White Wolf {teen wolf cz}

20.Chapter

V minulém díle: "Jak jsem si mohla myslet, že jsi dnes zůstal doma, Stilesi." povzdechla si a zakroutila bezmocně hlavou. Nechala jsem všechny tři dole a mířila si to rovnou do svého pokojíku. Chtěla jsem mít před úplněk, který bude za pár hodin, aspoň chvilku klid a být sama. Prudce jsem otevřela dveře a hned se mi naskytl pohled na nevítaného hosta.

- - - - - -

Udiveně jsem zůstala stát ve dveřích. Za mou postelí u psacího stolu, stál jakýsi stín a zaujatě si prohlížel fotografie na stěně. Hned mi problesklo hlavou, že je to Deucalion, ale tenhle byl tak o hlavu menší a o něco málo vyšší než já. Pomalu se otočil a když mě viděl jako by do něj vjela elektřina.

"Katherine ! Moc se omlouvám. Já jsem na tebe nechtěl takhle vyjet. To všechno dělá ten úplněk ! A taky Brett, prostě.... Promiň." Přiběhl ke mě Liam a spustil, tak rychle, že jsem měla co dělat, aby to všechno co říká, vůbec postřehla.

"Liame, klid. Vím, že to není tvoje chyba." Pousmála jsem se a obešla ho.

"A-Ale proč jsi utekla ?" Zase mi připomínal zmatené štěně.

"Bála jsem se, to ano. Ale nebyla jsem naštvaná. V tomhle nejsem nová." I když ve skutečnosti jsem měla co dělat s tím abych se na něj nenaštvala, ale pořád jsem si připomínala, že to není jeho chyba. Položila jsem si školní tašku na židli u psacího stolu a obrátila se zpět na něj. Sedl si na kraj mé postele, ale hned po něm sklouzl dolů na zem a nohy si skrčil blíž k sobě, aby si o něj mohl opřít lokty.

"Nechci, aby se mě někdo bál. Aby se mě bál, protože jsem zvíře." Vjel si rukou do vlasů a snažil se ve tváři potlačit vztek a smutek.

"Liame, ostatní to nevědí." Otevřela jsem okno, protože tu bylo pěkně vydýcháno. Studený vzduch, hned prolétnul pokojem až jsem se oklepala.

"Ale co, když mi prostě zase rupne v bedně a proměním se na tréninku, nebo prostě před lidma ?" Vyjekl zoufale. Upřímně, bylo mi ho líto. Sice jsem nikdy nic takového nezažila, ale po tom všem si dokážu živě představit jak se cítí. Bylo to něco podobného, jako strach o to co si o vás ostatní budou myslet, akorát tohle byla ta víc nebezpečnější a zvířecí verze.

"Hele od toho je tu Scott, my všichni a taky Derek."

"Dereka, už nikdy víc!" Hned protestoval. Začala jsem se smát. Liam se s úsměvem na mě podíval a hned zase pohled odvrátil. Zhluboka se nadechl a koukal před sebe do prázdna. Přišla jsem k němu a sedla si na zem vedle něho. V pokoji bylo hrobové ticho a jen tlumeně k nám doléhal rozhovor Scotta a Stilese z přízemí. Nevím proč mi najednou záleželo, aby Liam přišel na jiné myšlenky a neutápěl se negativně v tom všem co se týče jeho vlkodlačího já a dnešního úplňku, který bude za pár hodin. Proč mi teď záleželo na Liamovi Dunbarovi, vůči kterému jsem měla ještě před pár dny takovou averzi ? Nevím jestli za to mohlo naše pouto kotvy, ale pomalu a jistě nenávist odstupovala den za dnem.

"Jo." Protla jsem ticho.

"Co?" Svraštil obočí.

"Dneska ve škole jsi se mě zeptal jestli nezakopeme válečnou sekeru a má odpověď je ano." Na tváři se mu v tu ránu objevil spokojený úsměv. Aspoň na chvilku bude myslet na něco jiného.

"Já to věděl." Jemně do mě drcl ramene. Trochu jsem se díky tomu nahnula na stranu, ale s úsměvem mu to oplatila.

"Nějak moc sebejistoty, ne ?" Uchechtla jsem se. Po chvilce jsem se oklepala zimou a uvědomila si, že jsem otevřela okno. Byla jsem moc lína na to abych vstala a šla ho zavřít. Jelikož Liam seděl hned vedle mě, všiml si toho a začal si sundavat svou vínovou mikinu. Hodil mi jí přes ramena.

"Jsme u mě v pokoji, mám tady tucet svých mikin, Liame." Uchechtla jsem se a začala si jí zase sundavat. Hned mi ji nasadil zpátky.

"Hele nekaž mi, když se snažím být gentleman."

"To je jedna z tvých dalších tváří, které ve škole neukazuješ ?" Pousmála jsem se. Tiše se uchechtl a podíval se na mě.

"Jak to myslíš ?" Podle jeho výrazu mi bylo jasné, že moc dobře ví jak to myslím.

"Nevím, prostě mi přijdeš, že když jsi mimo školu chováš se trochu jinak. Nejsi takový namachrovaný debil."

"To fakt potěší, když se dozvíš, že si o tobě někdo myslí, že jsi namachrovaný debil." usmál se ironicky. "Ne,ale.... Vím co tím myslíš. Nemůžu si pomoct. Nechci ukázat, že jsem nějak slabý a neschopný. Otčím říká, že jsem nula co nikdy nic nedokáže, proto chci ukázat ostatním, že jsem dobrý v lacrossu a tak." Nečekala jsem, že se tohle promění v hlubší konverzaci a vůbec jsem nečekala, že se Liam takhle rozpovídá.

Tak takhle to je... Má prostě blok, díky jeho nevlastnímu otci. Připomněl mi tím trochu Isaaca. Vyčítala jsem si, že jsem dřív neodhadla jaký je a hned ho zadívala. Vlastně, teď když to všechno vím a podívám se na některé situace zpět, je fajn kluk.

Na to co mi právě řekl jsem nijak nereagovala. Ne že bych nevěděla co říct, ale někdy je lepší když mlčíte. Jenom jsem přikývla a smutně se na něj usmála. Přitáhla jsem si blíž k sobě jeho mikinu a zacítila tím jeho vůni.

"Katherine, už se stmívá, takže jedu pro Lia- tak teda už nemusím." Napochodoval rázně do pokoje Scott a překvapeně se na nás díval. Rychle jsem se zvedla a hned po mně i Liam.

"Liam přišel o něco dřív. Ještě jsme probírali věci do školy." Nervózně jsem si třela ruce o džíny na stehnech. Scott nemusel vědět o čem jsme si tady povídali. Navíc by ještě věděl jak se dneska Liam ve škole neudržel. Snažila jsem se nějakým způsobem korigovat tep srdce, kdyby si to Scott náhodou ověřoval.

"Dobře." Ale stejně mi neuniklo jak si Liama nedůvěřivě změřil pohledem. Tak ještě Scott ode mě bude odhánět všechny bytosti klučičího pohlaví, on nestačí už Stiles.

"Pohněte sebou, úplněk už vyšel na obzor." Vynořil se za Scottovými zády Stiles.

"Tak jdeme." Práskl k sobě ruce prudce a moc akčně Scott. "Liame necítíš ještě nic ?" Podíval se na Liama, který by už značně nervózní.

"Pomalu jo." V očích mu probleskla zlatavě žlutá, což nás všechny dalo do pohybu. Seběhli jsme schody a dole jsem se stavila v malém kumbále, pro sportovní tašku, kde byli řetězy a pouta. Nemotorně jsem s ní šla k vchodovým dveřím. Stiles mi jí vytrhl z ruky a utíkal s ní do Jeepu. Hodil jí na zadní sedadla a sedl si rovnou za volant.

"Ty zůstaneš, radši doma." Chytl mě za ramena Scott. Už jsem se nadechovala na protest, ale předeběhl mě Stiles.

"Nedohadujte se a radši sebou hoďte, nebo se nám tady Dunbar utrhne z vodítko a to dost brzo." Houkl z jeepu Stiles a hlavou kývl na Liam jdoucího k němu. Ruce měl křečovitě zatnuté v pěst a ramena se mu prudce zvedaly pod náporem rychlých nádechů a výdechů. A hádejte co ? Jela jsem taky.

Jeep zastavil před železným řetězem s výstražnou cedulkou "Beacon Hillská rezervace. Zákaz vstupu." Hned za železnou páskou se tyčil prázdný les, který z malé části teď osvětlovaly reflektory jeepu. Jak motor ztichl všichni jsme vyšli z auta a zamířily hluboko do lesa. Když Scott poutal Liama k velkému javoru, tak už měl drápy a žluté oči mu rychle tikaly po okolí. Stiles na něj svítil baterkou a já celá nejistá sledovala co se bude dít dál, stála vedle něho. Podívala jsem se nad sebe a mezi stromy přímo nad námi se majestátně tyčil úplněk.

- - - - - - - -

Ahoj všichni ! :)

Tak dneska byl díl spíš o deep rozhovoru s Liamem a Kath :D Tak co, splnila jsem vaše očekávání ? :D A chci se váš ještě zeptat, kdyby se někdo měl v příštích dílech objevit (myšleno jako nový), koho by jste chtěli ?

Jinak máme za sebou první 2 dny školy a už chci zase prázdniny :D Ještě že už jsme v devítce :D Jinak taky se nám neúprosně blíží Halloween a já se nemůžu dočkat :3 Půjdu za Zombie a už mi dokonce přišli i bílé kontaktní čočky, takže to bude mazec :D za co půjdete vy ? Teda jestli vůbec půjdete :D

Love you guys

xxx Katherine