Sladká válka ✔️

16. kapitola

Trojitý rozhovor

Minie: ,,Chápete to? Byli jsme od sebe asi pět centimetrů a on mi ustlal tu zatracenou postel!"

Rawy: ,,Co to zase vyvádíš?"

Everly: ,,Kreslím ten plánek."

Rawy: ,,Co?"

Everly: ,,Jo... tys myslela Minie? Tak jo. Minie, co to zase vyvádíš?"

Minie: ,,Ty jsi vážně ještě v práci?"

Rawy: ,,Ne, už jsem dávno doma."

Everly: ,,To myslela mě, Rawy."

Rawy: ,,Aha. Minie?"

Minie: ,,Jo?"

Everly: ,,Neodpověděla jsi nám."

Rawy: ,,Přesně!"

Minie: ,,Já nic!"

Everly: ,,To samo, viď?"

Minie: ,,Rrrrr!"

Rawy: ,,Chichichichi!"

Everly: ,,Přiznej se, lítáš v tom až po uši."

Rawy: ,,Ta v tom lítá až po špičku hlavy."

Everly: ,,Sakra!"

Minie: ,,Rrrrr! Počkat, co je, Everly?"

Everly: ,,Ten plánek se polil mojí kávou."

Rawy: ,,Chichichichi!"

Minie: ,,Ten plánek se polil?"

Everly: ,,Vážně, já n-"

Minie: ,,To samo, viď?"

Everly: Rrrrr!

Dvojitý rozhovor

Rawy: ,,Chichichi! Neboj, to se časem poddá."

Minie: ,,Ne, nepoddá! Vždyť už ani nemám svého Jednookého Náčelníka, aby mě rozptýlil."

Rawy: Počkej, cože?"

.

.

.

Minie: ,,Musím jít, pa."

**

Potřebovala jsem se Seanovi nějak pomstít.

Jak jsem tak přecházela v deset hodin večer po bytě a vymýšlela plán pomsty, zaslechla jsem ve vedlejším bytě ženský smích. Potichu jsem docupitala k naší společné zdi a přitiskla na ni ucho.

,,Ty jsi nemožný!"

,,Proč? Jen říkám, co je pravda."

,,Ty jsi prostě... nemožný. Chichichi!"

Ty vole, pro dnešek už dost chichotání, pomyslela jsem si a zamračila se na zeď. Bylo mi jasné, co dělá. Zatímco já vymýšlela pomstu a byla jsem bez nápadu, on ji už dávno měl. Chtěl, abych ho také slyšela při činu a abych byla frustrovaná.

Dnes v noci si nevrzneš, frajere.

Rázným krokem jsem došla do koupelny, kde jsem si pod proudem vody rozmazala řasenku a prsty rozcuchala vlasy. Pak jsem vzala do ruky mobil a po cestě k protějším dveřím jsem se připravovala na svůj herecký výkon. Kdysi jsem chtěla být herečkou, tak teď jsem měla šanci se předvést.

Zaťukala jsem a ustoupila, aby mě nemohl vidět přes kukátko.

,,Můžeš otevřít?" ozvalo se za dveřmi a já nasadila ten neukřivděnější výraz, jakého jsem v tu chvíli byla schopna.

,,Ano?"

Přede mnou stála usměvavá platinová blondýna podobné postavy jako já, akorát toho měla mnohem víc umělého.

Smrkla jsem a přejela si prsty po rozmazané řasence. ,,Kde je?"

Přiložila si dlaň na implantáty a vyvalila oči. ,,Co se ti stalo?"

,,Kde je ten hajzl? Proč mi nebere telefon?!"

Obočí se jí stáhlo a pak zmizela za dveřmi. Když se ozvala rána, jako když dá jeden druhému pohlavek, neubránila jsem se úsměvu.

,,Ty prase!"

Hned nato se objevila její blonďatá kštice opět v mém zorném poli. ,,Omlouvám se! Vážně mě to mrzí! Já...měj se."

Na růžových podpatcích docupitala k výtahu a pak do něj nastoupila. Stále s úsměvem na tváři a nyní i s adrenalinem v žilách jsem zapadla do svého bytu a zamkla ho na tři západy. Pak jsem se dobelhala zpátky k naší společné zdi a zabouchala na ni. ,,Nezoufej, můžeš si to přece udělat u své sbírky spodního prádla!"

,,Ty jsi vážně prvotřídní mrcha, víš to?"

,,Nade mnou nevyhraješ!" 

,,Nikdy jsem nenarazil na takové dítě!"

,,Nenarazil? Tak mám pro tebe novinku! Nenarazil jsi a ani nezarazíš!"

Nastalo ticho a pak jsem slyšela, jak se nalepil na zeď a zašeptal: ,,Kdybys po tom sama netoužila, byl by problém vyřešen, že?"

,,Já nechci, abys do mě zarazil."

,,Komu co nalháváš, Minie? No uznej, Čiko!"

Mňáu!