný a ještě mi nechal několik hodin na krku svého kocoura, kterého jsem nakrmila tuňákem z konzervy. Neměla jsem problém ho ohlídat, jenže tady šlo o princip.

Budu si to s ním muset po práci ještě vyřídit, slíbila jsem si ve výtahu a pak už zamířila do práce. S načuřeným výrazem a termoskou v ruce jsem si vybrala nejkratší možnou cestu  a... klap, klap, klap.