Sladká válka ✔️

5. kapitola

Taktak jsem se vyhnula odpolední spršce, ale vnuklo mi to nápad. Nevím proč, ale už pár let, když začne pršet, mám chuť péct nebo vařit.

,,Rawy?"

,,Jo?"

,,Pamatuješ si ještě na ten skořicový koláč z loňska?"

,,Upeklas?!"

Zasmála jsem se a otevřela okno dokořán, abych do bytu dostala trochu dešťové vůně.

,,Ještě ne, ale potřebovala bych helfnout. Jestli se ti povede nabrat po cestě i Everly, tak ji vezmi s sebou."

,,Dobře, už jedu," řekla a ukončila hovor.

Mám jen dvě nejlepší kamarádky. Everly a Rawenu. Ty dvě jsou prakticky úplně stejné. Seriózní a dospělé. Liším se od těch dvou jako den od noci. Nebo noc ode dne? To je jedno. Podstatné je, že tyhle dvě tu jsou od toho, aby kontrolovaly každý můj čin a krok. A když už jim něco unikne, mají mě tak omotanou kolem prstu, že jim to nakonec sama řeknu. Zkrátka takové moje dvě maminky v nejlepších letech a s minimálním množstvím pomeranče (čti: celulitidy) na zadku. Jsou od sebe odlišné leda tak jako noc... a pozdní noc.

Zamračila jsem se, když mi hodně opožděně došlo, že má Sean podobně zařízený byt jako já. Teda, kromě toho gauče v rohu, čemuž on zřejmě říkal obývák.

Já měla obývák v zadní části svého bytu, velký a opečovávaný. Pak jsem ještě měla prostor vyhrazený pro koupelnu, ale zbytek byl jedna obrovská otevřená místnost, kde se propojovala ložnice s kuchyňským koutem a malou pracovnou v rohu.

Někdo zčistajasna zaklepal.

,,Nikdo není doma!" zakřičela jsem se smíchem, který utichl ve chvíli, kdy jsem zaslechla kopnutí. V rekordním čase jsem přeběhla místnost a otevřela sice krásným, ale pěkně zmoklým slepicím.

,,Žádné kopání do mých dveří v sobotu odpoledne," řekla jsem, když jsem si od nich brala deštníky a rozložila je u botníku, jenž už zažil lepší časy.

,,Pardon, Minie, ale musela jsem kopnout do dveří, protože v horším případě bych nakopla tebe," řekla Rawy a svlékla ze sebe žluté sáčko, které v kontrastu s jejími černými vlasy zářilo jako zvýrazňovač.

,,Po cestě sem jsem Rawy vysvětlila, jak se situace má," objasnila mi Everly a já jen pokrčila rameny. Pak jsem se odebrala zpět do kuchyně a začala připravovat suroviny na skořicovou buchtu.

,,Jak dlouho s ním chceš ještě válčit? Vždyť to je furt něco," zafuněla Rawy a posadila se na barovou židli. ,,Navíc jsem hodná holka, takže ať už dnes plánuješ cokoliv, já proti němu nechci jít."

Ohlédla jsem se na ni přes rameno a věnovala jí načuřený pohled. ,,Já jsem taky hodná holka. Dokonce tak hodná, že mu teď upeču moučník a vy mi s ním pomůžete."

Rawy nadzvedla obočí a podívala se na Everly.

,,Jo, tuhle část jsem ti neřekla. Chce v něm vyvolat pocit, že se snaží o příměří, ale přitom to má být jen součást plánu, jak vyhraje válku."

Víte, jak jsem říkala, že obě jsou ty dospělé? Možná proto mě tolik překvapil úsměv, který se rozčísl po Rawyně tváři. Medové oči jí svítily jako dvě světlušky a tím se jen potvrdilo, že je můj plán geniální.

,,Můžu za to já, sama jsem jí to vnukla a... Počkej! Tobě to přijde v pořádku?"

,,Everly, já nejsem pomstychtivá nebo tak něco. Ani pro válku nejsem. Ale hrát si s chlapem tímhle způsobem? Tak to už jo!" zasmála se Rawy a odebrala se k pultu, aby začala připravovat těsto.

,,Tohle nemůže dopadnout dobře," namítla Everly po chvíli.

,,Ne, asi nemůže," přitakala moje druhá kamarádka, ale těstu se věnovala dál.