Sladká válka ✔️

65. kapitola

Následující měsíc utekl jako voda a my jsme dodělali veškeré drobnosti, které našemu domu dodaly šarm. Byla jsem štěstím bez sebe, opečovávaná svým snoubencem a ani Spodní Minie si nemohla stěžovat, protože o tu pečoval Sean ještě víc než o mě. Ano, největší drahoušek tu byla Malá. Ale jak už jsem řekla, spokojenost nade vše u mě hrála poslední dobou hlavní roli. Jenže v sobotu večer se to pěkně pokazilo, když Sean s otráveným zafuněním položil telefon a oznámil mi, že musí odjet na obchodní cestu.

Proč jsem se rozhodla nejet s ním? Je to úplně jednoduché. V odcestování mi bránily dva důvody. Zaprvé, dovolenou jsem si už vybrala a zadruhé, nemohla jsem tak či tak opustit práci na tři týdny a nechat tu naše dva chlupáče Everly napospas. Navíc jsem měla hrůzu z toho, že by nám je zase poslala soukromým letadlem a odcestovala do Severní Dakoty, Jižní Šarloty nebo Západní Doroty.

.
.
.

,,Já bez tebe tři týdny nevydržím," řekla jsem a několikrát zadupala do podlahy na znamení protestu.

,,Beze mě? Nebo bez sexu?"

,,Bez obojího přece! Protože bez tebe sex mít nemůžu," řekla jsem nabručeně a on si mě přitáhl do náruče.

,,Bude se mi strašně stýskat, zlato, ale na svou práci se vykašlat nemůžu," zašeptal a ukazováčkem mi nadzvedl bradu. ,,A nečuř se. Když špulíš pusu, tak mi tvrdne."

Schválně jsem ji našpulila ještě víc a zaryla mu nehty do boků. ,,Tak to bychom před tvým odletem mohli stihnout ještě jednu rychlovku."

**

Sledovala jsem, jak letadlo vzlétá do vzduchu. A třebaže mi to přišlo do jisté míry hloupé, rozbrečela jsem se.

Tři týdny bez Seanova šarmu a jeho paličky? To je skutečně situace k slzám. 

Po cestě jsem to všechno vylíčila holkám a ty byly u domu ještě dřív, než mě k němu dovezl taxík.

,,Tak dobře, kámoško, ráda bych ujasnila základní pravidla."

,,Cože?"

,,Sean odjel, takže jsi tu teď bez dozoru a my tě budeme muset hlídat."

Zakoulela jsem očima a obešla je, abych mohla odemknout.

,,Bezva," zabrblala jsem a Rawy mě kopla do zadku. ,,Já to slyšela!"

,,A já zase cítila!" zasyčela jsem na ni a vpadla do provoněného domu. ,,Chtěla jsem vám nabídnout přespávání, abych tu nebyla osamocená, ale asi to ještě zvážím."

Obě se zasmály a pak mi padly kolem krku.

,,To bychom byly rády," řekly současně a já si je se smíchem přimáčkla ještě víc k sobě. Strhla jsem tím pohybem Everly kabelku z ramene a její obsah se vysypal na podlahu.

,,Vidíš, co děláš?" vykřikla jsem a pořád se smála jako pominutá. Sama jsem nechápala, co je na tom tak vtipného a vlastně jsem ani nevěděla, čemu se směju. Všechny tři jsme si rychle klekly na studenou podlahu a začaly vše vracet zpátky do kabelky, když se mi najednou pod ruce dostala modrá krabička, ve které byly čtyři pečlivě seřazené tampóny. Zhoupl se mi žaludek v neblahé předtuše.

,,Musím čůrat," pípla jsem a rozběhla se do koupelny.

**

,,Žádná krev," zašeptala jsem tragicky a Čiko, který mi v koupelně asistoval, na mě vrhl nevěřícný pohled. Očividně se divil, proč se tvářím tak ztraceně jen proto, že v míse není červená.

,,To bys nepochopil!" vyštěkla jsem na něj a on uraženě odkráčel do protějšího rohu, kde stála sprcha. S povzdechem jsem si složila hlavu do dlaní a znovu si přepočítávala dny. Ať jsem počítala, kolikrát jsem chtěla, výsledek byl pořád stejný. 

Mám to mít už pět dní, takže bych už teoreticky měla končit. 

Problém byl v tom, že jsem ještě ani nezačala. Sice jsem se mohla utěšovat nepravidelností cyklu, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem cítila, že tentokrát to s tím nemá co dělat. Celá rozklepaná jsem si natáhla legíny a opláchla ruce ledovou vodou. Pak jsem se opřela o kraj umyvadla a znovu se podívala na Čika. ,,Myslíš, že se mohlo něco pokazit?"

Kocourek se na mě dlouho díval a pak zabořil zadek do kočičího záchůdku a dal mi tím jasně najevo, co si o téhle situaci myslí. 

,,Jak ti to může být jedno? Tohle je průšvih!" rozkřičela jsem se a na tváře mi dopadly slzy vzteku.

,,Co je průšvih?" ozvala se Everly z kuchyně a Rawy se k ní přidala s jejím: ,,Jo, co je průšvih?"

S hlubokým nádechem jsem se odrazila dlaněmi od umyvadla a pomalu odkráčela až ke kuchyňskému pultu, kde jsem se usadila na tmavou vyvýšenou židli. Obě dámy měly zabořené nosy v dietních jogurtech a vrhaly na mě tázavé pohledy. Skousla jsem si ret a zadívala se na své ploché břicho. Když jsem se pak pohledem vrátila ke svým kamarádkám, zíraly na mě s pusou dokořán. ,,Nemáte někdo provaz? Hodně pevný a se smyčkou na konci?"

KONEC PRVNÍ ČÁSTI