White Wolf {teen wolf cz}

33. Chapter

V minulém díle: "Vyděsil jsi mě málem k smrti !" Vyjekla jsem tlumeně, hned jak jsem se od něj odtrhla.

"Ale jenom málem. Musel jsem tě nějak umlčit." Nevinné pokrčil rameny a obě ruce spojil za mými zády. Proč musí být tak dokonalý ... A proč mě tak hned musí rozptylovat ...

- - - - - -

Pořád měl ruce za mými zády a začal couvat dokud zády nenarazil do dřevěné konstrukce tribun. Samozřejmě jsem tak rychlé zastavení nečekala a klopýtla ještě blíž k němu, že se skoro naše rty znovu dotkly. Kmitali jsme oba pohledem mezi očima a rty sobě navzájem. Měl lehce pootevřenou pusu, takže jsem cítila jeho dech na tváři.

"Nech toho." uculila jsem se a zabořila tvář do jeho měkké mikiny na rameni.

"Snad se můžu koukat na svojí holku ne ?" Věnoval mi jemný polibek do vlasů a rukama začal mi mých zádech střídavě a pomalu přejíždět od lopatek zpátky k pánvy. Projel mnou mráz, který mě donutil se oklepat a hned na to ho vystřídalo příjemné teplo, které šlo od žaludku do celého těla. Takový vyjímečný pocit, který mi způsoboval jenom Liam.

"Je to divný, když říkáš "tvoje holka." Zamumlala jsem mu do ramene. A měla jsem pravdu. Teda aspoň do určité míry... Nemohla jsem si zvyknout, že s někým chodím, že chodím zrovna s Liamem. U kluka, kterého jsem nemohla ze začátku ani cítit a připadal mi jako namachrovaný blbeček. Ale byl to příjemný nezvyk.

Mohli jsme tam takhle v těsném objetí stát dobrou čtvrt hodinu. Oba jsme mlčeli a užívali si tělesného doteku toho druhého. Zavřela jsem oči, hlavu pořád položenou na jeho rameni. Natáhla jsem ruce a dala mu je za krk. Liam s námi začal pomalu houpat ze strany na stranu a jednou rukou si hrál se slabým pramínkem mých vlasů. Další nával motýlku v břiše...

"Zameškáš celý trénink." Zvedla jsem hlavu. "Já už bych taky měla jít, ještě musím odevzdat domácí úkol, zapomněla jsem ho odevzdat při hodině." Nechtělo se mi zpět do školy. Nechtělo se mi od něj. Bože, si v tom až po uši Katherine! Přikývl a rozpojil ruce za mnou, čímž mi uvolnil cestu. Odtáhla jsem se od něj a on byl pořád opřený o stěnu tribuny. Popotáhla jsem si popruh velké černé kabelky na levém rameni a chtěla vykročit směrem ke škole, jenže on moji ruku pohotově chytil a opatrně si mě přitáhnul ke mě. Narazila jsem do jeho hrudi, ale stačila jsem skrčit ruce před sebe, takže jsem své paže měla na jeho hrudníku. Naklonil se ke mě a volnou rukou mi opatrně chytil tvář, jako kdybych byla porcelánová panenka. Nahnul se ještě blíž a jeho rty jemně otřel o moje. Sakra, Dunbare tohle mi nedělej ! Pak je spojil, a po jednom dlouhém a musím podotknout i vášnivém polibku následovalo ještě pár dalších, ale o hodně kratších, byli spíš takové utvrzení toho předešlého. Když se odtáhl zachytila jsem na chvilku jak se jeho oči změnily z ledově modré na zlatavě žlutou. Rychle zavřel oči a párkrát hlavou trochu zatřepal. Bylo až neuvěřitelné jak naše rty do sebe pasovali. Nemohla jsem uvěřit, že zrovna já mu zrychluji srdeční puls. Kdybych mohla, tenhle moment v sobě uchovám napořád. Navždy.

"Teď už můžeš jít." Promluvil polohlasně a pár pramínků neposedných vlasů mi zastrčil za ucho. "Potom si pro tebe příjdu." Pousmál se a snažil se střetnout s mým pohledem, kterým jsem rozrušeně tikala všude možně, jen ne k Liamovi. S ním jako kdyby odhodila všechnu tu slabou masku odvážnosti. Připadám si s ním zranitelná, on mě dělá zranitelnou.

"Dobře." Usmála jsem se a při couvání od něj si zkousnula spodní ret. Otočila jsem se a nechtěně se vydala už konečně směr škola.

"Další hormonální pakůň do teamu ! Kde jsi byl Dunbare ?!" Dolehl nepříjemný ječák pana Finstocka. Musela jsem se zasmál. Trenér nikdy nezklamal.