Sladká válka ✔️

41. kapitola

,,A co mu potřebujete?"

,,Ehm... jsem jeho sestra. Musím s ním mluvit."

Zrzka s drdolem si mě změřila přimhouřenýma očima a pak zvedla telefon. ,,Pane Parkere? Je tu vaše sestra Minie a chce, abych ji pustila za vámi."

Několikrát zamrkala a pak řekla: ,,Dobře, pane." 

Položila telefon a zase se na mě podívala s tím svým výrazem. ,,Třicáté patro, dveře číslo tři."

Sladce jsem se na ni usmála a vydala se k výtahu. Ve jmenovaném patře jsem si rychle zaběhla na toalety a oblékla se do svého úžasného korzetu. Tašku z Agenta jsem s velkým sebezapřením zmuchlala a hodila do koše. Pak jsem si přes korzet přehodila lehký jarní kabát, který byl v popelavě černém odstínu a pásek nechala povolený, aby nikomu nedošlo, co pod tím nevinným kouskem látky skrývám. Měla jsem na sobě podpatky, které tomu všemu dodávaly na intenzitě. A navíc jsem mohla dělat klap, klap, klap.

,,Pojď sem," řekl neklidně, když otevřel dveře a vtáhl mě do místnosti, která byla pravděpodobně jednačkou.

,,Tak sestra?" zeptal se a fascinovaně zavrtěl hlavou. ,,Minie, ty jsi nenapravitelná."

Cítila jsem, jak se mi po tváři rozlil provokativní úsměv a pak jsem pomalým krokem přešla k zadnímu oknu, odkud byl perfektní výhled na město. 

,,Víš, měla jsem to čekat, protože jsi sem jel kvůli práci," špitla jsem a pomalu si rozepínala knoflíky na kabátě. 

,,Ale už mi začínalo být smutno. Do noci zbývá zoufale moc hodin... a tak jsem si řekla, že si pro rozkoš dojdu sama," dokončila jsem, jedním prudkým pohybem odhodila kabát na stranu a... ten parchat se zavěsil o stéblo velkého fíkusu.

Oh, jak žhavé, pomyslela jsem si nabručeně, ale byla jsem zády k Seanovi, takže na mně nebylo nic znát. Po tváři se mi rozčísl nový, mnohem širší úsměv, když jsem slyšela, jak se zhruble nadechl. Stála jsem před velkým oknem, na sobě měla ďábelsky červený korzet a byla na očích všem, co se právě nacházeli ve svých kancelářích a domovech naproti téhle budově. Spodní Minie to připadalo stejně vzrušující jako mně samotné a instinktivně mi v ní slastně zaškubalo. Tohle byl ten nejlepší koktejl - adrenalin mísený se syrovou touhou po muži, který se nacházel jen několik kroků za mnou.

,,Co mi to děláš?"

Skousla jsem si ret a dál hleděla na budovy, od kterých se odrážely odpolední paprsky slunce.

,,Zatím nic," zašeptala jsem a ladným krokem přešla k okraji konferenčního stolu, abych se na něj usadila. ,,Řekl jsi, že máš hodně práce."

Oči mu žhnuly, rty měl pootevřené. ,,Ano, mám."

Prsty jsem si přejela po stehnu a pak si přes krajku pohladila Spodní Minie. ,,Tak bys asi měl být rychlý."