Sladká válka ✔️

2. kapitola

Několik minut jsem jen ztuhle stála a naslouchala. A najednou, než jsem stihla jakkoliv zareagovat, se ozvalo zběsilé klepání na dveře.

Zaběhla jsem k botníku, abych za něj schovala kocoura a pak jako správná herečka zakřičela: ,,Zklidněte se! Vždyť už letím!" a několikrát jsem zadupala na místě, abych mu vsugerovala, že ještě nestojím přímo za dveřmi. Hned nato jsem se zhluboka nadechla a otevřela. ,,Ano?"

Místo pozdravu mi před očima zahoupal mojí kabelkou.

Kruci! Taky mi mohlo dojít, že jsem u něj nechala kabelku! Jak je možné, že já jelito si takové věci vůbec neuvědomuju?

,,Já vám kabelku, vy mně Čika."

Jmenovaný se mi otřel o nohy a já zrudla. Vzala jsem si od něj kabelku, kterou jsem mrskla na zem a ustoupila jeho mazlíčkovi z cesty.

,,Domů, pane," zavrčel Sean na kocoura a ten se na mě ještě jednou otočil. Pak už moudře zmizel a já čelila Seanovi sama. Ne že by mě ten jeho Čiko doteď nějak chránil. Spíš mě jen obral o toast a klidné ráno.

,,Promiňte a děkuji," řekla jsem a chystala se zavřít dveře. Seanova pohotová dlaň však vyletěla vpřed a znemožnila mi tak před ním zbaběle utéct. Pohledem jsem spočinula na jeho paži. Pod látkou černé košile se mu rýsovaly svaly a já si bezděky nahlas povzdechla.

,,Ještě jedna věc," poznamenal podrážděně a pokynul mi, abych ho následovala do jeho bytu. Zamrzla jsem na místě a přemýšlela, jestli nemám zavolat policii. Bohužel by měl to ráno proti mně spoustu argumentů.

,,Netrefíte ke mně? To bych se po dnešní noci divil!"

Znovu jsem si povzdechla a už podruhé vlezla do jeho bytu. Stál před tou velkou postelí a s napjatým výrazem ukazoval na zmuchlané prostěradlo. ,,Ustlat."

Nevěřícně jsem nadzvedla obočí. ,,Omluvila jsem se! Byla jsem na mol a spletla si byt! Jestli tomuhle chcete do příště zabránit, zamykejte si dveře!"

,,Oh, beru na vědomí. A teď," luskl směrem k posteli. ,,ustlat!"

Celou osou těla jsem se natočila jeho směrem a neohroženě se mu podívala do očí. Byla jsem fakticky naštvaná. ,,Nebo co?"

,,Ustlat!"

,,Ne!"

,,Ten váš postoj a výraz," zavrtěl hlavou a jeho úšklebek ve mně probouzel nutkání začít křičet. ,,Tak já vám to řeknu takhle. Buď teď po sobě ustelete postel, nebo si přede mnou kleknete a odčiníte si to tak."

Měla jsem chuť zadusit ho vlastním kocourem, jenže tohle jsem mu nemohla darovat tak snadno.

I když...

Vší silou jsem se rozmáchla a vlepila mu poctivou facku.

,,Hajzle jeden nadrže... Ach, dobrý den, paní Patrakisová."

Sousedka, která měla byt nade mnou, valila oči tak, že jí div nevypadly z důlků.

,,Dobrý den," zaskřehotala a s holí v ruce se ode mě začala pomalu vzdalovat. Sama pro sebe jsem si zavrtěla hlavou a zamkla za sebou dveře na tři západy.

Rázným krokem jsem pak došla k naší společné zdi a zuřivě na ni zabouchala. ,,Jste normální úchylák!"

,,To vy spíte v mé posteli a kradete mi kocoura!"