White Wolf {teen wolf cz}

28. Chapter

V minulém díle:"Už je to dobrý." Šeptal Stiles a hladil mě po temeni. Hlavu jsem zabořila do jeho vlhké, kostkované košile a slzy se spustily na novo.

- - - - - -

Když jsem se konečně vzpamatovala a přestala brečet, odtáhla jsem se od Stilese. Rukávem jsem si utírala slzy a možná i rozmazanou řasenku. Popotáhla jsem a společně jsem se na sebe, něco jako usmáli.

"Krvácíš !" Vytřeštila jsem oči na jeho nohavici, která byla čím dál tím víc od krve, než když jsem po poprvé viděla. Byla doslova jako namočená v krvi.

"Přežiju to." Vyhnul se mému pohledu a ruce si otíral o kalhoty.

Několikrát se mi Stiles svěřil za zády Scotta, protože věděl jak se mu to bude snažit Scott pořád rozmlouval, že si připadá pro smečku nepotřebný. Že je obyčejný člověk s průměrnými schopnostmi. V tomhle byli a jsme na stejné lodi a přesto s ním musím nesouhlasit. Má velké srdce. Pro nás všechny. I obyčejný člověk dokáže velké činy a sarkastický Stiles je toho příkladem. Vím jak je těžké to všechno okolo psychicky zvládat, a on to zvládal. Nebo to aspoň dobře maskoval.

"Musíme dostat z řetězů Scotta, než přijde Kali." Rychle jsem přikývla a popoběhli ke Scottovi. Nesmí mít velkou otravu. Jen to ne. Prosím. Pohled na něj byl hrozný a nemusela jste být jeho sestra, aby vám to trhalo srdce. Odhalená místa kůže v roztrhaném tričku, kde byl Oměj, byla zarudlá. Spíš jako kdyby tam měl žhavé uhlíky. Všechen Oměj jsem naházeli na Deucaliona. To by ho mělo ještě chvilku udržet omráčeného. Jak byla ta ďábelská rostlinka v dostatečné vzdálenosti od Scottova těla, se pomalinku začal probouzet. Díky, bohu. Pořád byl v okovech, ale ty by jsme se Stilesem přetrhnout sami nedokázali.

"Scotte, slyšíš mě ?" Vyhrkla jsem na něj a položila mu obě ledové ruce na tvář. Zarývala jsem do jeho unavených očí ty svoje.

"Katherine." Zašeptal a jeho víčka zase klesly dolů.

"Scotte, poslouchej. Musíš se vzbudit a nabrat všechnu sílu." Cítila jsem za mými zády Stilese a jeho soustředěný tón hlasu. Takový měl vždycky, když chtěl někoho k něčemu přimět. Nad námi byli slyšet kroky a následovné našlapování po železných schodech. Kali se vracela."Jsi Beta. Silná Beta a jestli se neprobereš a nevytrhneš ze zdi ty posraný řetězy, tak ti zaručuji, že tě udusím Omějem a lacrossové míčky ti narvu do tvojí vlčí prdele !" Snažil se neřvat a prudce gestikuloval jednou rukou. Kdyby nebylo tehlech okolností, tak bych se i zasmála.

Scott pomalu zvedl skloněnou hlavu. Pomalu nám začal ukazovat jeho zlatavé oči a odhodlaný úšklebek.

"To je můj kluk." Zašeptal Stiles.

Liam ! Problesklo mi hlavou a začala jsem si v duchu nadávat, že jsem na něj úplně zapomněla. Hned jsem se otočila tím směrem kde ležet a Stiles zase přistoupil blíž k Scottovi. Klekla jsem si vedle Liam a vzala ho za ruku. Pro vlkodlaka rána do hlavy není nic nezvládnutelného, tak proč se sakra pořád neprobouzí ?!

"Liame." Mačkala jsem mu ruku a druhou položila na rameno. Nic. Za mnou se ozvalo praskání a padání omítky, které přerušovalo chrastění okovů. Letmo jsem se podívala za sebe a viděla že Scott se úspěšně vyprostil sám. Aspoň, že někdo má rychlou regeneraci.

"Musíme vypadnout !"

"Liame, dělej ! No tak." Cedila jsem nervózně skrze zuby. Srdce mi zase začalo bušit jako o závod. To jak jsme pospíchali a Liam pořád nehybně ležel na studené zemi jen po jednom bouchnutí, mě teda rozhodně neuklidňovalo a můj tep spíš ještě rapidně zhoršovalo.