Sladká válka ✔️

25. kapitola

Sobotu jsem strávila ve společnosti kocoura a televizních pořadů, protože Seana si zavolali do práce.

Myslela jsem si, že mi tenhle den nemůže vůbec nic zkomplikovat a že se ani nemůže pokazit mé příměří se Seanem, jenže pak se kolem sedmé večer objevil před mým prahem Cory a po krátkém opileckém mumlání se na mě vrhl. Třebaže jsem mu chtěla vlepit facku a tím mu dát jasně najevo, že něco takového je fakt přes čáru, schytal ji od samotného souseda, který ho pak poslal výtahem dolů a otočil se ke mně se vztekem zdivočelýma očima.

,,Díky... Nevím, co to do něj vjelo, já-"

,,Zato já vím naprosto přesně, co by vjelo do tebe, kdybych nepřišel včas!" zavrčel a já ztuhla. ,,Hej, Seane, já za to přece nemůžu!"

,,Byla to celou dobu jen hra, co? Užiju si se svým sexy sousedem a pak ho pošlu do... vedlejšího bytu. A to v lepším případě."

.

.

.

,,Takže tys pil taky?"

,,Ne, kočko, já jsem pracoval! Teď, když dovolíš, si jdu lehnout. Čiko, dělej!"

Ohlédla jsem se na kocoura, který se stále vyvaloval v mé posteli a k odchodu se vůbec neměl. ,,Seane, to si snad děl-"

,,Přece jsme si řekli jasně, že o nic nešlo, ne?"

Tím mi vzal vítr z plachet a taky se mě tím dotkl. Navíc jsem absolutně nepobírala jeho logiku.

,,Aha," vydechla jsem a přistoupila blíž k němu. ,,Tak abys věděl, nechápu, proč se teď tváříš jako zneužitý chudák, když jsem pro tebe byla taky jen matrace. A nechápu, proč jsem vůbec dovolila, aby ses mě dotkl!"

Se vší silou jsem mu dupla na nohu a zabouchla za sebou dveře.

,,Naval kocoura!"

,,Ne! Čiko si zaslouží mnohem větší pozornost a taky lepší náladové rozpoložení!"

,,Jo, jasně, a proto zůstane u hysterické ženské!"

V tu chvíli jsem se otočila na patě a mašírovala zpět ke dveřím, za kterými Sean pořád stál. 

,,Co jsi to řekl? Já nejsem hysterická! Jen se cítím jako idiot! Proč jsi najednou tak naštvaný?"

,,A proč ty?"

Zase jsem se k němu přiblížila a vzhlédla do jeho rozzlobené, ale překrásné tváře. ,,Protože si teď myslíš, že se mělo něco stát!"

Sean se zašklebil a já si musela strčit palce za pas kalhot, abych nesevřela dlaně do pěstí a nevrazila mu z každé strany jednu ránu.

,,Přece jsme si řekli, že o nic nešlo," poznamenal znovu a mě ovanul jeho sladký dech, ve kterém nebyla ani stopa po alkoholu. Z toho plyne, že ten bastard moc dobře věděl, co říká.

,,Fajn, budu to akceptovat, ale vysvětli mi tohle, proč jsi ho teda praštil?" zeptala jsem se, protože mi pořád ještě unikala logika celého toho výstupu. 

,,Protože ti nemusím vůbec nic vysvětlovat!" štěkl po krátkém zaváhání přes ztuhlou čelist a zapadl do svého bytu, jako by přede mnou chtěl zdrhnout. Propalovala jsem jeho dveře nasupeným pohledem a pak do nich kopla. ,,Tak abys věděl! Jestli jsem předtím uvažovala o nějakém válčení a dělala to, co jsem dělala, ještě jsem se hodně krotila! Jestli okamžitě nevylezeš a neomluvíš se mi, rozpoutám takovou invazi, že kvůli ní přijdeš o koule!"

,,A to se mě vážně ptáš, jestli jsem pil? Posloucháš se vůbec?"

Zavrčela jsem a znovu mu kopla do dveří. ,,Takže se neomluvíš?"

,,Jen přes mou mrtvolu."

Přimhouřila jsem oči a do žil se mi navalil adrenalin.

,,Máš se na co těšit," zašeptala jsem do tmy, která na chodbě najednou panovala a pak jsem tiše zapadla do svého bytu.

Přece nebudu rušit ostatní sousedy, ne?