Sladká válka ✔️

24. kapitola

Mňáu!

,,Přestaň."

Mňáu!

,,Čiko, neolizuj mě!"

,,To není Čiko," zavrněl smyslný hlas a já prudce otevřela oči. Sean byl obličejem natisknutý na mé holé břicho a kroužil mi jazykem v pupíku.

,,Já chci spát," zakňučela jsem, ale on se jen usmál a posunul se ještě níž. ,,Při tomhle budeš spát těžko." 

Chtěla jsem si ho přitáhnout k polibku, jenže jeho jazyk se začal věnovat jiné partii.

Vyjekla jsem, prohnula se v zádech a popadla Seana za vlhké vlasy. 

On už byl ve sprše, pomyslela jsem si a v další vteřině měla v hlavě úplně prázdno. Soustředila jsem se jen na ten mocný bod mezi mými stehny a na Seanův divoký jazyk.

,,Oh..."

,,Ty jsi tak slaďoučká," zašeptal a já otevřela oči, abych se střetla s jeho pohledem. Rty měl lesklé od mého vzrušení a jeho oči se do mě propalovaly.

,,Dívej se," přikázal a s očima stále dokořán se ke mně znovu přisál. Snažila jsem se, vážně snažila, ale stejně mi nakonec přepadla hlava dozadu. Když jsem chvíli nato explodovala, vyletěly mi nohy daleko od sebe. Sean mě dál dráždil, jenže můj klitoris byl najednou až moc citlivý, takže jsem stiskla kolena k sobě a ne zrovna citlivě praštila Seana do hlavy.

BUM!

,,Minie, ty jsi mě shodila z gauče," postěžoval si a já jsem se namáhavě přehoupla přes okraj. ,,Promiň, promiň, pro pro pro pro promiň!"

,,Ty kráso, au! Tohle ti jen tak neodpustím!" Ležel mezi gaučem a stolem. Když viděl, kam mu zírám, zakřenil se a přejel si sevřenou dlaní od kořenu až k žaludu.

,,Posluž si... Prosím," vydechl a stále se držel v dlani.

Nadzvedla jsem obočí a nahnula se ještě víc přes okraj gauče, takže jsem samozřejmě uklouzla a skončila na něm.

,,Ochutnej mě. Jsem tak tvrdej, že mě to až bolí."

Vyvalila jsem oči. ,,To se nesmí stát!"

S úsměvem zavrtěl hlavou a chytil mě za vlasy, aby mi je podržel v culíku. 

,,Ne, nesmí," přitakal a mírně mě za ně zatahal. Opatrně jsem ho pojala do úst a tam, kam mé rty už nedosáhly, jsem ho masírovala dlaní.

,,Bůh ti žehnej, sousedko, máš pusu jako vysavač."

Tlumeně jsem se zasmála a pokračovala, dokud si mě nepřitáhl k sobě nahoru. Ve vteřině byl ve mně a začal s vervou přirážet. Jeden by řekl, že už nás to muselo nudit. Omyl.

**

S úsměvem jsem na něj padla a s husí kůží se soustředila na to, jak mi cucá ušní lalůček.

,,Mám hlad," zašeptal najednou a já ho štípla do brady.

,,Tak pojď, uděláme lívance," řekla jsem a zvedla se z podlahy. Sean mě okamžitě následoval. ,,Čiko, pojď na lívance!"

,,Co to na tom parapetu dělá?"

,,On má menší slabost pro holuby."

,,Aha..."

Takže jsme strávili ráno pěkně ve dvou za doprovodu vytrvalého mňoukání. Vyšlo najevo, že si kocourek jen vyhlédl čokoládovou tyčinku a přisedl ji, aby dal jasně najevo, že je odteď jeho majetkem. Jen to věčné mňoukání jsem nepochopila. A když pak Sean prohlásil, že kocouři občas mňoukají, skončil mu jeden lívanec přímo na hlavě.