Sladká válka ✔️

31. kapitola

Ráno jsem se chovala, jako by se v noci nic nestalo. Dokonce jsem Seana vzbudila sladkým polibkem.

,,Ahoj," zašeptala jsem a on na mě podezíravě přimhouřil oči.

,,Ahoj. .... Ty se nezlobíš?"

,,Kdepak." 

Zlobím!!!!

Opětoval mi úsměv a přitáhl si mě do své medvědí náruče. 

,,Lehni si na bok," poručil mi ospalým hlasem a já odolávala pokušení poslat ho někam. Pravdou ale bylo, že Spodní Minie moje prsty málokdy stačily.

Spěšně jsem si lehla na levý bok a položila si hlavu na Seanovu paži,  jež byla natažená podél polštáře. Když uchopil do dlaně mé pravé stehno, zachvěla jsem se. ,,Spadla lžička do kafíčka..."

,,Mlč," zasmála jsem se a natáhla ruku za sebe, abych mu zanořila prsty do vlasů. On se smál taky, dokonce řehtal, ale ve chvíli, kdy se do mě pomalu zasunul, naprosto ztichl.

,,Mmm... sak... - hihi - ...ra! Oh... Sea... - ŠKIT- ...ne! Oh!"

Chcete překlad? Prostě jsem potřebovala to, co mi bylo v noci odepřeno. Sean to vyřešil chytře. Natáhl ke mně ruku, aby mi mohl strčil špičky prstů do pusy a tím utlumil moje mumlání.

,,Tohle jsi potřebovala, co?"

,,Jo! A ty jsi zlý, že jsi mi to včera odepřel a... Ách, ano!"

,,Tady?"

,,Jo!"

,,Ty jsi pořád naštvaná, viď?"

,,Ne!"

,,Ne?"

,,Jo?"

,,Já se tě ptám."

,,Tak... asi... jo."

Zasmál se mi do ucha a začal přirážet s úplně jiným elánem, skoro mě to bolelo. Vlastně mi ta nepatrná bolest byla i příjemná, protože byla doprovázena Seanovými steny. Udělali jsme se oba najednou, bouřlivě a nevázaně. Prostě skvělý pocit. Sean mě pak zalehl svou vahou a já, nyní spočívající na břiše, jsem zamávala chodidly ve vzduchu, abych předešla křeči.

,,Au, nekopej mě!"

,,Nebuď citlivka."

S úsměvem se svalil na tu stranu postele, kde strávil celou noc a zeširoka se na mě usmál. Pak se ke mně ještě naklonil a pomalu mi přejel od kolene, přes stehno až mezi nohy. ,,Tak co?" 

Pozorovala jsem, jak si skousl ret, když se mi následně přesunul na břicho a rozmazal mi tam zbytek vláhy. 

,,Tak co?" zopakoval a já několikrát zamrkala, než jsem se střetla s jeho pohledem. ,,Co co?"

,,Co ten večírek dnes večer? Půjdeš?"

Protáhla jsem si lopatky a pak si povzdechla. ,,Bude to velké?"

,,Ne, jen pár přátel ve středně velkém bytě."

Chvíli jsem to zvažovala. 

Pár lidí. Jenom byt. Takže bych z toho mohla vyjít bez úhony, trapasu či otravy alkoholem?

Podvědomě jsem tušila, že na mě Sean bude dohlížet.

,,Jo, proč ne," řekla jsem a cukla sebou, když mě do zad strčila Čikova hlava. ,,Takže ty už si prosazuješ svoje teritorium? Ale to je moje postel."

Sean se zasmál, zato Čiko nepříjemně zasyčel. ,,Aby ses nedivila. Určitě si už osvojil i tvůj gauč."

Otočila jsem se na kocoura, trochu se přikrčila, takže jsem vypadala jako protahující se kočka, a věnovala mu úšklebek. 

,,Zapomeň. Všechno v tomhle bytě je moje," zašeptala jsem a hned nato vyjekla, když mi na holý zadek dopadla Seanova dlaň. ,,Ta pozice... Proč mi tohle děláš?"

Naschvál jsem se ještě víc propnula v zádech a pak na něj nevinně zamrkala. ,,Já si jen povídám s kocourkem."

,,Takhle mi teď budeš říkat?"

Čika tenhle rozhovor evidentně rozčiloval, protože do nás začal strkat svou tlustou hlavičkou a dělal to tak dlouho, až nás oba vytlačil z postele. To ráno jsme skončili u Seana nad ranní kávou a občas nenápadně nakukovali ke mně. Kočičí Parker seděl na posteli dlouhé dvě hodiny a stihl shodit všechny věci z nočního stolku. 

Díkybohu, že mám tablet s ochranou folií.

Věřte nebo ne, když jsem se pak vrátila k sobě, abych poklidila, tvářil se naprosto nezúčastněně. Tak jsem mu k tomu ještě zapnula televizi.