Sladká válka ✔️

15. kapitola

Nevím, kdo mě za co trestal. Původně jsem měla být v práci jen do čtyř, ale nakonec jsem tam tvrdla až do půl šesté, protože se vyskytly problémy s klientelou.

,,Miluj svou práci, miluj svou práci, miluj svou zatracenou práci!" mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem dokončovala nový návrh na rekonstrukci koupelny pro jednoho osmdesátiletého zazobance, který mě za každý můj nápad jenom prudil.

,,Je to součástí tvé práce, je to součástí tvé práce, je to součástí tvé... Everly!"

Já jsem se vám ještě nezmínila? S Everly pracujeme pod jednou střechou. Ano, přesně tak, kamarádky se snesou i v práci. I když, jak se to vezme...

,,Kde je návrh pro pana Lewboda?"

Everly semkla rty do úzké linky. ,,Před půl hodinou jsem ho našla v zasedačce a byla na něm rozpuštěná zmrzlina."

,,Cože?! Vždyť mu ho máme předložit už pozítří!"

,,Uklidni se, zrovna jsem začala pracovat na novém," řekla s rukama nad hlavou a povzdechla si. ,,Asi se tu chvíli zdržím."

,,Jo, ale já už toho mám dneska dost!"

,,Ále," řekla s úsměvem a posadila se na kraj mého stolu. ,,Tak copak provedl?"

V rychlosti a tichosti jsem Everly vylíčila včerejší večer a dnešní ráno.

,,Proč ses mu nepodívala pod trenky?"

Ztuhla jsem. ,,To jsi zešílela?"

,,No co? Říkalas, že byl v limbu. Měla jsi toho využít!"

Nadzvedla jsem na ni obočí a skousla si spodní ret, abych se nerozesmála. ,,No já tě nepoznávám... Takže už jsi na mé straně?"

,,Já nejsem na ničí straně."

,,Proč?"

,,Protože se v tom už trochu ztrácím. Chceš se mu nějak pomstít, jenom s ním válčit... nebo se s ním prostě vyspat?"

Ehm.

,,Takže vyspat," hádala Everly a já po ní hodila obyčejnou tužku. 

,,Au! Ty jsi fakt děsná! Pravda bolí, co?"

,,Já žádný plán nemám, jasný?"

Zasmála se. ,,A odkdy?"

,,Odteď," řekla jsem a dětinsky na ni vyplázla jazyk.

,,Jak myslíš. A už jdeš domů?"

,,Jo, už půjdu. Mám v plánu-" 

Sakra.

Everly mi věnovala triumfální úsměv. ,,Tak ty máš plán?"

,,Přestaň! Nebo tě z toho stolu shodím!" zavrčela jsem a hodila si kabelku přes rameno. Pak jsem vyšla z kanceláře a snažila se zdržet jakýchkoliv dalších komentářů.

**

Do svého bytu jsem vkročila jen proto, abych pověsila kabelku na věšák a pak... A PAK...!

Ťuk, ťuk, ťuk. Ťuky, ťu-

Sean mi otevřel s rozcuchanými vlasy, byl jen v teplácích a o jeho kruzích pod očima by se dala napsat kniha. Přesto byl ten hajzlík k sežrání. 

,,Ano?"

,,Nazdar," řekla jsem s úšklebkem a ukázala za sebe. ,,Následuj mě, Parkere."

Vrátila jsem se zpátky do svého bytu a chvíli čekala. ,,Netrefíš snad? To bych se po dnešní noci divila!"

Něco takového mi řekl v sobotu ráno, ne? 

Tohle si vychutnám!

Přiloudal se se svěšenou hlavou jako provinilý pes a zastavil se u mé postele, ke které jsem ho dotlačila. 

,,Tak co je?"

S úsměvem jsem ukázala na povlečení. ,,Ustlat."

,,No jasně," uchechtl se a obrátil se zase ke dveřím, aby odešel. Pohlédla jsem na jeho zadek, který v těch šedých teplácích vypadal naprosto božsky. Navíc jsem měla dojem, že je naostro.

Na to zapomeň, pomyslela jsem si a vší silou vymrštila koleno dopředu, takže jsem ho do toho božího zadku pořádně nakopla. A možná jsem trefila i vánoční kouličky, protože...

,,Au, zbláznila ses, ženská?!"

,,Ustel tu zatracenou postel!"

,,Nebo co?" nadzvedl obočí.

,,Nebo nic! Ustel ji!" Najednou jsem stála až příliš blízko u něj. Prakticky jsem mu prskala do obličeje a on se začal svými modrými pomněnkami propalovat do mých nudných šedých očí. Úplně jsem cítila to elektrické proudění mezi námi. Přitahovalo nás k sobě a já na chvíli zapomněla, že ho v podstatě nemám ráda.

Přistoupil ke mně ještě o trochu blíž a........ pak mě obešel a ustlal mi postel.

Heh?