White Wolf {teen wolf cz}

17.Chapter

V minulém díle: "Myslím, že se nemusíš bát. Tvá matka má dobrou společnost." Zaslechla jsem za sebou známý ženský hlas. To není možné. To nemůže být ona! Rázem jsem stuhla a  začala se pomalu otáčet.

- - - - -

Stála jsem jí tam v tváří v tvář. Ženě, která mučila Dereka, Coru a Isaaca. Ženě, která málem zabila mého bratra a nás všechny. Pravý ocásek Deucaliona.

"Kali ?" Zašeptala jsem skoro neslyšně, ale věděla jsem moc dobře, jak zřetelně to slyšela, což dokázala svým pobaveným úšklebkem. Měla bosé nohy s černými drápy. Jako vždy. Jak mohla přežít ? Na vlastní oči jsem viděla jak padala z osmého poschodí staré banky a zlomila se na dvě půlky. A ne nepletu se, mám z toho pohledu trauma ještě do teď.

"Dobrý postřeh." Falešně, ale uznale se usmála.

"Co chceš ?" Nejprimitivnější ohraná otázka co tě mohla kdy napadnou, Kath.

"Není to jasné, Katherine ?" Ušklíbla se a o krok ke mě přistoupila až se její nehty na nohou dotkly země, což způsobilo jejich zaskřípání. Cukla jsem sebou při tom hrozném zvuku. Pořád se ke mě přibližovala. Pomalu, ale jistě narušovala můj osobní prostor víc než je zdrávo. Necouvla jsem. i když to vypadalo divně, nechtěla jsem jí dát najevo strach z ní. Stejně ho vycítila, tak nevím na co jsem si hrála... Nahnula se k mému uchu. "Pomstu." zašeptala a v jejím hlase byl slyšet úšklebek. Pokud se snažila, aby to znělo co nejvíce dramaticky a zastrašujíc, tak se jí to povedlo.

"A co chceš ode mě?"

"Jsi člověk. Nejmladší a zároveň nejslabší ze smečky. Co myslíš, že tak asi hodlám udělat ?" Naštvala bych jí hodně kdybych se na to tupě zeptala ? Začala kolem mne kroužit jako okolo kořisti. A nebyla jsem daleko od pravdy. V jejích očích zaplála krvavě rudá a s jejím úsměvem jsem mohla vidět její ostré zuby, které se draly na povrch. A že rozhodně malé nebyly. Teď už jsem nemusela skrývat strach a byl tak velký že to ani nešlo. Jsem v háji. Prosím ať se tady objeví Scott, nebo Stiles s zpropadeným Jeepem, nebo prostě kdokoliv ! Věděla jsem že Kali nikdo neuteče, ale přesto jsem se co nejrychleji utíkala. Mohla jsem běžet aspoň 100 metrů, než mě Kali srazila na chladný a hlavně tvrdý chodník. Z úst mi vyšel něco jako bolestivý sten.

"Kali, nech mě, prosím." Žadonila jsem a svíjela se díky bolesti na břichu, které nejvíc odneslo pád. Mlčela. Silně mě udeřila nohou do břicha a tím jsem se převalila na druhou strany chodníku. Vytriskly mi slzy. Mým tělem projela další dávka bolesti. Teď by se hodilo být vlkodlak. Cítila jsem stopy po ostrých drápech a hned jsem si místo zakryla rukou. Nemyslím si, že to bylo hluboké, ale bolelo to neskutečně. Koutkem oka jsem zahlédla jak drží v ruce kus klacku a míří s ním přímo na mě.

"Ještě jednou se jí dotkneš a přísahám, že se budu podílet na tvém kopání hrobu." Prudce jsem zvedla hlavu. Scott stál naproti Kali ve své plné přeměně. Díky bohu. Byla jsem ráda, že sem přišel a chystal se mě snažit ochránit, ale proti Kali nemá nejmenší šanci.

"Že bych dnes vzala dva McCalli jednou ranou ?" Skenovala pobaveně nás oba. Než Kali stačila po Scottovi hodit ostrý kus klacku a Scott vyběhnout proti ní, Kali z ničeho nic padla na kolena s bolestným skučením, které jí donutilo se prohnout v zádech jako luk. Za ní se vynořil Deaton s jistou injekcí. Kali se svíjela před jeho nohama v silných křečích, vypadala jako kdyby měla epileptický záchvat. Z pusy jí začala téct nafialovělá tekutina. Oměj. Hodně Oměje.

Scott pomalu ztrácel svou vlkodlačí podobu a překvapeně civěl na Deatona. Nečekal to, ale asi nikdo z nás. Můj pohled byl podobný jako Scottův. Když jsem se pokusila zvednout znovu se ohlásilo mé břicho. Sykla jsem bolestí a dopadla zpět na chodník. Scott věnoval Deatonovi poslední udivený pohled a běžel ke mě. Jedním rychlím pohybem měl vyzvedl do náruče a přešel i se mnou k Deatonovi.