White Wolf {teen wolf cz}

3.Chapter

V minulém díle: "Kath, neboj. Možná jenom utekl z Eichen House nějaký psychopat, nemusí to hned být něco nadpřirozeného." Chabě se usmála a dala mi ruku na rameno. Věděla, že to není pravda. Opětovala jsem jí úsměv. Byl stejně, tak chabý jako její. Zmáčkla mi rameno a ruce dala na volant. Nastartovala a za zády jsme měly světla policejních aut, která pořád stála na místě činu.

- - - - -

"Ráno se prý pro tebe staví Allison." řekla Lydia, když jsem stála u otevřených dveří jejího auta, když jsem vystupovala.

"Jojo." Usmála jsem se. Zbytek cesty jsme o té mrtvole co jsme našly ani nepromluvily. Vlastně jsme nemluvily o ničem. Dneska toho bylo moc a je lepší, když už se v tom pro dnešek pitvat nebudeme.

"Tak pa." Krátce mi zamávala a usmála se. Mávnutí i úsměv jsem jí opětovala a zabouchla dveře. Jak doklaply hned se rozjela. Přes krátkou dlážděnou cestičku jsem z chodníku došla před naše domovní dveře. Jakmile jsem zapadla dovnitř obklopilo mě doslovné teplo domova a vůně kafe. Bože, to by mi teďka celkem koplo.

"Jedno karamelové latté." Vrazil mi hyperaktivně do ruky Stiles velký a bílý kelímek s tou lahodnou tekutinou.

"Jsi můj zachránce." Vydechla jsem a hned jsem se napila. Pyšně se usmál a šel zpátky do kuchyně odkud se vynořil. Někdy bych ho nejradši uškrtila, ale dneska už na to nemám sílu. V kuchyni byl Scott, Stiles a Isaac. Na kuchyňském stole byli rozházené papíry a každý z nich dřímal v ruce stejný kelímek s kávou jako já.

"Co děláte ?" Koukala jsem na hromadu papíru v kterých byl totální chaos a přitom si usrkla své kávy.

"Přivezl jsem nějaké záznamy ze stanice a snažíme se zjistit, kdo by mohl být za tou vraždou." Jako první promluvil Scott a snažil se v těch papírech vyznat stejně jako já. Stiles klepal tužkou v rytmu do stolu a to zjevně Isaaca dost znervózňovalo. 

"Isaacu budeš taky na večeři ?" Snažila jsem se odpoutat jeho pozornost od tužky, aby nevybouchl jako jednou ve škole. Je tak trochu natlakovaná bomba a když je vlkodlak, má to u něj ještě větší intenzitu. Rychle odtrhl od Stilesovi ruky pohled.

"Ne ne. Jdu k Derekovi." Dal mi jeden z jeho chladných úsměvů. Přikývla jsem. Když jsem viděla nervózního Stilese, který se snaží na něco přijít a ještě nervóznějšího Scotta, radši jsem šla nahoru. Můj pokoj byl na konci chodby hned vedle Scottova. Bylo to takové moje útočiště a za nic bych ho nevyměnila. Uprostřed pokoje při zdi byla prostorná postel s bílým povlečením a spousty polštářků se vzory růží. Stěny byly natřeny na bílou a tak vynikla dřevěná podlaha ze smrkového dřeva. Naproti postely bylo větší okno a podél něj visely až na zem smetanové závěsy. Před oknem bylo místo na sezenís polštářky. Prý to okno takhle upravil táta než od nás odešel, když jsme byli se Scottem malý, protože věděl jak ráda se večer chodím koukat na noční oblohu. Do teď jsem mu za to vděčná. Nábytek byl smetanové barvy stejně tak jako závěsy. Nesměla chybět prostorná skříň, toaletní stolek a pár poliček s knížkami nad postelí. Nejraději jsem, ale měla stěnu, kde byl psací stůl s notebookem. Nad ním bylo rozesetou spousty rámečků s černobílými fotografiemi. Na jedné, té největší, jsem byla já a Scott jak objímáme mámu. Pak další na ní jsem byla já s Lydií a Allison, jak si zkoušíme šaty u Lydie doma na školní ples. Vedle ní je fotka, kde jsem celá naštvaná a špinavá od oleje vedle Stilesova Jeepu, to bylo když chtěl Stiles něco u Jeepu podržet a když bouchnul do jedné z hadiček pod kapotou, vystříkl na mě ojel. Kluci dostali hrozný záchvat smíchu a Scott to vyfotil. Na další jsem v obětí Allison a obě máme květinové věnečky na hlavě. Na té poslední -mé nejoblíbenější- jsme všichni, včetně Isaaca a Dereka. Je to asi jediný moment, kdy se Derek usmívá. Ani už nevím jak vznikla, ale bylo to nedávno. Pod tím je malým písmem "Ve smečce je síla." 

Jen tak jsem tam stála a pohledem přejížděla všechny fotografie. To všechno co jsme už prožili -nadpřirozeného i lidského- nás spojuje a teď když se do Beacon Hills vrací opět něco nedobrého, mám strach aby se díky tomu naše parta jednou nerozpadla. Povzdechla jsem si a přešla ke skříni, kde jsem si vzala legíny a volné tričko. Tašku ještě se školními věcmi jsem položila na postel a šla se do koupelny převléct. Lehla jsem si na postel a přemítala si co se dneska stalo. Lydia. Křik. Mrtvola na opuštěném statku. Strach. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se na to nemyslet. Můj pokoj osvítilo světlo přijíždějícího auta na naší příjezdovou cestu. Rychle jsem vstala a běžela se kouknout k oknu. Sheriff Stilinski přijel ve svém služebním autě a od spolujezdce vystoupila mamka. Zapoměla jsem na tu večeři. V tom od nás odcházel Isaac a letmo se pozdravil s mámou a sheriffem. Najednou se znovu otočil a koukal ke mě do okna. Zamával mi a já jemu. Jasně, jeho vlkodlačí intuice, nebo jak tomu říkají. 

Seběhla jsem schody a šla do kuchyně. Tam už Stiles a Scott jako u vytržení sklízeli ze stolu ty papíry.

"Jsme tady !" Volala od dveří máma.

"Ahoj !" Houkli jsme sborově nazpět.

"Ahoj děcka. Stilesi zaparkuj si příště jeep nějak inteligentněji, jinak ti nasolím pokutu." Zašklebil se sheriff.

"Ale jsi můj táta !" Obořil se Stiles. "Nemůžeš mi dát jen tak pokutu. Nějaká policejní protekce ne ?"

"Ne." Mrkl na něj a sedl si ke stolu. Stiles zabručel a s otráveným funěním si šel přeparkovat jeep.

"Mamí mi nějak nestačili zajet na nákup." podrbala jsem se provinile na zátylku a koukla spiklenecky na Scotta.

"Bylo mi to jasný. Objednala jsem pizzu." Usmála se.

"Já sním po dnešku cokoliv." Zasmál se sheriff. "A ještě jednou děkuji za dnešní večeři Melisso." Usmál se na mamku. Za chvilku tu byl poslíček a i když Stiles pořád nešel, dali jsme se do jídla. Za chvilku přišel i Stiles a pustil se do pizzy stejně hladově jako my. Asi za hodinu Stiles se sheriffem jeli domů a já pomáhala mámě mýt nádobí.

"Slyšela jsem o té mrtvole co jste s Lydií našli." Starostlivě se zamračila, když jsem jí podávala umytý talíř.

"Jo."Svraštila jsem čelo. "Její banshee já se zase ukázalo. Bylo to nechutný. Jako to tělo, né Lydia." Uchechtla jsem se nad tím jak to vyznělo.

"Už jste na něco přišli ?" Dala talíř mezi ostatní do kredence. 

"Ne, teda aspoň kluci nic neříkali." Opřela jsem se zády o kuchyňskou linku.

- - - -

Ahoj všichni :)

Další díl je na světě a mám teď tolik nápadů na psaní, že ani nebudu díly stačit vydávat, takže se máte na co těšit :)

Jinak v mediích máte okno o Katherine v pokoji :)

xxx Katherine