Sladká válka ✔️

40. kapitola

,,Kdo tohle zaplatil?" vyjekla jsem a rozhlížela se po skvostně zařízené místnosti. Mé architektní oči nepřetržitě orgasmovaly. 

Takový krásný apartmán!

,,Vzhledem k tomu, že platím nájem za průměrně velký byt, můžu si čas od času dovolit takový luxus. I když, přiznám se, že bych asi tenhle apartmán nezaplatil, kdybys nejela se mnou," přiznal a omotal mi ruce kolem pasu. ,,Chci, abys tu měla pohodlí."

,,Jenže si teď připadám jako sobec," zabručela jsem a sáhla si za záda, abych ho prsty polechtala na zraněné ruce.

,,Bolí?"

,,Mm-mm."

Nadzvedla jsem obočí a zasmála se mu do obličeje. ,,Budu to brát jako ne."

Vlepil mi rychlou, ale tak vášnivou pusu, až jsem z toho klopýtla o krok dozadu.

,,Copak? Vyvádím tě z rovnováhy?"

,,Vrrr!"

Hlasitě se rozesmál a vyndal si z kufru kravatu. 

,,Musím teď na schůzi a vůbec nevím, jak dlouho to bude trvat," řekl a ještě jednou mě sevřel v objetí. ,,Možná budu aspoň po nocích volný."

,,Možná," špitla jsem a pak se od něj odtáhla, protože jsem si už potřebovala nutně odskočit. Navíc jsem se nemohla dočkat, až uvidím koupelnu.

**

Bylo kolem jedenácté dopoledne, když jsem se jako nepůvabná zdechlina doloudala do nejbližší restaurace a měla pocit, že umřu hlady. Jelikož jsem byla stále orientovaná na newyorský čas, můj žaludek na mě nebral žádné ohledy.

,,Dám si celý jídelní lístek, prosím."

Číšník se zasmál a s vyčkávavým výrazem stál i nadále před stolem pro dva, kde jsem samozřejmě seděla jenom já.

,,Prosila bych panenku s brambory a pepsinu."

,,Dobře."

Sledovala jsem, jak se ten starší, ale elegantní číšník odebírá do zadní části velké restaurace a pak jsem se s povzdechem podívala z okna. L.A. se od New Yorku moc nelišilo. Aspoň z mého pohledu. Jen ty ulice byly úplně jiné. Vlastně mi v tu chvíli došlo, že nemám páru, jak se dostat zpátky k hotelu Diary, kde jsme byli se Seanem ubytováni. 

**

,,Vydržte, ano? ... Ne, za chvíli to probereme. Minie, nemůžu mluvit dlouho," řekl Sean a zněl vystresovaně.

To ho nejspíš nepotěším, pomyslela jsem si a zhluboka se nadechla. ,,Seane, asi jsem se ztratila."

Nastalo krátké ticho, při kterém jsem se instinktivně přikrčila. 

,,Jak se ti to povedlo?"

,,Nevím, měla jsem děsný hlad a rozhlížela se po restauracích, jenže jsem nesledovala cestu. Ptala jsem se pár lidí, ale nikdo mi neřekl, kudy k hotelu," kňukla jsem a uslyšela, jak se na druhé straně hovoru odsunula židle. ,,U jaké restaurace jsi?"

,,Už u ní nejsem."

Sean si hrubě povzdechl. ,,A kde jsi?"

Rozhlédla jsem se kolem sebe. ,,Stojím před nějakým butikem. Jmenuje se Wendro."

,,Dobře, pošlu pro tebe firemního řidiče. Odveze tě zpět do hotelu."

S poděkováním jsem mu slíbila, že už nebudu bloudit a pojedu rovnou do hotelu, jenže když se mě jejich řidič zeptal, kam chci jet, jako by mi tím hodil kost. ,,Můžete mě odvézt za panem Parkerem?"

Obtloustlý muž středního věku na mě pohlédl ve zpětném zrcátku. ,,Zajisté."

Usmála jsem se na něj a pohlédla na tašku s logem Agent Provocateur, kterou jsem si položila podél nohou. Do onoho obchodu jsem si zašla ještě předtím, než jsem začala bloudit po jídle. A i když jsem byla pocuchaná a téměř nenalíčená, věděla jsem, že tímhle ho dostanu.

Navíc jsem musela využít toho, že už jsem zase bez menstruace. Blázinec v cyklu jsem měla vždycky, takže mi už ani nevadilo, že bych to měla mít aspoň ještě další čtyři dny. Tentokrát to svedeme na nadmořskou výšku. Já věděla, že jsou ta letadla zlo...