Sladká válka ✔️

7. kapitola

,,I look and stare so deep in your eyes.
I touch on you more and more every time.
When you leave I'm beggin you not to go.
Call your name two, three times in a row."

,,Ještě jednou to zazpíváš a přísahám, že se ti zaryju podpatkem do zadku."

,,I look and- Au! Tak se nezblázni! Uvědom si, že jsem od dnešního rána musela několikrát čelit tomu zatracenému Parkerovi, který mě při posledním shledání tak skvěle setřel, že se z toho budu vzpamatovávat ještě minimálně celou neděli!"

,,No vidíš! A neděle je už zítra. Navíc se ráno probudíš s další kocovinou, takže ti to aspoň rychle uteče," řekla Everly a vydala se ke dveřím. ,,Pojďte už, vy dvě."

,,Got me lookin so crazy right now.
Your love's got me lookin so crazy right now.
Got me lookin so crazy right now your tou-"

,,Bože, už ne!"

,,Ale já jsem dneska refrén ještě nezpívala," obhajovala jsem se a při tom si nazouvala lodičky na vysokém podpatku.

,,Že ne? Jako by to k něčemu bylo! Stejně mi teď bude tahle písnička hrát v hlavě pořád dokola," zafňukala Rawy a já, už trochu pinknutá díky alkoholu, který se nacházel v mé lednici, jsem ji sestersky objala kolem ramen. Když jsem ji pustila, Rawy na mě s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,Ty jsi vážně případ, Minie."

**

,,Myslíš, že je možný vypít tyhle čtyři malé skleničky zelené a zůstat naživu?" mumlala jsem směrem k Everly, která se mnou seděla u baru a popíjela... kdovíco.

,,Vzhledem k tomu, že piješ už šestou, tak jo," přikývla a napila se svého drinku. ,,Myslím, že to je možné."

,,Super!" zatleskala jsem a chystala se objednat další, jenže Everly mě zarazila. ,,Musí nám ještě zbýt na taxíka a ty už bys vážně neměla pít. Jinak zítřejší ráno probrečíš, jak tě bude bolet hlava."

Stěží jsem na ni zaostřila. ,,Ty jsi nějaká dramatická."

,,Spíš realistická, zlato," řekla s úsměvem a poplácala mě po obnaženém rameni. Měla jsem na sobě živůtek krémové barvy a ty nejvíc přiléhavé černé džíny. Za střízliva jsem se v tom nikdy necítila přirozeně, takže jsem měla skvělou výmluvu, proč se potřebuju opít.

,,Holky, pojďte!" zahulákala Rawy přes burácející muziku a Everly mi s úsměvem nabídla ruku. ,,Sama to asi nedáš."

**

,,Slečno? Slečno!"

Zavrávorala jsem na podpatcích a otočila se směrem k taxikáři. ,,J-j-jo?"

,,Ještě tři dolary," řekl otráveně a já zaslechla opilecké brebentění, které se ozývalo ze zadních sedadel.

Chápu, proč byl ten stařík podrážděný. Musel odvézt moje rozdováděné kamarádky k jejich bydlištím, ale už při první zastávce měl problémy s placením.

,,Pa-rd-on," dvakrát jsem škytla a přes okénko mu podala ty tři dolary. Pak jsem mávla na holky a odpotácela se ke vchodu s tím nejpitomějším úšklebkem na tváři, ze kterého mě začínala bolet čelist.

Chvíli jsem se hádala se svým klíčem, protože se mu nechtělo do díry, jenže pak mi došlo, že pasuje do zámku od sklepa a neohrabaně jsem našla ten správný.

Cítila jsem, jak pohyb výtahu nedělá mému žaludku dobře. Upřímně, v tu chvíli nedělalo mému žaludku dobře absolutně nic.

Když jsem se konečně dostala do bytu, neměla jsem už žádnou sílu. Sice jsem se pokoušela dostat z těch vysokých bot, ale bez úspěchu. Takže jsem se prostě natáhla na postel a s doznívajícím zvoněním v uších pomalu usínala, když... se najednou rozsvítilo světlo.

,,Tohle už snad nemůžete myslet vážně!"

,,Vždyť jsem vám ty tři dolary už dala! Odvezte moje kamarádky prosím domů. Oni taky už chtějí spát. Že jo, holky?"

,,Jaké dolary? Jaké holky? Haló, Minie?" Cítila jsem teplou dlaň na rameni, která se mnou škubala ze strany na stranu.

,,Co je?"

,,Jste ve špatném bytě!"

,,Vážně? Páni, vy to snášíte snad ještě hůř než ten debilní Sean."

,,Já jsem Sean!"

,,Tak to je dobře, že to vím," zamumlala jsem a přes mlhu nadměrného množství alkoholu jsem si matně uvědomovala, jaké bude ráno rodeo, ale bylo mi to jedno. Cítila jsem, že díky jeho přítomnosti Spodní Minie ožívá, jenomže zbytek těla byl úplně mrtvý. Jen nepatrně jsem cítila, jak se mnou ještě několikrát zatřásl, jenže ten pohyb měl opačný účinek. Prostě mě jím uspal.